nahoru

Operátoři už bio nechtějí [Diskuse]

ŠÁRKA DITTRICHOVÁ22. července 2005 • 15:46

Jsme jediná středoevropská země, kde nejčastějším výrobkem ekologických farem je seno. Zemědělské odvětví, které mělo zažít nebývalý rozvoj, vyrábět kvalitnější potraviny a udržovat krajinu, zachází na úbytě. Farem ubývá, jeden známý výrobce za druhým oznamuje, že s biovýrobou končí. Nemůže za to ale konkurence zlých koncernů, nýbrž nepodařená politika státu, hora nesmyslných předpisů, a především organizace, kterou si ke kontrole kvality vymysleli sami farmáři.

„Obecně prospěšná organizace Kontrola ekologického zemědělství je arogantní, nátlaková, chová se povýšeně, vysvětluje si legislativu podle svého a je neúnosně drahá a často agresívní,“ oznámí mi Ing. Martin Leibl, Ph. D., na oddělení ekologie a krajiny ministerstva zemědělství. Přitom KEZ je kontrolní organizací právě jeho ministerstva.
Děkuji za informaci. Tak to jsem mohla zůstat doma a netrmácet se od Lužických hor do jižních Čech, pak na jižní Moravu a přes Hanou do Šumperka, abych si pracně farmu po farmě seřazovala právě tyto informace v domnění, že ministerstvem otřesou v základech.

„Udělali jste nějaké opatření, aby k tomu nedocházelo? Víte přece, že lidí, kteří se dali na ekologické produkty, je u nás pár a podle vašich informací jich bude ještě ubývat,“ čekám, že z rukávu vysype stejný seznam návrhů řešení jako předtím nedostatků.
„Ale on si nikdo u nás na nic konkrétního nestěžoval,“ odpověděl tak, že nevěřím, že to nemá nacvičené.
„Ale správní řízení s farmáři, jež se dělají na základě kontroly KEZ, se přece řeší přímo tady, na ministerstvu. A z odvolání farmářů můžete jasně vidět, na co si stěžují.“ Chvíli zaváhá, ale ne dlouho „No to byste musela jít po konkrétním papíru. Správní řízení dělá vedle Novák.“
V duchu poměřuji vzdálenost mezi dvěma sousedními dveřmi na jedné chodbě ministerstva. Místo jízlivých poznámek se ale zeptám: „K vám se toho asi dost donese, neslyšeli jste něco o dotacích?“
„Jako že některé dotační tituly jsou tak nesmyslně postavené, že o ně farmáři nemohou vůbec zažádat, formuláře žádostí jsou zbytečně složité a snadno v nich dochází k chybám, díky nimž se výplata dotací protahuje až o rok, že nejdéle čekají ti, kdo na farmách opravdu něco vyrábějí, protože vyplňují nejvíce formulářů?“ „Vidím, že vám tady opravdu nic neunikne. To má také na starost Novák?“
„Ne, Zemědělský intervenční fond.“
„A už jste slyšela, že ministerstvo je alibistické, nesamostatné a čeká, až problémy vyřeší někdo jiný?“ Ne, to se mi jen zdálo, že slyším, protože to už jsem byla na chodbě.

BIČ NA FARMÁŘE


Znovu procházím poznámky z jednotlivých ekologických farem. Není pravda, že by si stěžovali jen na KEZ a na dotace. Trápí je sociální systém, který se patnáct let tváří, že neví, jak vysoká je produktivita práce a hodinová mzda na farmách. K zoufalství je přivádí bazírování na hygienických předpisech, jež i do sebemenší výrobny domácího sýra požadují miliónové vybavení. Mají problémy s bankami, které jako by nikdo neinformoval o tom, co státem požadované zařízení stojí. Trápí je utrpení zvířat kvůli nesmyslným předpisům a všudypřítomní závistivci a udavači. Ale v této reportáži se budeme věnovat jenom ekologickým kontrolám, protože ty, místo aby biozemědělství pomáhaly, vedou ho krok za krokem do hrobu.
Pod názvem ekologická se v Čechách a na Moravě oficiálně registruje 836 farem, které hospodaří na 263 tisících hektarech, což je něco přes šest procent veškeré zemědělské půdy. Drtivou většinu, 235 tisíc hektarů, tvoří louky. Farem, které opravdu vyrábějí a prodávají potraviny, je u nás kolem dvacítky. Necelé dvě na jeden kraj. Ostatní jsou tisícihektarové louky s pár kusy dobytka. To je situace, jakou v západní Evropě neznají. I v Maďarsku a Polsku se z ekologických farem staly výrobny. U nás představuje většinu produkce ekologických farem seno.

OD FARMY K FARMĚ


Domluva přímo na farmách je složitá. Buď s vámi nechtějí mluvit, nebo jim nerozumíte. Nejlepší ekofarma v Lužických horách je kozí farma u Horynů. Pověst o výjimečné chuti jejich čerstvých kozích sýrů Roklan, Pepřovník a Lužan a stále dobře naložené paní Horynové přeběhly za hranice. Na farmě si už třináct let podávají ruce delegace z Německa, Švédska, poslední dokument o její práci odvysílala německá televize minulý měsíc. Být to jinde, tak paní Horynová dnes jen vede účetnictví firmy a přemýšlí, zda má koupit ještě ten kopec naproti, či vybudovat filiálku v jižních Čechách.
„Tak co je nového?“ volám na ni oknem přímo do kuchyně.
„Nechceme s nikým mluvit, od začátku roku jsme tady měli třináct kontrol. Musíme to vydržet do roku 2008, dokdy máme podepsanou smlouvu na ekologické zemědělství, a pak vystoupíme. Trneme hrůzou, že nám zase něco najdou a budeme muset vracet dotace s 35% penále za roky dozadu. Do té doby každé ráno vstávám a první, co si řeknu, je: Eleanoro, proč ty jsi jim to podepisovala!“ A zabouchne okno chalupy.
Vybudovat ekologickou farmu, to chce odhodlání a stovky hodin špatně placené dřiny, jejíž pomocí vybudujete správní a hospodářské budovy, připravíte pole, sady či zahrady, sklady, výrobny, nastudujete legislativu. V této fázi se stát o farmáře nezajímá. Ozve se ve chvíli, kdy už farma stojí. Pak musí farmář zažádat o dotace, které mu umožní na trhu rovné podmínky, a na své produkty o certifikát bio. Vyplní formuláře, kde nahlásí pozemky, dobytek, vybavení, plán výroby, záměr, seznam produktů, pošle přihlášku na ministerstvo zemědělství a začnou jezdit pánové a dámy z organizace, jež se jmenuje Kontrola ekologického zemědělství. K tomu, abyste se s kontrolorem vůbec domluvili, potřebujete speciální školení. Já jsem absolvovala jazykový kurs v ekologické farmě Ondřejkových ve Vsi nad Frýdlantem v Čechách. Tak schválně: Kráva? Zapomeňte. Dobytčí jednotka! Parcela? Půdní jednotka! Dvůr? Expedice! Kohoutek? Bezdotyková baterie! Porážka? Redukce! A víte, jak se říká hospodáři? Operátor!
V praxi to vypadá asi takhle: paní Ondřejková slíbila Hnědce, že když dala statku čtyři krásná telátka, nechá ji doma dožít. Jenže pak přišla zástupkyně kontrolní organizace.
„Na jednu půdní jednotku může přijít jedna dobytčí jednotka, tudíž musíte redukovat,“ zavelela.
„Za domem mám pěknou louku, je to skoro hektar, tam by se Hnědka mohla v klidu pást,“ zkouší to paní Ondřejková.
„Tam můžete dát leda jalovici. Ta má koeficient 0,6.“
A tak jednoho rána operátorka setřela slzy a vyvedla dobytčí jednotku k expedici za účelem redukce. Expedovaná jednotka se ale utrhla, běžela ke druhé dobytčí jednotce a dvacet minut se spolu vítaly a olizovaly. Bělka s Hnědkou. Máma s dcerou.
„Tak ji zase zaveď zpátky do chlíva,“ vzdychne operátorka, „pošleme Stračenu.“

