nahoru

Spor o Bursíka [RX Diskuse]

TOMÁŠ FEŘTEK9. října 2003 • 09:22

Vnějšímu pozorovateli by se mohlo zdát, že hlavním tématem mimořádného sjezdu Strany Zelených byl spor o to, proč exlidovec Martin Bursík nepovede zelenou kandidátku do Evropského parlamentu. Ve skutečnosti šlo o víc. O to, jestli jsou Zelení vůbec schopni pracovat jako standardní evropská politická strana. A v konečném důsledku o to, jestli jako strana přežijí.



Foto
"Já nemám nic proti Beránkovi. Když mi řeknete, že Bursík za nás kandidovat nechtěl, budu volit Beránka. Ale chci znát ty důvody. A chci vědět, jestli Bursíka někdo na tenhle sjezd pozval, proč tu není, aby nám to vysvětlil. Jde nám přece všem o ty naše zelený ideály." Pan Pucherna je z Ústí nad Labem, patří ve Straně Zelených ke staré gardě, jeho projevy bývají hlasité a mile nekonstruktivní, snesitelné snad jen jako oživení úmorného jednání. Ale tahle připomínka byla k věci. Jednání mezi bývalým ministrem životního prostředí v Tošovského vládě Martinem Bursíkem a předsedou Zelených Janem Beránkem se táhlo několik měsíců. Kuloárová dohoda prý zněla, že Beránek povede stranu a Bursík jako známý politik kandidátku do Evropského parlamentu. Pak bylo jednání rázně ukončeno s tím, že o jeho obsahu si obě strany nepřejí nic sdělovat. Martin Bursík ovšem vzkázal, že on s vysvětlením, proč se nedohodli, problém nemá. Na sjezdu, kde se kro mě jiného schvaloval i lídr do "evropských" voleb v červnu příštího roku, přesto nebyl. "Tak odpoví mi někdo? Byl pozván, nebo nebyl?" dožadoval se pan Pucherna odpovědi. Místopředsedkyně Zelených Jana Ulbrychová, která řídila schůzi, chvíli váhala nad mikrofonem, a když už bylo jasné, že se odpovědi nevyhne, řekla nervózně: "Nevím. Opravdu nevím, jestli ho někdo pozval." A upřela tázavý pohled do rohu sálu, kde stál Jakub Patočka, tichý režisér téhle sjezdové taškařice. Pokud chcete pochopit, jak to u Zelených momentálně chodí, je tahle historka docela ilustrativní.

Z NADHLEDU

Foto
Pokud se díváte na konferenční sál táborské pobočky Jihočeské univerzity seshora, z kabiny zvukaře, máte sjezdové delegáty jako na dlani. Pro přehlednost užitečné. Strana Zelených má zhruba tisíc členů. Delegátů bylo sto sedmdesát. Kdo je kdo, je rozeznatelné na první pohled. Starozelené křídlo, tedy ty, co jsou ve straně déle než zhruba dva roky, poznáte podle vyššího věku a objemu pasu. Může jich být tak třetina. Není to stoprocentní rozlišovací znak, ale ve vzájemné kombinaci funguje. Například v pravém dolním rohu sálu (při pohledu shora) seděla zhruba desetičlenná skupina robustních mužů velmi zemitého vzhledu. Základní organizace ze Zdic. Místní zemědělec přesvědčil své zaměstnance, aby vstoupili do strany, a protože počet delegátů se odvozuje z počtu členů organizace, představovali tu docela viditelnou frakci. V pravém horním rohu seděl Petr Uhl. Po letech bez jakékoli stranické příslušnosti se stal před loňskými volbami členem Zelených a on a jeho příznivci tu kupodivu představují spíš konzervativní křídlo. Postupujeme-li úhlopříčkou přes sál, ubývá "uhlovců" a přibývá "patočkovců". Jakub Patočka, jeden ze zakladatelů Hnutí Duha a momentálně šéfredaktor Literárních novin, patří podle vlastních slov mezi "zelené idealisty". Má tím na mysli, že chce, aby stranický program byl ekologicky vyhraněný a nekompromisní. Na kompromisy je prý dost času při koaličních dohodách. Pro situaci mezi Zelenými je příznačné, že jeho křídlu, jež podporuje současné vedení a předsedu Jana Beránka (také exDuha), se neříká "Beránkovo", ale "Patočkovo". Je jeho hybatelem a šedou, respektive, s ohledem na jeho sjezdový manšestrový oblek, tmavozelenou eminencí. Ten zasedací pořádek samozřejmě není takhle striktní, občas se obě frakce mísí, mnozí nepatří k žádné z nich, případně tvoří jinou názorovou skupinu. Rozhodně je tu ještě rozeznatelná jihočeská rebelující a neustále připomínkující skupina složená povětšině z ostřílených ministerských úředníků. Tahle stranická topografie není samoúčelná, pokud se chcete ve sjezdovém dění orientovat. A není to rozhodně jednoduché.

PUČ?

Strana Zelených je jedním z nejstarších politických seskupení na polistopadové scéně. Vznikla ještě v roce 1989, později se říkalo o jejích zakladatelích leccos ošklivého v souvislosti se Státní bezpečností, ale v každém případě nikdy reálného politického vlivu nedosáhla a veškerou energii spotřebovala na vnitřní handrkování. Před loňskými volbami se rozhodli někteří z těch, kteří na rozdíl od politiků Strany Zelených pro ochranu životního pro středí mnohé udělali, do strany vstoupit. Tmavozelená výzva iniciovaná skupinou vedenou právě Janem Beránkem a Jakubem Patočkou se snažila přitáhnout co nejvíc nových členů, již by pak stranu změnili zevnitř podle svých představ. K čemu ji potřebovali? S přijatelnou mírou zjednodušení se dá říct, že ekologičtí aktivisté pochopili, že pokud chtějí měnit zákony, potřebují politický vliv a mandát. Navíc logické místo pro Stranu Zelených na naší politické scéně rozhodně je. S nadějí na změnu kursu získala strana v posledních parlamentních volbách 2,36 procenta hlasů a za ně jedenáct miliónů do stranické pokladny. Letos na jaře proběhl "transformační" sjezd, kde noví lidé dosti nekompromisně převzali vedení. Ale žádný konflikt mezi "starozelenými" a "tmavozelenými" se vlastně nekonal. Staří členové buď rezignovali, nebo se přidali k nově vznikajícím frakcím. Dnes je opravdu až na výjimky rozeznáte spíš podle fyziognomie než podle názorů. Pak se několik měsíců, alespoň z hlediska veřejnosti, nedělo nic. Jan Beránek a jeho spolupracovníci chystali stanovy, program strany a konsolidovali finance. Dluh byl velký a hrozil, že kvůli němu strana zbankrotuje. Mimořádný sjezd svolaný na 28. září do Tábora měl Zelené posunout k politickému normálu. Stalo se tak? Pokud si přečtete tiskovou zprávu ze sjezdu, vypadá to, že ano. Byl přijat program, schválena republiková rada a vybrán lídr pro evropské volby - Jan Beránek. Úspěch? Tak prosté to zase není.

NEODEMOKRATISMUS? CO TO JE?

Foto
"Můžete mi vysvětlit, co je to ten neodemokratismus, co máte v programu?" ptal jsem se obsedantně každého, s kým jsem v kuloárech mluvil. Odpověď byla bez výjimky stejná. Úsměv a pokrčení ramen. Dokonce i Jakub Patočka na stejnou otázku odpověděl, že on na tom pojmu nijak nelpí. Takže co to je? Mám-li parafrázovat stranické programové materiály, pak neodemokratismus je přímým ideovým oponentem neoliberalismu v podání ODS. Proto ten pojem také vznikl, neoliberalismus, to je mezi Zelenými vulgární slovo. Neodemokratismus nebo také nová demokracie je nejspíš křížencem standardní parlamentní demokracie a niterně prožívaného občanského aktivismu. Jak se tenhle klon projevuje v politické praxi, se mi zjistit nepodařilo a na základě sjezdové diskuse pochybuji, že je na tom někdo lépe. Za známku příčetnosti se dá považovat, že část delegátů se přijetí takového programu vehementně bránila. Ostatně onen záhadný konflikt mezi dvojicí Beránek-Patočka a pretendujícím lídrem Bursíkem se údajně také točil kolem tohoto slova. Proč je vůbec ten pojem důležitý? Vlastně jen proto, že na tomto slově bez jasného obsahu je vidět mechanismus, jakým Strana Zelených funguje. Komisi, která připravovala pro gram, vedl Jakub Patočka. Ten novou demokracii také do programu prosadil. Stalo by se něco, kdyby tam tohle sousloví nebylo? Ne, jen by se předešlo naprosto jalovým sporům uvnitř strany, která má i bez téhle hloupé hádky na kahánku. Na upřesňování programu budou mít Zelení, pokud přežijí, dostatek času. Jenže Beránek s Patočkou pravděpodobně nejsou z Hnutí Duha zvyklí uzavírat kompromisy, a tak se snaží i politice svoje představy prosazovat silou. V sobotní podvečer, kdy došlo na schvalování programu, Jakub Patočka navrhl, aby se o programu hlasovalo vcelku. Žádná příliš detailní diskuse. To naštvalo podstatnou část delegátů, sebrali se a odešli, takže zbylo šedesát věrných, pře vážně z Patočkova křídla. Hlasovací mašinérie pak už byla nekompromisní. Alternativní program sepsaný Petrem Uhlem, jenž byl minimálně po formální stránce jasnější a přehlednější a obsahoval méně konfliktních míst, byl odmítnut. Je na tom něco špatného? Jedna frakce zvítězila. Tak to přece v politice chodí. Snad. Jenže tady je jediným důsledkem "vítězství", že těch pár lidí - opravdu pár, nebude jich víc než dvacet třicet, kteří jsou schopni reálné politické práce - se rozdělilo na dvě nevražící party. Najednou odpolední debata o tom, kolik by mohl nebo nemohl Bursík straně nahnat hlasů, působila absurdně. Možná mohl. Ale komu vlastně? Tomuhle bratrstvu, které se není schopno domluvit ani na tom, že si do politického programu nenapíše slovo, které neumí vysvětlit naprostá většina jeho členů?!


Otázka do diskuse:
Mají Zelení šanci se v politice uplatnit?

TOMÁŠ FEŘTEK


Kurzy měn
25,610
21,780
29,100
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře