"Kubo, kam půjdeme zítra?" - "Za tátou do basy." - "A kdo tam ještě bude?" - "Policajti." Kuba žije v internátní školce, protože jeho otec je ve výkonu trestu a jen některé děti vězňů mohou vyrůstat ve vazbě se svými rodiči. DISKUSE na téma: Jak byste problém dětí uvězněných matek řešili vy?
"Kubo, kam půjdeme zítra?" - "Za tátou do basy." - "A kdo tam ještě bude?" - "Policajti." Kuba žije v internátní školce, protože jeho otec je ve výkonu trestu a jen některé děti vězňů mohou vyrůstat ve vazbě se svými rodiči.
Jediná věznice v České republice, která umožňuje, aby děti žily se svými matkami, jež si musejí odsedět i několikaletý trest, je ve Světlé nad Sázavou. Nevypadá na první pohled jako vězení. Nízký panelový dům uprostřed trávníků. Před ním prolézačky. Každá máma tady má svůj pokoj, pro děti je v patře herna. Nikde žádná mříž, jen u vchodu do patra. Ven může máma s dítětem na jednu hodinu denně. Jenže dostat se sem není snadné. Až do loňského roku tu byla jen čtyři místa. Teď probíhá rekonstrukce, bude tu patnáct míst pro matky s maximálně třiceti dětmi. Stejně to nebude stačit.
KDE JE MÁMA?
A tak žije Kuba v internátní školce v pražských Čimicích. S paní vychovatelkou chodí za tátou "do basy" tak jednou za měsíc nebo za dva. Kromě dětí, jejichž rodiče jsou ve výkonu trestu, tu žijí i ty, o něž se sociálně slabá rodina nedokáže postarat. Rodiče za nimi přijít nemohou, ale zástupkyně paní ředitelky a sociální pracovnice Věra Fiřtová se snaží, aby jejich kontakt s nimi byl co nejčastější: " Děti potřebují kontakt s mámou a tátou. I když jsou rodiče ve vězení. Pokud vyrůstají bez nich, těžko s nimi naváží vztah, až se vrátí." Takový je i případ čtyřleté Kamily. Do školky přišla, když její matka musela nastoupit trest. Brečela, nespala, nechápala, proč nemůže být s mámou. Když matka svolila k pěstounské péči svých rodičů, aby dostávali přídavky a měli z čeho vnučku živit, prarodiče si Kamilu vzali k sobě. U dědy a babičky se sice uklidnila, ale proč nemá mámu, neví dodnes. Rodiče se za dceru stydí, takže za ní do vězení vnučku raději nevozí. Až máma vyjde ven, bude Kamile devět.
ZE ŠKOLKY DO BASY
Pětiletá Dominika zase ve školce čeká, až mámě povolí přestup do věznice v Praze, takže pak by mohla s vychovatelkou jezdit za mámou jako Kuba. Zatím jezdí za "tetami" do věznice v Řepích. Nebo vězněné ženy z Řep přijedou do školky v Čimicích. Asi tak čtyřikrát do roka. Když už nemohou být s vlastními dětmi. Věznice v Řepích je asi jedno z mála zařízení, kde si nepřipadáte jako ve vězení. V objektu bývalého kláštera je Domov sv. Karla Boromejského, ve kterém sídlí domov důchodců, léčebna dlouhodobě nemocných a ve třetím patře, za jedinou mříží v objektu, bydlí v pokojích po čtyřech téměř padesát odsouzených žen. Všechny pracují - uklízejí, pomáhají v domově či léčebně, v kuchyni, v prádelně. Když mají volno, pletou, šijí a vyrábějí dárky pro děti ze školky v Čimicích. Příjezd dětí do věznice je velká událost. Osmadvacetiletá Petra vyšila dětem monogramy na pytlíky, ve kterých dostanou dárky, ale nakonec téměř nezvládla sejít z patra do přízemí. Děti se rozeběhly po společenské místnosti. Jenže Petra má dceru, o niž se starají prarodiče, a na návštěvu za ní ji nevozí. Ten pohled na hemžící se děti jí nedělá dobře.
DÍTĚTI TREST NEVYSVĚTLÍŠ
Paní Hana je od pohledu inteligentní. Čímsi se liší od ostatních žen, na kterých většinou poznáte, že jejich život nebyl zrovna klidný. Když ale má mluvit o svých dětech, okamžitě se rozbrečí. Je jim osmnáct, třináct, dvanáct a tři roky. Prý se zapletla do hospodářské kriminality, dala pravomoci lidem, co je zneužili, zatímco odpovědná byla ona. Chápe, že za chybu se platí, jenže soudy se táhly neuvěřitelných dvanáct let. " Dětem těžko vysvětlíte, že musíte pykat za něco, co se stalo tak dávno." Do výkonu trestu nastoupila a denně dětem žijícím u prarodičů telefonuje. Do podmíněného pro puštění jí zbývá ještě rok a půl. Přihlásila se k dálkovému studiu na teologické fakultě, zatím chodí o sobotách do nultého ročníku. " Být tady, v Řepích, je svým způsobem odměna. Mohu se vzdělávat, studovat, a když mě vyzvedne někdo z rodiny, jednou za měsíc mohu na čtyřiadvacet hodin odejít mimo věznici. Při návštěvě se také děti ocitnou v mém dočasném domově, ne ve vězení." Paní Hana je přesně příklad ženy, která by měla využívat jinou, alternativní formu trestu než vězení. Bylo by užitečné pro všechny, aby mohla vychovávat své děti, přestože si odpykává trest - dětem nikdy nevrátíte čas, kdy nemohly být s vámi. Takový způsob výkonu trestu naše vězeňství však nepraktikuje. A mezitím děti z internátní školky rozbalují dárky, jedí dort, co tu pro ně upekli, mazlí se s vězeňkyněmi a vězni, kteří sem přijeli z pražské Ruzyně. Děti vězňů a vězni bez dětí.
ZÁKONY
Paní Hana slyšela o věznici ve Světlé nad Sázavou, jenže na pobyt dítěte ve vězení má svůj názor. "Mám pětiletý trest, a když jsem nastupovala, byly dceři tři roky. I kdybych si ji mohla k sobě do věznice vzít, musela by stejně odejít dřív, než trest ukončím. Tady mohou být jen děti do určitého věku. To nechci." Kdyby žila paní Hana v Německu, měla by velkou šanci, že by mohla alespoň svoji nejmladší dceru ve vězení vychovávat. V Německu je možné mít ve vězení dítě až do šesti let věku. V Česku ale nic takového nepřichází v úvahu. Malé vítězství je už to, že je od roku 1999 zakotven v zákoně pojem "výkon trestu u matek nezletilých dětí" a od roku 2002 funguje věznice ve Světlé. Podle českého modelu je stanovena tříletá věková hranice, kdy může být dítě s matkou za stanovených podmínek ve věznici. Proč? Psychosociální výzkumy prokázaly, že dítě do tří let věku netrpí prostředím, v němž vyrůstá, pokud o ně pečuje matka. Starší děti však realitu vnímají více. A navíc v podmínkách českého vězeňství není zatím myslitelná předškolní výchova. Žena, která chce mít u sebe ve vězení dítě, musí splnit několik přísných podmínek: - trest, který zaručí, že při propuštění budou dítěti maximálně tři roky - dobrý zdravotní i psychický stav - sociální dávky v mateřství, ze kterých může dítě živit, protože Vězeňská služba výdaje za dítě nehradí - po propuštění musí mít kam se vrátit - a musí dokázat, že před výkonem trestu o dítě pečovala a bude tak činit i po jeho skončení. Pro nový areál věznice ve Světlé, který bude zprovozněn v březnu tohoto roku, bylo dosud vytypováno dvanáct žadatelek. Kolik je však matek a dětí, na něž se nedostane? Kolik dětí uvězněním a trestem rodičů trpí s nimi?
EVROPA - DĚTI VE VĚZNICÍCH:
ŠVÉDSKO: Děti jsou ve věznicích akceptovány jen zřídka. Pokud se nenajde jiné řešení, mohou tu být se svými matkami ubytovány nejdéle rok. Průměrná délka pobytu dítěte s matkou ve vězení je tři měsíce.
NĚMECKO: Matky mohou mít děti ve vězení do šesti let jejich věku. V Německu je šest uzavřených zařízení pro matky s dětmi do tří let a dvě otevřená zařízení pro matky s dětmi do šesti let.
NIZOZEMSKO: Děti mohou být do čtvrtých narozenin v zařízení "Ter Peel prison" a v pěti dalších uzavřených zařízeních do devíti měsíců.
PORTUGALSKO, ŠPANĚLSKO A ŠVÝCARSKO: Děti ve věznicích mohou být do tří let věku.
FINSKO: Umožňuje pobyt matek s dětmi do dvou let věku.
DÁNSKO: Teoreticky je možné, aby vězněná matka žila s dítětem do tří let, ale prakticky se to povoluje jen velmi málo dětem.
ANGLIE A WALES: Tři uzavřené věznice mají místa pro čtyřiatřicet dětí do věku devíti měsíců a jednu otevřenou věznici pro dvacet dětí do věku osmnácti měsíců.
V současnosti je v evropských věznicích okolo jednoho sta tisíc žen, čímž trpí asi deset tisíc dětí mladších dvou let. Odhady pro Českou re publiku nejsou k dispozici.
(Ze zprávy "Mothers and babies in prison", Social Healthy and Family Affairs Committee, 2000)
Otázka do diskuse:
Jak byste problém dětí uvězněných matek řešili vy?
