Válka barev [RX Diskuse]

V sobotu 21. srpna se severobavorské městečko Wunsiedel rozehrálo všemi barvami: v chladném větru a dešti vlály nacistické černé, protinacistické červeno-černo-bílé i rudé sovětské prapory. Transparenty nad ulicemi hlásaly Nazis raus!, zatímco v tmavém odrazu asfaltu svítily bílé podkolenky a svalnatá lýtka. Muž s božím výrazem nabízel kolemstojícím letáky s Ježíšem, novináři mikrofony. Čtyři tisíce neonacistů z celé Evropy se sem sjely, aby uctily výročí smrti Hitlerova osobního tajemníka, nástupce a říšského ministra Rudolfa Hesse, jenž zde má hrob. Ve vzduchu smrděl Ordnung i anarchie.

"Kam jedete?" zeptal se nás s fotografem jeden z mnoha policistů, kteří hlídkovali na příjezdových cestách do města. Právě zastavili, kontrolovali a snažili se otrávit život autobusu plnému neonacistů. Zatímco jeden z tetovaných hromotluků zkoušel venku diskutovat s policistou, ostatní dělali za okny obličeje, za jaké by se ve svém japonském období nestyděl ani Jiří Krampol.

ŽÁDNÁ HNĚDÁ MEKKA
Pro Wunsiedel nejsou oslavy výročí Hessovy smrti ničím novým. Německá justice je k velké nevoli města, které by nacistického antihrdinu, jehož odsoudil poválečný norimberský tribunál na doživotí, nejradši vymazalo, povoluje už od roku 1991. Letošní srpen však sliboval barvitější spektákl. Vedení města se pokusilo pochod k hrobu zakázat, neonacisté se ale obrátili na správní soud v Bayreuthu, který jej povolil s tím, že účastníci nesmějí nijak připomínat Adolfa Hitlera. Město se odvolalo k odvolacímu soudu v Mnichově, ten však s odůvodněním, že kvůli distancování od nacistické minulosti nelze omezovat svobodu shromažďování, potvrdil předchozí verdikt. Radnice se proto rozhodla uspořádat vlastní protinacistickou demonstraci. Něco na způsob: vy máte mrtvého Hesse a bombry, my mrtvého Hesse a rozum.
Průvod neonacistů, zredukovaný nakonec policií na symbolické kolečko centrem města, měl vyjít v půl čtvrté, už od dopoledne ale bylo jasné, že dobrá tisícovka nejrůznějších po zuby ozbrojených policistů, přesouvajících se ulicemi sem a tam, nepřipustí - kromě oslavy nacistického zločince - jakýkoli symbol nacismu. Vyčlenili jim severozápadní cíp města a mařili jakékoli pokusy proniknout hlouběji do centra. Ti, kdo si nacistické insignie vytetovali i na hlavu, je museli přelepit. Z některých hospod tak za doprovodu pivního oparu a policie, jež je oddělovala od dětských anarchistů zakuklených do černých mikin, vycházely kreatury s černobílými samolepkami z obou stran vyholených hlav. Mnozí neona cisté i levičáci, kteří se kvůli mediální pozornosti potřebují zviditelnit víc než kdokoli jiný, se dobře znají a vzájemnou konfrontaci vždy doprovázejí hlasitým aplausem. Symbolické divadlo.
Po chvíli tajtrlíkování mezi dětmi a dospělejšími dětmi jsem si šel koupit zmrzlinu. Na jedné z odlehlejších křižovatek na mě parta nacistických mlátiček s vousy nabarvenými na blond začala syčet a hrozit pěstmi. Nefér přečíslení. Na mou - či spíš svou - bezpečnost právě dohlížely pouze dvě drobné policistky, jež tu zanechala parta kolegů, kteří zničehonic vyrazili k akutnějšímu přečíslení. Rychle (a nenápadně) jsem změnil směr a bez zmrzliny, pozoruje sám sebe ve výloze, jsem prohlédl: navzdory svému nedětskému věku jsem doopravdy vypadal jako někdo, kdo potřebuje pořádnou ránu do hlavy, aby pochopil, že svět kolem něj se asi zbláznil.

VE JMÉNU DEMOKRACIE

Síly, jež měly reprezentovat rozum a demokracii, se shromáždily na Marktplatzu a jeho okolí. Radnici zdobil transparent s heslem platícím toho dne jen částečně: Wunsiedel je barevný, ne hnědý. Z té vřavy na mě dolehl matoucí pocit. Starší čtveřice na pódiu zkoušela hrát americké hity z období Make Love, Not War, zpěvák si ale předchozí noci zřejmě dopřál příliš ležáků a téměř ztratil hlas. Levičáci v trikách s Che Guevarou mávali ve jménu demokracie sovětskými vlajkami. Jiní vytáhli izraelské. Ještě jiní palestinské. A ještě jiní transparent s nápisem Staň se levičákem, rozmázni pravici. Pak kapela zmlkla úplně a slovo si vzal starosta Wunsiedelu Karl Willi Beck. K hrstce převážně důchodců s připnutými protinacistickými plackami mluvil o demokracii a nebezpečí nacismu. V potlesku trochu zapadlo, že se k hrstce zakuklených dětí s izraelskou vlajkou, postávajících v rohu náměstí, vrhl podsaditý mladík s frustrovaným výrazem. Vytrhl jim vlajku, skolil drobného dredaře, jenž mu chtěl zabránit v útěku, a za udivených pohledů lidí poslouchajících starostův projev o svobodě dosprintoval až na vylidněnou ulici vedoucí směrem k neonacistům. Tam zmizel.

HRDINOVÉ
V půl čtvrté stáli všichni Hessovi obdivovatelé v dlouhém houfu, připraveni vyrazit. Holohlavé mlátičky v bombrech, padesátník v bavorském kroji s manželkou, útlý mladík v černém obleku. Zemské i evropské vlajky, transparenty s portrétem Rudolfa Hesse. Ze všech stran policisté a pouliční zátarasy. Dokonalá organizace: vlastní pořádková služba, náklaďák s nápoji a stánek s masitým občerstvením vonícím tak, až jsem na zlomek vteřiny zauvažoval o možnosti dalšího přečíslení. Po půlhodině čekání jsem se zeptal policisty, který opět zkontroloval můj novinářský průkaz, kdy mají vyjít. "Nevím," odpověděl, "my čekáme na ně."
V půl páté se z červené dodávky s tlampači ozvala tlumená smuteční hudba a průvod rozdělený do skupinek se dal do pohybu. Vpředu čtveřice nesoucí transparenty s hesly jako "Boj a práce, všechno pro lid a otčinu" či "Rudolf Hess, mučedník za Evropu", za nimi čtveřice s příslušnou vlajkou, pak zbytek skupiny. Nechyběli jsme ani my. Vpředu průvodu kráčeli kluci z Národního odporu Brno nesoucí hrdě české vlajky. Předpokládám, že se Rudolf Hess, ještě před válkou odsouzený vrah překypující láskou k Čechům, několikrát obrátil v hrobě.
Asi v půlce trasy se průvod zastavil. Na silnici seděl spolu se zhruba stovkou demonstrantů starosta města. Neonacisté, demonstranti, policie ani starosta nevěděli, co dělat. Na okamžik to vypadalo na přečíslení všech proti všem. Starosta i demonstranti nakonec ustoupili. Když průvod dorazil ke zcela odříznutému Marktplatzu, kde se soustředili levičáci, spustil se řev a znovu se vztyčily tyče s demokratickými vlajkami: sovětská, palestinská ... Někteří neonacisté vztyčili prostředník. Jiní začali fotit.
V šest bylo po všem, policie začala odklízet zátarasy. Nacista byl veřejně uctěn, neonacisté i anarchisté zamířili ke svým autům a autobusům. Všem se chtělo hrozně čurat.

Diskuse na téma:
Mají se podobné akce rovnou zakázat?