nahoru

Čeká Írán vojenský úder?

VÁCLAV TIKOVSKÝ8. prosince 2005 • 10:21

Nelze to vyloučit. Kdo by ho měl zasadit? Amerika. A proč? Protože vede globální válku proti terorismu a Írán leží na „ose zla“, kolem níž se soustřeďuje. Vyznačil ji prezident Bush v roce 2002. Tehdy zazněla formulace BAGDÁD-TEHERÁN-SEVERNÍ KOREA. Ale hlavně: Jaké jsou důvody pro preventivní úder?

Dóvodó existuje hned několik, ale tím hlavním je nepochybně zbrojní program, na němž Írán po dlouhá léta pracuje. Jeho cílem je vybavit dnes asi šedesátimiliónovou zemi nukleárními zbraněmi. Plnily by nejen roli odstrašující síly, která by ji ochránila před napadením, ale zřejmě i síly úderné. V dobré paměti je nedávný výrok íránského hlavního představitele o vymazání Izraele z mapy světa.
Ponechme stranou zjevný rozpor mezi skutečností, že Írán dosud žádné jaderné hlavice nemá, zatímco izraelský jaderný potenciál se odhaduje na 200 hlavic. Podstatný je záměr, jakkoli zatím nereálný. Dává dobrou představu, co by se mohlo stát, až ájatolláhové na jaderná tlačítka dosáhnou. Nakonec nosiče hlavic již Írán několik let vlastní.
Íránský raketový program paradoxně začal dohodami s Izraelem v letech 1977-78 o získání rakety Jericho, k čemuž

ovšem po svržení šáhovského režimu nedošlo. Írán proto začal spolupracovat se Severní Koreou, od níž získal první rakety Scud-B. K rozvoji íránského raketového programu velice přispěla spolupráce se Sýrií, která byla spojencem Íránu během jeho války s Irákem (1980-1988) a pomáhala mu prolamovat bariéry ve vztahu k arabským zemím, jež stály spíše na straně Iráku. Írán se odměňoval dodávkami ropy za zvýhodněné ceny. Financoval v této zemi výstavbu továrny na výrobu raket, kterou postavila Severní Korea. Po těchto začátcích se dopracoval k vlastnictví několika stovek raket (na bázi „scudovské“ technologie) s doletem 1500 km a uspokojující přesností zásahu. V poslední době dokonce oznámil vlastnictví rakety s doletem 4000 km, což je dosah mezikontinentální.
Tento raketový potenciál dovoluje Íránu zasáhnout cíle jak na území Izraele a Turecka, což jsou američtí spojenci, tak další cíle, například v Evropě, kde leží další partnerské země USA. Írán se tedy stal reálnou hrozbou, kterou rozhodně nelze přehlížet. Vezměme v úvahu i další okolnost, a sice, že přes hranici s Irákem pronikají z Íránu ší’itská komanda a sebevražední atentátníci z al-Kajdy, kteří podstatnou měrou živí protiamerický odboj v Iráku. A to je také argument.

VROUBEK Z MINULOSTI CELKEM NEDÁVNÉ


Existuje ještě jeden důvod, o němž se příliš nemluví: již od loňska panuje silné podezření, že Írán zmanipuloval Spojené státy, aby zaútočily na Irák. A to tím způsobem, že prostřednictvím jednoho svého dvojitého agenta předával americké rozvědce falešné výzvědné informace.
Podle činitelů CIA má tato instituce konkrétní důkazy, že agent Čalabi a jeho šéf Aras Kárim Habíb předávali americká tajemství do Teheránu, který tak získával přehled o amerických záměrech a zpětně Američanům podsouval falešné informace o iráckých zbraních hromadného ničení. Ty nakonec byly pro Američany důvodem k útoku na Irák. Ší’itský Írán se tímto způsobem zbavil sobě nepřátelské vlády a umožnil, aby se Irák dostal pod vládu ší’itů.
„Je jasné, že nás Íránci naprosto převezli,“ konstatoval nejmenovaný pracovník americké rozvědky z Washingtonu. „Íránská výzvědná služba manipuluje USA prostřednictvím Čalabiho už několik let.“ A Larry Johnson, bývalý činitel pro boj s terorismem na americkém ministerstvu zahraničí, k tomu dodává: „Až to nakonec všechno vyjde najevo, ukáže se, že Írán prováděl jednu z nejmistrnějších zpravodajských operací v historii. Přesvědčil USA a Británii, aby zlikvidovaly jeho největšího nepřítele.“
Je-li to skutečně pravda, pak ... se taková věc samozřejmě neodpouští.

JAK BUDE ÚDER PROBÍHAT?


Již zběžný pohled na mapu odhalí, že Írán je hornatá země a je vyloučeno, aby se opakovala invaze podobná invazi do Iráku. Charakter pravděpodobné vojenské akce proti Íránu bude mít zcela jinou podobu.
Jak už začátkem roku zveřejnil americký investigativní novinář Seymour Hersh, půjde s největší pravděpodobností o sérii nájezdů na 36 až 48 vybraných cílů, které budou zničeny. Cíle se týkají íránského jaderného zbrojního programu a zřejmě i nejdůležitějších stanovišť íránských raket. Půjde buď o výsadky destrukčních komand, nebo o letecké údery nebo kombinaci obou těchto metod.
Volba (a tedy bezpečné zjištění) cílů jsou základním předpokladem úspěchu. Mají jej zajistit tajná komanda, která podle Hershe pronikají do Íránu ze sousedního Afghánistánu a Iráku. (Pentagon jeho tvrzení odmítá. Avšak některá Hershova tvrzení z dřívějška, taktéž popíraná, se později potvrdila.)
Kdyby takový úder nestačil, má Amerika dostatek síly, aby přitvrdila. Vojenské myšlení současné doby zná pojem „strategická paralýza“. Je jistě plně srozumitelný i bez vysvětlování. Před zahájením útoku je třeba protivníka zbavit schopnosti obrany. Američané tento postup praktikují od dob invaze do Evropy (1944). Jestliže však tehdy museli k dosažení efektu používat svazy o mnoha stech letadlech, dnes lze ochromení protivníka dosáhnout opakovanými bezrizikovými údery. Efekt je dán přesností zásahů, která se neustále zlepšuje. Srovnejme: v první válce v Zálivu (1991) střely s plochou dráhou letu zasahovaly cíl v 75 případech ze sta. Současný stav udává číslo 95. Přitom odchylka od cíle činí dva až tři metry.
Tuto téměř zázračnou přesnost zásahů umožňuje pozoruhodný vynález: čipování cílů. Ano, vybraný cíl je předen označen ukrytím čipu, který v okamžiku aktivace navádí řízenou střelu. Čip ovšem musí někdo včas nastražit. Učiní to právě muži ze speciálních komand.

„NEVIDITELNÉ“ BOMBARDÉRY OVLÁDNOU OBLOHU


Úvodní akordy rekviem za Saddáma zahrály „neviditelné“ F-117A Nighthawk, jejichž hvězda zazářila poprvé za Pouštní bouře. Připomeňme, že George Bush senior o tomto typu prohlásil, že „přinesl na svých křídlech revoluci ve vedení války“. Tyto přízračné stroje se speciálním černým nátěrem pohlcujícím paprsky nepřátelských radarů svrhly první pumy řízené laserem, další byly vypáleny z plavidel. Šlo o tomahawky, střely s plochou dráhou letu, které mohou být vypuštěny dosti daleko od cílové oblasti. Samy si cíle najdou. Lze jimi tedy uskutečnit bezrizikový úder, který je přitom velmi efektivní.
K nighthawkům, které byly již opakovaně nasazeny, se druží další „neviditelný“ bombardér, a sice čtyřmotorový strategický B-2 Spirit. Poprvé sice vzlétl již v létě 1989, ale je dosud obestřen závojem tajemství, třebaže ne už tak neproniknutelným jako v době svého zrodu. Americké letectvo má 21 těchto strojů, jež jsou za normálních okolností rozmístěny pouze v USA na základně ve státě Missouri, odkud též operují (například za kampaně v Bosně v roce 1998). Avšak před zahájením útoku na Irák v roce 2003 byly dva z těchto strojů umístěny na základně na ostrově Diego Garcia v Indickém oceánu. Mohou nést až 18 500 kg různé výzbroje, tzn. od řízených pum přes střely s plochou dráhou letu až po zbraně nukleární, a jsou považovány za nezranitelné.

DO HRY VSTUPUJE IZRAEL


Izrael a Írán se vzájemně slovně napadli na půdě Valného shromáždění OSN. Obě země se obviňují z terorismu. Izraelský ministr zahraničí Silvan Šalom obvinil Írán, že v zemi vládne „odporný režim“ řízený „tyrany z Teheránu“, kteří usilují „terorizovat svět jadernými zbraněmi“. Íránský velvyslanec Ahmad Sadeghi odpověděl, že „nelegitimní sionistický režim“ je ovládaný „pachateli zločinů proti lidskosti a válečnými zločinci“. Dále řekl, že je to izraelská jaderná hrozba a jeho palebná síla, „spojená s jeho hanebným chováním a satanskými záměry“, která představuje skutečnou hrozbu míru a bezpečnosti, a to nejen v regionu, ale na celém světě. Jeho prohlášení slyšeli zástupci 191 států a samozřejmě, že z něj neměli dobrý pocit.
Izrael ovšem nehodlá zůstat u slovních přestřelek, byť sebeostřejších. V blízké budoucnosti vyšle na oběžnou dráhu dva vojenské satelity, které by měly nahradit družici Ofek 6, zničenou 6. září minulého roku při neúspěšném pokusu o vynesení na oběžnou dráhu. Ofek 6 představoval sofistikovanou špionážní družici, která měla nahradit starší modely, jež v blízké budoucnosti sestoupí do atmosféry a shoří. Předchozí satelity přelétávaly nad Sýrií, Íránem a Irákem. Ofek 6 měl zlepšit úroveň získávání informací zejména o Íránu rozvíjejícím své kapacity na výrobu jaderných zbraní.
Ministr obrany Izraele Šaul Mofaz sdělil, že Izrael zvažuje preventivní vojenskou akci proti Íránu, aby mu v této produkci zabránil. Jeho slova byla jasným signálem, že Izrael by mohl provést obdobný zásah jako v roce 1981, kdy leteckým úderem zničil irácký reaktor v Osiraku. Írán ústy svého ministra zahraničí Kemala Charázího Izrael varoval, že na jakýkoli útok proti íránským zařízením bude reagovat nejtvrdším způsobem. Mezitím Írán dostal od Mezinárodní agentury pro atomovou energii ultimátum, aby do 25. listopadu dokázal, že jeho jaderný program nemá vojenské aspekty. Izraelský premiér je ovšem přesvědčen, že toto ultimátum nestačí. Írán se snaží vyrobit jaderné zbraně a mezinárodní společenství nedělá dost pro to, aby mu v tom zabránilo. Prohlásil, že za takové situace Izraeli skutečně nezbývá než podniknout kroky na svou obranu, aniž by blíže objasnil jaké. Všeobecně se spekuluje o tom, že pokud íránský reaktor nezasáhnou Spojené státy, učiní tak Izrael, podobně jako v Osiraku. Írán pro případ útoku na reaktor v Bušehru povolává dobrovolníky, kteří jej budou bránit vlastními těly. K programu dobrovolného lidského štítu se přihlásilo již 25 tisíc lidí. Tato iniciativa navazuje na budování „armády mučedníků“, s níž začal v červnu letošního roku. Již v prvním týdnu kampaně se do ní přihlásilo na deset tisíc mladých dobrovolníků, jejichž úkolem budou „mučednické operace“ proti Izraeli a americkým silám v Iráku. Nedávno Írán pohrozil Izraeli, že pokud napadne komplex v Bušehru, odpoví raketovým útokem na izraelský reaktor v Dimoně.
Izraelská tajná jednotka, známá jako Jednotka 2800, zlomila íránský tajný kód, čímž Izraeli umožnila sledovat mimo jiné i komunikaci Íránu s Pákistánem o jaderném programu. Tuto informaci získal již citovaný novinář Seymour M. Hersh. Ze zpráv, jež se podařilo Izraelcům tímto způsobem získat, vyplývá, že Írán se svého vojenského jaderného programu nehodlá vzdát ani s ohledem na riziko možného preventivního úderu. Vidí v něm totiž zdroj národní hrdosti a záruku nezávislosti země.

O ČEM SE PŘÍLIŠ NEMLUVÍ


Írán není v situaci, do níž se dostal, osamocen. Má mocné (a dlouhodobé) přátele v Rusku a v Číně, která mu svého času účinně pomohla při osvojování raketové technologie. Rusko naproti tomu Íránu nabídlo plán na zpracování uranu.
Přední ruský vyjednavač Igor Ivanov přicestoval v listopadu do Teheránu s návrhem na řešení sporu kvůli íránskému jadernému programu. Ruská nabídka počítá s tím, že Írán by měl možnost přeměňovat uran na jaderné palivo, ale nejcitlivější část této výroby, tj. obohacování uranu, by se přesunula do Ruska. Pokud by Teherán nabídku přijal, Moskva přislíbila, že se otázka íránského jaderného programu nebude projednávat v Radě bezpečnosti OSN.
Poznamenejme ještě, že ruské angažmá v íránské otázce nevyplývá pouze z aktuální situace. Ruský zájem o Írán se datuje z carských dob, pokračoval samozřejmě i za sovětské éry (za druhé světové války, kvůli spojeneckým dodávkám, SSSR dokonce okupoval příhraniční oblast na severu země) a neustal ani v éře postsovětské.
V polovině devadesátých let se objevila tzv. Primakovova doktrína, která akcentovala obnovu tradiční vlivné role Ruska v multipolárním světě. Pokud šlo o oblast Středního východu, zde bylo cílem vytvořit euroasijskou protiváhu euroatlantické alianci. Rusku samozřejmě vadí pronikání amerického kapitálu do kavkazské a kaspické ropné oblasti, tj. do zemí bývalého SSSR. Proto měl být Írán přeměněn ve vojensky silné regionální centrum, které by napomohlo vytlačení USA z těchto oblastí. Ruský zájem o íránskou otázku je tudíž intenzívní a zdaleka ne náhodný.

KDY NASTANE OKAMŽIK ROZHODNUTÍ?


Všechny tyto okolnosti americkou vojenskou akci nemálo problematizují. Američané, rozhodnou-li se pro zákrok, budou muset - chtě nechtě - zvážit, jak v daném případě zareaguje Čína, co učiní Rusko a jaké stanovisko zaujme třeba i Saúdská Arábie, kde mají Američané důležité základny a s níž Írán v posledních letech navázal velmi dobré vztahy.
Condolleezza Riceová začátkem letošního roku prohlásila, že íránská akce není na pořadu dne - ale to platilo před rokem. V první listopadové dekádě bez ohlášení navštívila Irák, dost možná i proto, aby se v situaci nově orientovala. Sondážní charakter mohla mít i nedávná návštěva George Bushe v Číně, takže -žádné překvapení nakonec není vyloučeno. Je docela dobře možné, že Američané posléze od své akce ustoupí, ponechají volné ruce Izraelcům, kteří se nemusejí ohlížet napravo nalevo - a poskytnou jim plnou podporu. Íránská jaderná zařízení budou tak jako tak zničena - čili účelu bude dosaženo.
A kdy se tak stane?
Odpověď přinesou příští události, nejspíše v horizontu několika měsíců.

Co soudíte vy o možnosti konfliktu v oblasti?



Kurzy měn
25,280
20,510
29,100
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější