nahoru

Pan domácí

PETRA KONRÁDOVÁ27. září 2006 • 12:45

Pražský magistrát se za nevýhodných podmínek stěhuje do jednoho z mnoha pražských domů švýcarského podnikatele SEBASTIANA PAWLOWSKÉHO. A dostává se tak do konfliktu zájmů. „Pan domácí“, který je znám spíše jako mediální magnát, je jedním z nejvýznamnějších realitních investorů v centru Prahy. Občas je třeba mu něco výjimečného povolit, možná i proti zájmům města. Jak si s jeho mimořádnými záměry úřady sídlící přímo v jeho domě asi příště poradí? A proč o dlouhodobých blízkých vztazích pana Pawlowského a magistrátu média spíše mlčí?

Ta otázka by měla být položena obecně: Proč vlastně magistrát jednoho z nejkrásnějších měst na světě tolik ustupuje investorům? Neplatíme si zastupitele a úředníky naopak za to, aby zamezili nevratným a nežádoucím zásahům do metropole? Sebastian Pawlowski to s nimi umí, a ještě lépe to umí s realitami. Vlastní v Praze desítky domů a další má v pronájmu. Před rokem a půl odhadoval svou soukromou investici do pražských nemovitostí na šest miliard, tedy na jednu z největších ve městě, a ta částka stále stoupá.
Pawlowski je ale současně majitelem společností Mediacop a Ebika, které vydávají časopisy Týden, Instinkt, Nedělní svět a deník Aha! Z tohoto důvodu by mohl být Reflex podezříván ze záměru veřejně vrhnout na významného švýcarského podnikatele negativní světlo. Ale kritika mimořádně šikovného obchodníka, jenž z velké většiny přidává rekonstrukcí historických objektů Praze na kráse, není naším cílem. Více nás zajímá Praha, v níž žijeme a platíme daně, a role magistrátu, který připustí, aby se tak velký pražský investor stal jeho „panem domácím“.

MĚSTO VE MĚSTĚ

Sebastian Pawlowski má například v dlouhodobém pronájmu či vlastní prakticky celé území mezi Mánesovým a Karlovým mostem na Malé Straně. Konkrétně tři velké komerčně stravovací areály - luxusní restaurace Kampa Park a Hergetovu cihelnu a navazující Zbrojnici. Vše nákladně zrekonstruoval. Na sousední parcele chce postavit moderní nájemní dům s podzemními garážemi za třicet miliónů korun, což je jeden z nejodvážnějších a nejspornějších investorských nápadů na území Prahy v posledních letech. Všechna státní odborná památkářská stanoviska v této kauze stála proti záměru novostavby v srdci pražské památkové rezervace, notabene v tak historicky vzácné lokalitě, jako je Malá Strana. Magistrátní odbor kultury a památkové péče (OKPP) přesto stavbu povolil - na základě posudků dodaných investorem. Památkáři protestovali a do hry nakonec vstoupilo samotné ministerstvo kultury, jehož odbor památkové péče řekl konečné NE.
Co bude dál? Vzdá se investor po všech těchto peripetiích projektu? Vztahy s magistrátem má dlouhodobě více než přátelské (už bývalý primátor Jan Kasl pro něj rekonstruoval mnohé projekty ještě coby architekt ateliéru A1) a čím dál těsnější. Případný nový dům na Malé Straně má tak vysokou hodnotu, že téměř nikdo nepochybuje o tom, že se celá věc znovu vrátí na stůl. Kdo si vsadí, jak dopadne příště? A co na to UNESCO, které kromě konkrétních historických objektů Prahy mimořádně oceňuje celistvost a jedinečnost zdejší památkové rezervace, unikátní panoramatické pohledy, neopakovatelnou scenérii podtrženou terénním reliéfem a konkrétně souvislou neporušenou historickou zástavbu malostranské náplavky? Stojí ten dům za to?
Soupis nemovitostí, s nimiž měl či má Sebastian Pawlowski dále co do činění a jež rekonstruoval, je úctyhodný: Slovanský dům na Příkopech, Kaunický a Neuberkovský palác v Panské ulici, dům v Rytířské ulici, kde sídlí hračkářství Sparkys, nebo dům U zlatého anděla v Celetné ulici. A co je aktuálně zajímavé -vlastní parcelu ve Spálené ulici, kam ústí stanice metra Národní.

NEJVYŠŠÍ, NEJVĚTŠÍ, NEJBOMBASTIČTĚJŠÍ

U metra se v přilehlém pseudoparčíku válejí bezdomovci a z tržiště je adekvátně důstojná centru města pouze polovina. Proluka v těsném sousedství obchodního domu Tesco, dříve Máj, čeká na zastavění již mnoho let.
Společnost COPA Retail Sebastiana Pawlowského koupila od Dopravních podniků pozemek v roce 2000. V závěrečném kole tendru porazila částkou 425 miliónů korun firmu Skanska téměř o sto miliónů. Byla to velmi draze zaplacená a velmi výhodná investice zároveň. Dnes jde bezpochyby o nejlukrativnější parcelu v centru Prahy, a to o rozměrech téměř 6000 metrů čtverečních. Útvar rozvoje hl. m. Prahy dostal za úkol stanovit tzv. zastavovací podmínky, které určují rozměry budoucí budovy. Jedním z nejdůležitějších parametrů je maximální výška objektu, v tomto případě 28 metrů. To odpovídá výšce sousedního funkcionalistického domu pojišťovny a výšce schodišťové věže jinak příliš vyčnívajícího Máje. Jenže v konečném, městem schváleném projektu je „COPA Centrum Národní“ o celých šest a půl metru vyšší, než podmínky stanovily. Umí si to pan Pawlowski zařídit? Nebo je fakt, že město ustupuje investorům v jejich touze neustále zvyšovat zástavbu v historickém jádru města, dnes už samozřejmostí?
Pochopitelně že zájmem investora je pozemek stoprocentně zastavět a užitnou plochu pokud možno zmnohonásobit díky nadzemním i podzemním podlažím. Jenže to není bez následků: přetížení okolí ve všech ohledech, co se týče životního prostředí, narušení charakteru zástavby, kolize zásobování a přetížení dopravy vůbec, přetížení technické infrastruktury a podobně. Otázka zní, jaký je zájem Prahy a kde leží kompromis.

JAK NA TO

Magistrátní útvar rozvoje uspořádal v roce 2001 kvůli zastavovacím podmínkám architektonickou soutěž, což činí jen v případech, kdy jde o zásadní zásah do architektury metropole. Město se tedy zpočátku chovalo příkladně a zodpovědně. Žádnému ze třiceti posuzovaných návrhů nebyla udělena první cena. Investor přišel s novým projektem z architektonické dílny Cigler Marani Architects (který mimochodem navrhoval i novostavbu na Malé Straně), studií, jež má daleko k noční můře soudobých velestaveb v centru. Není to žádná monolitická skleněná bedna. Jde o vzdušný koncept šesti budov, který obsáhne kromě obchodů i restaurace, kanceláře, luxusní byty a plochu zeleně, přičemž vestibul metra bude přenesen do podzemí. Můžeme se přít o to, zda na Národní vůbec má stát další obchodní dům, když už bohužel pro tento účel nedávno neslavně padla i historická kasárna na náměstí Republiky, nicméně pokud se s tím smíříme, projekt architekta Cíglera je všemi zúčastněnými stranami považován za velmi zdařilý.
Má jen jeden problém. Onu výšku. Jak se to dělá, aby mohl investor porušit zadání v tak zásadním bodě? Požádá o změnu územního plánu, což je dnes běžná strategie. Takovou změnu schvaluje zastupitelstvo, a nikoliv úředníci či odborníci. V tomto případě vzali zastupitelé novou výšku (34,45 metru místo původních 28 metrů) šalamounsky na vědomí s dodatkem, že památkáři se k tomu mají vyjádřit zvlášť. Nastala typická situace svědčící o nefunkčním dvojkolejném systému památkové péče: Národní památkový ústav vydal odborné stanovisko (k výšce zamítavé, a to v průběhu kauzy celkem třikrát), zatímco výkonný orgán - odbor kultury a památkové péče magistrátu (OKPP) se od formulace ze dne 29. května 2003: „OKPP ... nesouhlasí s navrženou výškou 36,8 m“ (sic!) dostal už 10. července nad patrně mírně změněným projektem ke změkčenému vyjádření, že bere navržené výšky (34,45 metru) v potaz, ale že případně může požadovat „výškovou korekci“. Bůh ví, co to znamená. Pod oběma lejstry je podepsán šéf odboru Jan Kněžínek. A výtky NPÚ, že je objekt hmotově náročný a převyšuje všechny okolní domy, definitivně zamítla Ing. Zídková z OKPP: „COPA Centrum Národní, obchodně administrativní objekt ... je z hlediska zájmů státní památkové péče přípustná bez podmínek.“ Přitom stanovisko Útvaru rozvoje stejného města a stejného magistrátu je jednoznačné: Celková snaha o zvyšování hladiny zástavby v centru Prahy je pro město kontraproduktivní. Administrativní bitva kolem COPA Centra už pomalu končí, i když prochází ještě jedním úředním kolečkem: územní rozhodnutí, které již vydal stavební úřad, bylo napadeno (pravděpodobně sousedy) a je v odvolacím řízení. Magistrát mi na e-mailový a několikrát urgovaný dotaz, proč má být budova vyšší, než stanovily podmínky, neodpověděl. Na jeho obranu je třeba poznamenat, že se právě stěhoval. I když do budovy pana Pawlowského.

ÚŘAD VE ŠKODOVKÁCH

Akce kulový blesk, tak se přezdívá právě proběhnuvšímu stěhování pražského magistrátu do budovy Škodových závodů v Jungmannově ulici. Ze šestatřiceti budov se sem koncentrují zhruba dvě třetiny všech magistrátních úředníků (kolem dvanácti set lidí). Proč se stěhují do budovy, jež stále ještě v mnohém připomíná staveniště? Proč se stěhují náhle, překotně a masívně do pronajatých kanceláří, za které magistrát hodlá platit obrovský nájem? Není jiné odpovědi, než že dům patří spřízněnému podnikateli, volby do zastupitelstva se blíží a s nemovitostmi, jež úředníci opustili, se snad stihne ještě udělat dobrý byznys. Protože tenhle pro magistrát výhodný nebyl.
Stručná rekapitulace je úsměvná: ČEZ jako majitel Škodových závodů se rozhodly postavit vlastní budovu mimo centrum Prahy a hledaly kupce na své předchozí sídlo několik let. Jelikož jde o budovu památkově chráněnou, měly povinnost nabídnout ji přednostně magistrátu. A ten ji odmítl. Dům tedy koupila v roce 2004 společnost COPA pana Pawlowského. Údajně za cenu, kterou nabízela již dva roky, ale ČEZ považoval částku kolem 850 miliónů za nízkou. Pawlowski dům vzápětí zastavil u banky na 780 miliónů a za podobnou sumu se jej jal rekonstruovat. Hledal velké nájemce kancelářských prostor, přičemž podle svých slov zvažoval ministerstvo pro místní rozvoj nebo ministerstvo financí. V létě 2005 pak magistrát vypsal výběrové řízení na pronájem vhodné kancelářské budovy pro své účely a jedinou nabídku na dvacetiletý pronájem a správu budovy pro potřeby města Prahy podala společnost COPA Retail. Desátého ledna s ní podepsal magistrát dvacetiletou nájemní smlouvu na 239 miliónů ročně. Panu Pawlowskému se tak vrátí investice do koupě domu za přibližně čtyři roky (nájem zahrnuje i služby) a do rekonstrukce za další čtyři. Zbylé necelé tři miliardy vyhodí magistrát oknem (respektive z nich může pan Pawlowski postavit třeba COPA Centrum na Národní), protože budovu mohl odkoupit on, kdyby si své sestěhování rozmyslel o rok dříve. Výroky zastupitelů o tom, proč město nekoupilo vlastní budovu či si nenechalo postavit novou, jsou zmatené a nedostatečné. Magistrát má sice na Škodovy závody předkupní právo, ale tím, že budovu užívá, její hodnota za dvacet let paradoxně ještě stoupne. Jenže tím legrace nekončí.
Šestého prosince 2005, těsně před podpisem smlouvy, zatížil pan Pawlowski budovu zástavou ve výši tří miliard, aniž o tom magistrát, s nímž se díky dlouholetým vstřícným vztahům jinak tak hezky umí dohodnout, informoval. Když se to primátor Pavel Bém v únoru dozvěděl, nechal vypracovat čtyři právní posudky, z nichž bohudíky vyplývá, že i kdyby šla firma COPA Retail do konkursu, nebude město jako nájemník ohroženo. Magistrát si nakonec nechal připravit dodatek k nájemní smlouvě, v němž se jako nájemce lépe chrání, majitel údajně nesmí budovu dále zatížit právy třetích osob a nesmí ji na ně ani převést.
Co se tady vlastně stalo? Pro Pražany může být právě transakce se Škodovými závody důvodem se domnívat, že Sebastian Pawlowski již přerostl magistrátu nejen přes Máj, ale i přes hlavu. Jsme daleko od toho, abychom tvrdili, že chyba je na straně zdatného podnikatele, jenž chce maximalizovat své zisky. On jen zkouší, co mu systém dovolí a kde povolí. A občan zákonitě musí podezřívat magistrát, že v Praze Pawlowskému povolí vždy. h Co si o vztahu podnikatelů a úředníků myslíte vy?
Diskutovat můžete na adrese www.reflex.cz

DOTAZ PRO SEBASTIANA PAWLOWSKÉHO

Architektonický projekt COPA Centrum Národní je obecně považován za velice zdařilý. Výtky směřují k jeho výšce, která o šest a půl metru překračuje stanovené zastavovací podmínky (34,5 metru místo 28 metrů). Odborníci se shodnou na tom, že zvyšování hladiny zástavby i jejího hmotového objemu v centru města je kontraproduktivní z mnoha důvodů. Jaký je pohled investora? Pawlowski: Navržený objekt hladinu zástavby v centru nijak nezvyšuje. Sousední objekt obchodního domu Máj, resp. Tesco je vysoký 34 metrů v celé své šířce do Národní třídy (a navíc jsou na jeho střeše umístěny vzduchotechnické jednotky, které objekt ještě výrazně navyšují). Výšky 34,5 metru dosahuje naše budova pouze ve své centrální části, která nebude patrná ze žádné z přilehlých ulic. Výška objektu byla na žádost památkářů prověřována i v zákresech do dálkových pohledů z Petřína, Letné a Pražského hradu, kde se prokázalo, že objekt nepůsobí v panoramatu nikterak nepříznivě. Do Spálené ulice udržuje římsu na úrovni šestého patra a sedmé podlaží je ustupující tak jako u sousedních objektů České Spořitelny a budovy Olympiku. Proto můžu s Vámi souhlasit v tom, že zvyšování hladiny zástavby v centru města by nebylo vhodné. Nicméně chci zdůraznit, že návrh CMA tuto hladinu nezvyšuje, ale jen v centrální části objektu okolní hladinu dostupuje. Odpověď je redakčně krácena. DOTAZY PRO PRIMÁTORA PAVLA BÉMA 1. Z jakého důvodu magistrát ustoupil investorovi, co se týče výšky COPA Centra Národní? 2. Magistrát se stal nájemníkem významného realitního investora v centru Prahy, Sebastiana Pawlowského. Nedostává se tak podle Vás do jasného střetu zájmů? Zůstaly nezodpovězeny.

PETRA KONRÁDOVÁ


Kurzy měn
25,610
21,790
29,000
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře