Jednodenní učitelská stávka měla veřejnosti a vládě pohrozit. Ve skutečnosti ale jen odhalila, jak slabý a nejednotný je učitelský stav. A že odtud nejspíš vládě žádné velké nebezpečí nehrozí. Paradoxně to je pro veřejnost špatná zpráva. Zásadní změny ve způsobu odměňování učitelů totiž nutné jsou. DISKUSE: Jak se podle vás čeští učitelé mohou domoci lepšího postavení?
Jednodenní učitelská stávka měla veřejnosti a vládě pohrozit. Ve skutečnosti ale jen odhalila, jak slabý a nejednotný je učitelský stav. A že odtud nejspíš vládě žádné velké nebezpečí nehrozí. Paradoxně to je pro veřejnost špatná zpráva. Zásadní změny ve způsobu odměňování učitelů totiž nutné jsou.
ZTRÁTA NEPŘÍTELE
Především na tom, že dlouhé dohadování, byť o pouze jednodenním protestu, ukázalo minimální odhodlání učitelů stávkovat opravdu tak, aby veřejnost pocítila důležitost vzdělání a učitelské profese. Protože, proč se stávkuje? Stávkující zaměstnanci v jakémkoli oboru říkají: "Podívejte, jak komplikovaný bude váš život, když nebudeme pracovat." U řidičů tramvají to pochopíme za jediný den, u popelářů za týden. Ale u učitelů? Je vlastně příznačné, že první reakcí na ohlášenou stávku byly obavy, kdo bude ten den děti hlídat. Školu vnímáme často jako jakousi kultivovanější úschovnu nebo družinu.
Aby stávka měla skutečně smysl, musela by trvat alespoň týden dva. Jenže to by každý učitel přišel o polovinu platu a veřejné reakce by byly ještě o několik stupňů agresívnější. A opravdu neústupných osobností, jež jsou si vědomy své vlastní ceny, je v našich školách minimum. Ti sebevědomí a ambiciózní obvykle už odešli někam jinam, zbyli ti, kteří se bojí, co si budou myslet rodiče, pan starosta, jestli si na stávkující školu nezasedne školní inspektor. Odbory sice vyhrožují říjnovým, časově neomezeným protestem, ale je jasné, že k němu by se připojilo ještě mnohem méně škol než k varovně zdviženému prstu z prvního září. Poselství této stávky je jednoznačné: můžete si s námi dělat, co chcete, my stejně vždycky ustoupíme, sotva se jen pokusíte něco nám naslibovat. Ze tří dnů je jeden, stávkuje nás jen třetina a tu školní jídelnu a družinu přece jen raději otevřeme.
Svou roli tu sehrál i docela šikovný manévr ministryně Petry Buzkové. Vzala učitelům nepřítele, pro stávku vyjádřila pochopení a celý problém převedla na neochotu vlády uvolnit další peníze. Že na tuhle vějičku skočili odboráři, kterým logicky jde především o více peněz na platy, a nezačnou říkat: "Přidejte jen někomu," je pochopitelné. Novináři a veřejnost by ale mohli být poučenější.
AMBICIÓZNÍ ODEŠLI
Hlavními veřejnými argumenty proti stávce bylo, že více peněz by chtěli všichni, učitelé jsou o půl druhé doma, mají tři měsíce volna a jako odborníci nestojí za mnoho, takže proč jim přidávat. To je mimořádně scestná argumentace, kdy se zaměňuje příčina a následek. Ano, pokud stojíme o to, aby i za dalších deset let ve školství pracovali lidé bez ambicí, kteří jsou rádi, že nemusejí dojíždět, peníze sice za moc nestojí, ale je tu hodně volna, pak jdeme tou správnou cestou. V našich školách převažují ustrašení nesebevědomí lidé, již raději skloní hlavu, než by se snažili hájit vlastní zájmy. I to říká tato stávka. Ano, i oni by chtěli více peněz jako každý, ale bojí se to dát veřejně najevo. Ti, kteří měli nějaké profesní ambice a nehodlají se s vysokoškolským vzděláním smířit s platem lepší prodavačky, už většinou odešli.
"Učitelů je nadbytek, tak propusťte ty špatné," říká veřejnost. Jenže podmínky jsou nastaveny tak, že zase odejdou ti schopnější, jimž dojde trpělivost, a zůstanou ti, kteří by se jinde uplatnili těžko a podstatná je pro ně krátká pracovní doba a dlouhé prázdniny. Šestnáctitřídní platová tabulka v tomhle směru nevyřeší nic. Učitelé už opakovaně zažili, jak po ohlášeném zvýšení platů a kouzlení se "základem a tarify" našli na výplatní pásce zase o stovku méně.
ŘEŠENÍ EXISTUJE
Existuje nějaké řešení, když musí stát šetřit? Ano, a tady je hlavní vina ministerstva. Problém totiž není jen v tom, jestli vláda učitelům přidá peníze na třinácté a čtrnácté platy. Mnohem důležitější je opravdu zásadní změna v odměňování. Velmi by prospěl kariérní řád a větší pravomoci ředitelům. Aby bylo jasné, kam až mohou v učitelské profesi postoupit a za jakých podmínek. Co se stane, když věnují ona "volná odpoledne" přípravě a dalšímu studiu? Tedy ono to vlastně jasné je. Dnes ambiciózní učitel ví, že pokud věnuje víkendy a večery dalšímu vzdělávání a přípravám, nestane se nic. Pořád platí, že nástupní plat čerstvého vysokoškoláka je mizerný, i kdyby se rozkrájel, a možnosti ředitele udržet si kvalitního učitele jsou minimální. Peníze jsou omezeny a tarifní tabulka postavená především na odsloužených letech nekompromisní. A který třicátník bude ochoten čekat deset patnáct let, aby dostal o pár tisíc přidáno?
Současné dohadování o třinácté platy jen zamlžuje problém. Cílem reformy je pro dobrého učitele plat okolo dvaceti tisíc (mluvíme o "hrubé" mzdě) bez ohledu na věk. Jasná kritéria platového postupu, pokud se učitel dále vzdělává. Co největší prostor pro ředitele, aby on rozhodoval, kdo je pro jeho školu důležitý a má být lépe placen. Tedy co nejméně tarifů a lety vysezených platových zásluh. Zatím jde učitelský platový systém přesně opačnou cestou. Z hlediska efektivity je to děravý kotel, do něhož můžeme přilévat další miliardy, aniž se to na kvalitě škol projeví. A za to, že je to tak, nenese odpovědnost ministr financí Bohuslav Sobotka, ale ministryně školství Petra Buzková. Ať se k učitelským požadavkům staví sebesmířlivěji.
DISKUSE na téma:
Jak se podle vás čeští učitelé mohou domoci lepšího postavení?