PÁNI KONTROLOŘI


Volám ředitele KEZ Ing. Jana Dvorského. Má úvaha je jednoduchá: abych se vyhnula kličkování a svádění chyb jednoho na druhého, navrhuji, aby se ředitel kontrolní organizace nechal veřejností zkontrolovat přímo na místě činu.
„Já mám příští týden příliš vytížený, jsem v jižních Čechách.“
„To nevadí, já tam za vámi ráda zajedu. V jižních Čechách v tuto chvíli finalizují jenom Cittebartovi a Franta Špatný, ne?“ Slyším, jak ztichl.
„Aby kontrolor hovořil před farmáři v přítomnosti médií, nepřipadá v úvahu. To nepřipustím.“ Chápu. Dvorský moc dobře věděl, že by u Špatných nemusel dopadnout dobře.
„Ať se chovaj‘ normálně a nedělaj‘ z nás debily! Mě nebudou právníci učit sedlačit,“ zahajuje tvrdým servisem vyprávění o kontrolách bývalý chelčický agronom, dnes majitel kozí farmy František Špatný. Jihočeský statek v Bílsku u Bavorova sebrali jeho otci v 41 letech, jemu ho v 41 letech vrátili. Vlastně ruiny. Zbudoval statek, stodoly, chlév, mléčnici, časem zbylo trochu času i na skalku a zahrádku. A ta se stala jednou z příčin, proč od prvního července jeho sýr nenese označení bio produkt. Přijela kontrola z KEZ, prohlídla statek, nic nenašla a odjela.
„Za měsíc přijde dopis z ministerstva, že se mnou zahajují správní řízení. Že jsem používal klamavé označení bio a že musím do čtrnácti dní zaplatit pět tisíc pokuty. V létě mi na zahrádce rostla pažitka, tak ji žena nakrájela a sýr v ní obalila. Hezky to vypadalo. No a kontrola zjistila, že tu zahrádku nemám přihlášenou.“
„Ale máte přece přihlášený celý statek, ne?“
„To je nezajímá, chtěli na soupisu pozemků i číslo tý zahrádky před kuchyní.“ „A dali tu pažitku na rozbor?“ „Nedali. Podívejte, já jsem tu značku bio z toho sýra zamazal -a co se stalo? Nic. Prodával jsem úplně stejně jako předtím.“
Oznamuji to ministerstvu. Slovo od slova. Aby si nemohli stěžovat, že si nikdo konkrétně nestěžuje.
„Ale to by pan ředitel Dvorský neměl,“ bylo všechno, co řekl Ing. Leibl. Pak stížnost asi posunul vedle Novákovi, nevím. Nic dalšího se nestalo. Jiní, kteří si podali stížnost, tak dobře nedopadli. Podle slov řady farmářů po jakékoli stížnosti následuje kontrola. Každopádně na jasné a konkrétní připomínky farmářů k chování KEZ jsem jasné a konkrétní odpovědi jejího ředitele nikdy nedostala.

CENÍK PANÍ JARMILY


Na vystoupení Jarmily Abrlové se těším celou dobu. Kontrola - to je její part. Na rozdíl od věcných, úsporných Seveřanů je Pavlov domovem bodrých vinařů se smyslem pro pointu. Abrlovi vlastní pět hektarů vinic a polí. Vyrábějí bio vína Cabernet a Pálavu a suší bio bylinky. Obojí dobré pověsti. Obojí v malém. Pět hektarů není k tomu, aby se z člověka stal milionář. Loni se proslechlo, že chtějí vystoupit ze systému ekologického zemědělství.
„My chceme kontroly. Jen ať jsou a jsou přísné, od toho jsme si my, ekologičtí zemědělci, založili kontrolní organizaci. Aby se do ekologického zemědělství nedostávali nepoctiví lidé. Jenže přijede chlap, krčí rameny, chodí v záhonech a běduje: Co já vám tady, paní Abrlová, mám najít. Máte to vypletý, oplečkovaný. Ale za míň než celý odpoledne ho odtud nedostanete, protože kontrola musí trvat nejméně tři hodiny. Aby ne, KEZ se platí 400 korun za hodinu a devět korun za kilometr.“
A když něco najdou, tak následuje další kontrola a ta je znovu za plnou cenu. „No a kolik jich za rok přijede?“ ptám se s plnou pusou, máme špaldové palačinky.
„No to přijede jeden a ten mě s bylinama udělá jako zemědělce, pak jako zpracovatele. No a pak Pepka s vínem jako zemědělce a jako zpracovatele. Nebo přijede jeden kontrolor, ten nás zkontroluje na zemědělství a za týden druhý a ten nás zkontroluje jako zpracovatele.“
„A to je všechno, co za rok KEZ zaplatíte?“ kroutím hlavou.
„To je to nejmenší. Pak teprve přijdou sazby za inspekci a certifikaci: za to, že pěstuju a suším byliny, zaplatím pět tisíc. Za to, že je prodávám, dalších pět tisíc. A totéž Pepek. Že vyrábí víno, pět tisíc, a že ho prodává, dalších pět. No a když já si koupím od Mitáčka pár kilo kmínu, abych měla plný sortiment v bylinách, tak zase pět tisíc, že kupuju. A tisíc za výměru pozemků. Protože jsme nejmenší, tak to je nejnižší sazba. Ti, co mají nad 1000 hektarů, platí 48 000.“
Ještě jednou je dobré připomenout, že KEZ si farmáři původně zřídili sami. Dnes za souhlasu správní rady a tichého přihlížení ministerstva tato organizace farmy drancuje, a především kvůli ní biofarmářů ubývá. „Kdo to trojnásobné navýšení cen za kontroly schválil? Přece takový krok nesmějí udělat bez toho, aby ho svým klientům zdůvodnili?“ hudrují na její adresu.
Šikovně přimontovanou odbočkou na potrubí dotací z Bruselu a státních peněz si loni napustil KEZ svůj bazén částkou čtrnáct miliónů korun. Ta mu umožnila zbavit se posledních nespokojených kontrolorů a kritiků z externích řad a mimo jiné najmout na plný úvazek právníka, aby hájil jeho politiku. Z insolventních farem, jež čekají na rok zpožděné dotace, vymáhá KEZ opožděné poplatky právní cestou a obsílkami vyhrožuje sankcemi, které mohou mít za následek ztrátu certifikátů na bio produkty i farmu, a tím pádem se zpětnou platností ztrátu dotací. „Z čeho jsou kryty vaše mzdové prostředky?“ ptám se jednoho člena správní rady. „Na to vám asi nebudu odpovídat.“ Naléhám. „Z členských příspěvků farmářů a grantů.“ „Které získáváme ze zahraničí na to, že tvrdíme, že je podporujeme,“ dodávám já.
Existuje nějaké řešení? V tuto chvíli je na ministerstvu vypsán tendr na novou kontrolní organizaci. Aby KEZ měl konkurenci. Ale z Čech asi nikdo nebude mít statisíce na akreditaci. V době uzávěrky byla přihlášena jen jedna německá organizace. Jenže je otázka, jestli bude mít ještě koho kontrolovat.

BUZERACE


„Paní Horynová, na svazu bio farmářů mi říkali, že končíte, protože jste staří. Je to pravda?“ ptám se paní Horynové po telefonu. Odpovědi se dočkám, když zastavím na vršku kousek pod Luží před roubenou chalupou s hrdým nápisem Bio farma.
„Proč bychom končili?“ diví se paní Horynová. „Ekologicky budeme hospodařit dál, až do smrti. Vždyť už to děláme od roku osmdesát osm. Máme dvacet hektarů, výborné stádo, obchod, klientelu, receptury, vlastní mlékárnu, za chalupou máme nový domek, v něm budou bydlet zaměstnanci, než přijde syn, který to po nás převezme. Končíme se značkou bio a s oficiální výrobou proto, že už to s nimi nemůžeme vydržet.“ A vyndává na stůl desky. Správní řízení z roku 2001 s nimi ministerstvo zemědělství zahájilo na základě kontroly KEZ, jež na farmě zjistila Provedení zákroku měnícího vzhled hospodářského zvířete.
V odvolání Horynových čteme: Naše provinění spočívalo ve velmi šetrném odrohování jedné jediné kozičky ve věku 14 dní. Zákon o ekologickém zemědělství jsme si vysvětlili tak, že krvavé odrohování dospělých zvířat je zakázáno, avšak u mláďat do věku osmi týdnů je možné. Zdůrazňujeme, že odrohování se provádí velmi šetrným způsobem, kdy uspanému kůzleti se speciálním přístrojem odstraní nekrvavě růžky, kůzle se probudí u mámy kozy, hned jde cucat a nic si ani neuvědomuje ... Máme poslední naději, že oceníte naši dlouhodobou snahu o vzornou ekologickou farmu a odpustíte nám s tím, že vám slíbíme, že se to už nebude opakovat ...
Další rok čteme další dopis z ministerstva: Zahajujeme s vámi správní řízení ... Kontrolou KEZ jako ministerstvem pověřené osoby bylo zjištěno, že jste uvedli do oběhu 17 kg kozího sýra Roklan ... Lužan a Pepřovník, na které nebylo vydáno osvědčení o biopotravině.
Odvolání tentokrát zní: Naše loňské trápení začalo tím, že jsme na aukci koupili neplodného kozla, na což jsme přišli až tehdy, kdy se nerodila kůzlata a kozy nedojily. Ohlásili jsme proto menší produkci než loni ... Ručně se nám podařilo kozy rozdojit a vyrobili jsme více ...
Dívám se na datum odvolání: 25. ledna. Sněhu pod okap, tma v půl čtvrté odpoledne, věčně hladové kozy. Představuji si osmdesátiletého pana Horynu, jak vytahuje na kuchyňský stůl starý psací stroj, odklízí ošatku s chlebem a cukřenku, vyndává zákony, nařízení, oči mu padnou na správní řízení z loňska, předloňska. Druhý den ráno vstane, lopatou odhází sníh ke staré Ladě Nivě a pomalu se spouští na křižovatku vedoucí z Horní Světlé na Luž. Tenhle úsek cesty se protahuje jen sporadicky, je třeba se držet prostředku, krajnice jsou podemleté vodou, která se valí z Luže. Jede dál kolem staré hospody na Dolní Světlé, u stodoly musí dát pozor, úsek bývá namrzlý a v týdnu tady není nikdo, kdo by jej strčil. Pokračuje přes vybydlený Trávník do Cvikova na poštu, aby stihl úřední hodiny. Odpoledne, až se bude vracet, zastaví před zavřenou mařenickou školou a v hospodě si koupí noviny. Je dobré vědět, co se děje. h Jaký je váš názor na KEZ?

ŠÁRKA DITTRICHOVÁ


Kurzy měn
25,640
21,780
28,710
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře