nahoru

Když sem lezeš, musíš s tím počítat

PETRA KONRÁDOVÁ29. prosince 2005 • 16:18

Tzv. účelové sňatky, svatby cizinců s českými občany, jejichž důvodem je získání trvalého pobytu v ČR, se bezpochyby dějí. Takže když si vezmete za muže či ženu cizího státního příslušníka zvláště vietnamské nebo ukrajinské národnosti, stáváte se potenciálně podezřelým. Pokud máte smůlu, vnikne vám cizinecká policie se svým vyšetřováním až do ložnice. Také můžete o manžela či manželku přijít. Jak takové šetření účelovosti čeští policisté praktikují a jsou jejich postupy v souladu se zákonem?

ONA: "Oni si neuvědomují, jak nám ubližují. Když si přečtete to rozhodnutí, tak si pak připadáte jako nějaká šlapka, kterou si koupil vlastní manžel. Je to hrozné. Policie mi tvrdí, že si mě můj muž vzal jen proto, aby obešel zákony. A my spolu žijeme čtyři roky, letos jsme se vzali, on vyzvedává moji dceru ze školky, já mu vypomáhám v obchodě, čekáme dítě ... Oni mají tak arogantní chování! Přijdou za vámi do obchodu, ptají se na věci, které dávno vědí: kolik se platí nájem a podobně, kdo nám to

pronajímá, nikdy se nestane, že by ukázali průkazy, chovají se jak nějací rasisti."
ON: "Někdy oni donesli papír, některý kamarád naše, já slyším od něj a dává k podpis. A řekne: tady podpis. A on nerozuměj' ten papír a oni vyhodili ho jako ... chápej mě?"
ONA: "Že prý dali kamarádovi Vietnamci podepsat své vlastní vyhoštění, aniž to věděl. Bez tlumočníka." Osoby a obsazení: ONA je Češka, ON Vietnamec, žijí spolu v nejmenovaném malém českém městě. Jemu právě zamítli žádost o trvalý pobyt. V rozhodnutí stálo: "Oddělení cizinecké policie vzalo do úvahy, že manželé sice žijí v manželství, ale velmi krátkou dobu. Manžel uvádí, že svatební prstýnky koupil on (pozn. aut.: když byl za rodiči ve Vietnamu) a manželka, že je koupili jeho rodiče. Manžel nezná celá jména svědků a jejich věk (pozn. aut.: jde o manželčiny kamarádky). Dále správní orgány vzaly v úvahu, že manželé neznají své finanční poměry a dostávají finanční pomoc od rodičů manžela z Vietnamu."
Sedíme v restauraci a já těžko mohu zjistit, proč se ti dva brali. Ale to odůvodnění je směšné. Podle zákona navíc potřebuje ON k získání trvalého pobytu pouze fotografie, pas, oddací list a kopii občanského průkazu. Evidentně se dobře znají. Neobjímají se, nic nepředstírají, mluví pouze o svých problémech. On tu žije šest let, prý čekají rodinu. Jejich kamenný obchod důstojně nabízí zboží, které české ženy tak houfně nosí.

TERÉN


"Na chování příslušníků cizinecké policie bych mohl podávat stížnosti každý den. Ale naši klienti si to nepřejí. Jsou případy, kdy český partner přesvědčí svého manžela či manželku, že ,tohle si přece nemohou nechat líbit'. Ale to jsou naprosté výjimky. Ten strach z policie je opravdu velký," říká advokát Marek Sedlák, jenž se zabývá problémy cizinců z celé republiky.
Obavy z cizinecké policie - orgánu, který je zároveň službou i restriktivním úřadem - jsou i důvodem, proč v tomto článku bohužel nezazní žádné konkrétní jméno. Asi velmi rozhořčené hlavy nakonec neuvěřily, že by jim mediální prezentace neuškodila. Zpátky do Kyjeva nebo na hanojské letiště to není tak daleko, jak by se mohlo zdát. A život diktovaný úředním bičem azylových řízení, správních vyhoštění, získáváním víz, obnovováním pobytů a stíháním administrativních lhůt, jejichž nedodržení je nevratné, naučil cizince žijící u nás paranoidní obezřetnosti.
Podle Jitky Pechové z Centra pro otázky migrace, což je jedna z neziskových organizací, která zdejším imigrantům pomáhá, se situace liší region od regionu. Chování policie je specifikem konkrétních měst, konkrétních policistů a pracovnic u přepážek. Ty velmi často hovoří jen česky. Tykání cizincům je běžná praxe všude. Sama jsem vyslechla tajný zvukový záznam z pohovoru na služebně cizinecké policie, kde je zcela samozřejmě cizinci tykáno, policista se vyjadřuje manipulativně, vulgárně a nevyzpytatelně. Jeho "klient" odchází vítězně - nepodepsal bez tlumočníka a právníka nic, čemu nerozumí. Stálo ho to hodinové úsilí, odolal větám typu "ser na právníka, to máš tolik peněz?" a nakonec je označen za toho, kdo policistu "akorát nasral". Šlo o pokus o žádost o úplatek, nebo jen o šikanu? Kdo ví.

UKÁZKA Z PROTOKOLU

Dnes tvoří cizinci pouhá dvě a půl procenta české společnosti. V dohledné době by to mělo být i čtyřikrát tolik, čímž se přiblížíme k jiným zemím EU. Nejvíce je u nás Ukrajinců a Vietnamců, a to z ekonomických i politických důvodů, ti se i nejčastěji žení a vdávají. Mohou pak požádat o trvalý pobyt a získají i práva rodinného příslušníka občana Evropské unie. Nikdo nepochybuje o tom, že značné procento uzavřených sňatků mezi cizinci ze třetích zemí a Čechy je účelové a že je třeba tento jev potírat. Oddělené manželské pohovory, které mají prozkoumat funkčnost vztahu, jsou jakoby logickým vyšetřovacím krokem. Ale jednak je manželství v dnešní době dosti variabilní instituce, jednak je otázkou, zda by například to vaše obstálo u výslechu, když byste věděli, že sebemenší neshoda v tom, co řeknete vy a vaše partnerka, se stane důvodem restriktivního postupu policie.
Zkuste si odpovědět na otázky: Jak jste se seznámil se svou ženou? Kde jste ji viděl poprvé? Jaké má vaše manželka doklady totožnosti? Kde je má v současné době? Jaké doklady jste u ní viděl od doby seznámení do dnešního dne? Jaké máte náklady na domácnost? Kolik vydělává vaše žena? Jak dlouho trval váš svatební obřad? Kolik stála svatba? Co víte o minulosti své ženy? Máte fotografie ze svatby a jiných oslav či dovolené? Jaký vedete sexuální život? Jak je to ve skutečnosti s tím společným bydlením? Jak často se vidíte? Kde se spolu pohybujete?
Muž, jehož žena je Vietnamka, se mnou mluvil jen anonymně po telefonu: "Ptali se mě, i kolikrát do týdne souložíme. Jestli jsme měli pohlavní styk před tím, než jsme se vzali. Jestli byl ten pohlavní styk kvůli tomu, aby si mě mohla vzít, jestli mě tím uháněla. A tak dále. Když prý nebudu odpovídat, uškodím jí. Hrozilo jí vyhoštění. Mezitím jiní policisté obcházeli naše sousedy s její fotkou bez vysvětlení a ptali se, co je manželka zač." Co na to zákon?
Marek Sedlák vede zřejmě jedinou advokátní kancelář, která se u nás na tuto problematiku specializuje. "Oslovují nás cizinci z celé republiky, kteří si sami vypracují žádost o trvalý pobyt a sami ji podají, abychom je doprovodili na pohovory na cizineckou policii a zajistili, že se jich nikdo nebude vyptávat na sexuální život a majetkové poměry a podobné osobní, až intimní věci. Naši klienti po nás nežádají, abychom jim zajistili trvalý pobyt. My těm lidem poskytujeme pouze právní ochranu."
Trvalý pobyt si lze u nás i koupit, jak tomu napovídají i různé korupční aféry v posledních letech.

S EU PŘIŠEL ZÁKON


Od ledna 2000 v cizineckém zákoně stálo, že cizinci lze trvalý pobyt neudělit či zrušit na základě zjištění, že sňatek s českým občanem byl shledán účelovým. Novelizovaná verze po našem vstupu do EU však účelovost sňatků vůbec nezmiňuje! Iva Hřebíková z ředitelství cizinecké policie to vysvětluje tak, že účelové sňatky jsou nyní posuzovány jako "narušení veřejného pořádku", protože to je praxe, která funguje i v jiných státech. "Naše právní tradice se svým vztahem k veřejnému pořádku tento přístup ne tak úplně vstřebává. A právě proto, že jsou zpochybňována naše oprávnění zkoumat účelové sňatky, platí od letošního listopadu novela, podle níž je policie oprávněna zjišťovat, zda sňatek nebyl uzavřen s účelovým cílem."
V Poslanecké sněmovně leží návrh další novely, kde je účelové manželství jako podvod opět výslovně uvedeno. A už od roku 1997 existuje rezoluce Rady EU o opatřeních, která je třeba přijmout pro potírání účelových manželství. Ve směrnici o právu na sloučení rodiny, kterou česká policie však ještě nepřijala, je výslovně stanoveno, že členské státy mohou provádět "zvláštní kontroly a inspekce", pokud existuje důvodné podezření z podvodu nebo formálního manželství. "Čili tato praxe je v EU běžná a my budeme postupně příslušné normy přejímat do našeho práva," uvádí Miroslav Chára, vedoucí skupiny povolování víz a pobytu cizinců z Ředitelství služby cizinecké a zahraniční policie České republiky.

ZÁKAZ TYKÁNÍ


Existuje metodika, jak vést pohovor, kam až lze zajít, a hlavně jak z něj vyvodit, že jde o účelový sňatek? Doporučují se okruhy otázek, žádný jejich seznam neexistuje. Miroslav Chára tvrdí, že prověřování se týká jen takových sňatků, kde jsou podezřelé okolnosti. Když ten příběh začíná falešným potvrzením o legálnosti pobytu nebo nelegálním překročením hranic nebo cizinec dostal správní vyhoštění a chce se mu vyhnout. Nebo je na území jen týden. Zjistí se, že nebydlí na uvedené adrese nebo že adresa vůbec neexistuje a podobně.
Cituji z rozhodnutí, které obdrželi ON a ONA. "To bychom museli vidět celý spis," říká logicky Iva Hřebíková, ale nijak se nediví. "Zdůrazňovali jsme našim lidem, že nemohou rozhodnout na základě jedné indicie, že jde o celý jejich komplex. Setkávali jsme se i s tím, že se drželi toho, že manželé nevěděli, kolik měli na svatbě hostů. Když to odlehčím - to moji rodiče také nevědí."
Magistra Hřebíková ani doktor Chára mi vůbec nevymlouvají, že chování cizinecké policie je na některých místech republiky otřesné. Iva Hřebíková dokonce říká: "To se asi netýká jen cizinecké policie, je to otázka nejen policie obecně, ale i jiných správních úřadů. My zdůrazňujeme našim lidem, že jsme službou a že se podle toho musíme chovat. Je to otázka výchovy policistů a úředníků."
Ano, to je. Co kdyby ředitelství vydalo zatím alespoň zákaz tykání, ptám se zkusmo na úplný základ slušné komunikace. Tykání cizince udržuje v podřízeném, nedůstojném a nesvéprávném postavení. "Tykání osobám starším osmnácti let u policie není přípustné. Jenže například Vietnamci běžně všem tykají a ti policisté to ani nemusí myslet zle, spíš se přizpůsobují, aby jim bylo lépe rozumět, protože ta jazyková bariéra je značná." Jenže policisté netykají zdaleka jen Vietnamcům. Je možné, že si cizinec podepíše vlastní vyhoštění nebo větu, že nežádá tlumočníka, aniž ví, co podepisuje? "Pokud člověk podepíše něco, čemu nerozumí, udělal chybu a má velmi omezené možnosti, co s tím dál. To, co teď řeknu, zní možná krutě, ale ,právo náleží bdělým'." Iva Hřebíková připouští, že se to stává. "Sama jsem měla takové odvolací řízení, šlo o Alžířana, který tu pobýval čtrnáct dní, nikdy předtím tu nebyl, a přesto byla součástí spisu věta, že ,česky rozumí, tlumočníka nežádá'. Protože to bylo zjevné, zrušili jsme to. Ale pokud to není zcela zjevné, ani soud v takových případech už nepomůže."

PRÁVO NA OBRANU


Aha. Jak mají ON a ONA reagovat? Přestěhovat se do jiného města? Mohou se odvolat do patnácti dnů, důvody přezkoumá vyšší orgán. Pokud ani pak nebudou spokojeni, mohou dát případ k soudu. Málokdo si dovolí takhle si vyskakovat. Také si mohou stěžovat. "Předpokládám námitku, že to ti lidé neudělají, protože by si to způsobili ještě horší," opět prokazuje znalost reality Iva Hřebíková. "Ale předpis stanoví, že stížnost nesmí být na újmu stěžovateli." A předpis je předpis. Tak do toho, vážení! h Jaké zkušenosti máte v této oblasti?

PETRA KONRÁDOVÁ

+ dárek navíc
K předplatnému dárek navíc

Kurzy měn
25,770
22,300
29,320
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější