Jaké to je, když strávíte třicet let s braunem? Což je podomácku připravený opiát, vyráběný z kodeinu, s trochou nepřesnosti velmi podobná droga jako heroin. Manželský pár vyššího středního věku, o kterém je tento text, je na braunu závislý celý život. Jak takové stáří narkomana vlastně vypadá? DISKUSE: Měli by Elis2 s Dančou dostávat kodein plně hrazený pojišťovnou?
Jaké to je, když strávíte třicet let s braunem? Což je podomácku připravený opiát, vyráběný z kodeinu, s trochou nepřesnosti velmi podobná droga jako heroin. Manželský pár vyššího středního věku, o kterém je tento text, je na braunu závislý celý život. Jak takové stáří narkomana vlastně vypadá?
Dopis byl psán na papíru vytrženém z poznámkového bloku: "Po letech braní jsme museli přestat takřka ze dne na den, jsme plně invalidní z důvodu, že jsme doživotně závislí, přitom nám však najednou nechce nic napsat a jsme bez pomoci, v zoufalém stavu, přesto na nás každý prdí, protože psychiatr udělal chybu a nyní se bojí nám napsat i acylpyrin. Co s náma bude? Co máme dělat? To jsou otázky, na které nám nikdo neodpoví." Podepsáni pravými jmény manželé, kteří nyní bydlí v Roudnici. Ona (1960) si říká Danča, on (1957) je pro všechny smažky ze staré školy Elis2.
Pět let zpátky
V roce 1999 jsem s lidmi z nadace Drop In v malém náklaďáčku objížděl byty zasloužilých narkomanů. Já fotografoval a oni jim měnili (a dodnes mění) injekční jehly a stříkačky či přímo v terénu testují zájemce na HIV. Jezdili jsme ve složení Ondřej Novák či Martin Vlček, Evžen Holeček a já. Evžen se tehdy sám léčil z těžké závislosti na opiátech a v těch hrůzu nahánějících drogových bytech byl velmi často překladatelem a garantem hodnověrnosti nejen pro mne s foťákem, ale i pro kluky z Drop In. Ta skupina českých drogových seniorů, o něž se starali, patřila k naší první opiátové generaci. Sami si v malých partách vařili na plotně braun z kodeinu, který získávali z léků. Byt v Radotíně v domě z dob dvouletky, poctivější, leč podobně designovaný předchůdce paneláků, byl i za slunného dne ve dvě hodiny odpoledne temný jak sklep. Závěsy, na stěnách plakáty kapel, pár holých poliček a jinak nic kromě stříkaček, jehel a skleniček s tekutým braunem připraveným k natažení do buchny a našlehnutí. Elis2 s Dančou tam tehdy bydleli, už moc nevycházeli a vypadali jako smrt sama. Oba v invalidním důchodu měli přísun kodeinu z divoké substituce, dožívali a s vypětím sil došli do samoobsluhy. Jen seděli v temně poklidné atmosféře chemického podzimu života. A občas si šlehli. Díky péči Drop In (a v dalších letech mnoha a mnoha dalších nadací a institucí) je na tom naše země tak dobře, že nám veřejně lichotí OSN - a tak nejenže neměli AIDS ani neléčenou žloutenku, ale nebyli ani ve vězení, kde by nejen trpěli, ale také by stáli daňové poplatníky pěkné peníze. Prostě v tichosti dožívali, jako dožívají schizofrenici na vysokých dávkách neuroleptik. Poplatníky stáli minimum. Drop In nežije ze státních peněz. Fotil jsem je několikrát. Nevím, neboť jsem se jich neptal, zda jsme se spřátelili, ale přes všechnu umělost a cizotu oněch návštěv já je vidím rád. A především jim nepřeju žádnou bolest - měli jí už v životě dost.
Říkaj' tomu závislost
Lidi závislé na opiátech (a v podstatě i na alkoholu a lécích na spaní a proti úzkosti) lze rozdělit do dvou skupin. První dejme tomu frajeři. Druzí pacienti. Ti první se do závislosti dostali proto, že si chtěli užívat a nedbali varovných informací. Pohybovali se příliš mladí v prostředí, kde byl alkohol nebo opiáty standardem, oni si to zkusili a vypěstovali si fyzickou závislost. Ti mají vysokou šanci uspět na první pokus ve standardní léčbě a doživotně bez následků abstinovat, ostatně se také většinou chtějí a začnou léčit hned na počátku drogové závislosti. V podstatě zdraví lidé. Druzí naopak měli závislou osobnost před tím, než se vůbec dozvěděli, že nějaké drogy existují, a nemohli vydržet se sebou samými. Tak začali své úzkosti, deprese či stavy agrese potlačovat a zatlačovat chemicky. Podle momentální módní vlny sáhli po některém z jedů. Bez něj se nedokázali smířit s nedostatkem libosti, který bohužel dospělost přináší. U takto závislých není pravděpodobné, že přestanou brát drogy. Je ovšem důležité, jaké psychotropní látky k tlumení svých psychiatrických obtíží berou. Jako nejúčinnější cesta u těch, kteří spadli do opiátů, se dnes jeví postupná substituce, kdy pacient dostává opiáty od lékaře a postupně snižuje jejich dávky. Na to by měla u většiny pacientů plynule navázat léčba psychiatrickými léky. U takového člověka totiž nebyl problém s drogami příčinou, ale následkem. Je samozřejmě možné požadovat po pacientech plnou abstinenci, jak činíval pan doktor Skála. Je však otázka, zda se podobný postup vůbec dá považovat za léčbu. Kvalita života takto "vyléčeného" se totiž následkem plné abstinence rapidně sníží. Podobně rádobyzdravý abstinující se změní v depresívní trosku přetékající úzkostí, kterou vyděsí i nahlas puštěné rádio, nebo v náhradní identitu křečovitého, halasně abstinujícího bojovníka proti drogám.
Absťák bez konce
"V prdeli," zhodnotil situaci lakonicky Elis2, když jsem u jejich bytu v Roudnici, kde teď bydlí, zazvonil. Viděli jsme se po několika letech a já na první pohled zaznamenal změnu. Na obou. Neustále se pohybovali, těkali od místa k místu, nevydrželi vteřinu v klidu. Pomalý, dlouhý absťák, nyní po třech trýznivých měsících už jen nízké intenzity.Ukazují mi antidepresíva, která mají předepsána a neberou je, a klepou se jim ruce. "Ona by nám to naše doktorka psala, ale nesmí se to. Psychiatr nám psal korylan a kodein, ale pak mu přišla nějaká kontrola a přestal, už nechce napsat nic. Do Prahy na methadon bysme nedojeli. A ani na to nemáme peníze, každej den někam jezdit." Peněz skutečně nazbyt nemají, říkají, že mají dohromady měsíčně na invalidních důchodech (na drogovou závislost, Danča má navíc vážně nemocné kyčle a skoro nechodí) devět tisíc šest set a nájem s elektrikou platí dva a půl tisíce. Tak zkouším zjistit, co z toho je pravda a co si trochu přibarvili. Nejdříve sedíme s Ondřejem Novákem, který dosud jezdí pro Drop In měnit buchny. Staral se o manžele do poslední chvíle, než se odstěhovali, a jezdíval za nimi s čistými jehlami i do Roudnice. Ten vysvětluje, že běžná substituce pro ně už není to pravé, že by potřebovali kodein, protože jsou třicet let na braunu a jiná substance nemá potřebný účinek. Kodein, který umí Elis2 velmi obratně na braun převařit, ovšem k substituci není schválen. Stejně jako u heroinu jsou důvody především politické.Doktor Ivan Douda zase vysvětluje, že substituci již dneska může ordinovat každý praktický lékař i psychiatr první linie, když absolvuje nějakou nenáročnou ouřední proceduru a zácvik. Může psát subutex.Nakonec ověřím, že praktická lékařka manželů jim substituci psát nechce. Psychiatrů je tu dost, říká a nechce mít s článkem nic společného. Chápu ji - Elis2 a Danča se u ní už léčí dlouho. Pak mi Elis2 při dalším hovoru přizná, že se se "svým" psychiatrem - tím, co mu dlouho léky předepisoval - pohádal, strašně na něj řval a už k němu nepůjde. Tak tomu psychiatrovi ani nevolám. I nevalný subutex, na který se musí doplácet, by je zachránil od nejhoršího. Snad by na něj sehnali i ty prachy, ale už si jej nedovedou vyběhat.
Receptivní mentalita
Pacient chronicky závislý na opiátech má za ta léta v hlavě zapsánu jednu zásadní informaci: Libost se dá pouze DOSTAT (od jehly). Tento postoj se nakonec generalizuje a závislý je v podstatě schopen jen dostávat, sám už si neumí zařídit a obstarat nic. Pomoc se mu musí, aby netrpěl jako zvíře, téměř vnutit. Tak, jako může být jako pacient naprosto nesnesitelný schizofrenik nebo hysterik, které je k léčbě také často třeba přesvědčovat, jsou nesnesitelní i mí přátelé Elis2 a Danča. Otázka, nakolik si svůj stav "zavinili", je nepodstatná. Na to, jak malý podíl hraje rozhodnutí či vlastní vůle na počátku těžké závislosti, neumí věda dosud věrohodně odpovědět. A i kdyby tato omluvná interpretace nebyla pravdivá - jsou na dně a trpí víc, než si vůbec dovede představit nejen řádný občan, ale i autor tohoto textu se svými dvaceti lety zkušeností s ilegálními drogami.Proto prosím kteréhokoli lékaře z Roudnice či okolí, který má kompetence a nervy psát jim substituci, aby se jich ujal. Ano, je potřeba předtím vykonat několik ouředních kroků, a především snést Elise2 a Danču jako klienty. Ale ti dva jsou na dně a naprosto zbytečně trpí. Kontakt na manžele je v redakci. Najde se v jejich okolí lékař, který si je vezme na starost a triko a bude jim psát alespoň ten subutex?
Otázka do diskuse:
Měli by Elis2 s Dančou dostávat kodein plně hrazený pojišťovnou?
