Tento titulek byl napsán už během první hodiny dvacátého kongresu ODS. Stačilo se rozhlédnout, nasát atmosféru a vyslechnout pár projevů, abyste došli k závěru, že občanští demokraté jsou nepodmíněně odsouzeni k volební porážce. Jaké jsou její příznaky?
Tento titulek byl napsán už během první hodiny dvacátého kongresu ODS. Stačilo se rozhlédnout, nasát atmosféru a vyslechnout pár projevů, abyste došli k závěru, že občanští demokraté jsou nepodmíněně odsouzeni k volební porážce. Jaké jsou její příznaky?
Nic během minulého víkendu nepřipomínalo, že se ODS nachází pět měsíců před parlamentními volbami. Namísto toho, aby se pokusila před televizními kamerami představit nové politiky a vykřičet do světa pět stručných témat svého volebního programu, ukázala se jako strana programově bezradná, bez jiskry a důvěry ve svoje vedení.
Byla to neopakovatelně pochmurná atmosféra bezvýchodnosti, kdy se většina delegátů postavila za dosavadního předsedu, kterého sice nechtěla, jen neznala jméno potenciálního nástupce a možná se ho i bála nahlas vyslovit. ODS se po osmnácti letech existence jakoby zhroutila dovnitř. Pochod do opozičních lavic byl zahájen.
POLOVLÁDNÍ STRANA
Ve skutečnosti k velkému pesimismu důvod nebyl, protože nálada uvnitř tábora sociální demokracie také není právě vítězná. Paroubkovo vedení například začíná mít v posledních týdnech velké problémy s jednotným postupem a zdánlivě skvěle namazaný předvolební stroj se začal zpomalovat.
ČSSD předně ke své hrůze zjistila, jak moc jí chybí Topolánkova vláda ve Strakově akademii. Jasný nepřítel, na jehož krocích se mohla profilovat, najednou zmizel a s ním také mobilizující témata. Ze dne na den se z veřejných diskusí také vytratil americký radar dávající jejímu radikálně opozičnímu postoji morální étos. Rovněž už nelze peskovat ODS za otálení s přijetím Lisabonské smlouvy.
Sada opozičních témat se vypařila a nová nejsou v dohlednu. Stratégové ČSSD proto vyhlásili pátrání po golemovském šému typu třicetikorunového poplatku, jímž by zvedli své voliče z gauče.
Navíc sociální demokraté skvěle využili toho, že Mirek Topolánek špatně personálně vyjednal úřednickou vládu, a ovládli rozhodující ministerstva, kde využívají své mocenské převahy ke shánění veřejných zakázek. Když k tomu připočteme angažmá jejich předních politiků v krajských vládách, vychází nám z toho ČSSD jako trochu ztučnělá strana s polovládní mentalitou. Na rozdíl od ODS se ovšem nezabývá vlastní porážkou, a proto nejspíš poražená nebude.
VIZE 2020
Až bude někdo jednou psát politický životopis Mirka Topolánka, měl by vedle jeho obrovského štěstí, někdy připomínajícího komisaře Clouseaua, zvýraznit jeho obratné mocenské manévrování. Předseda ODS si nikdy nedělal velkou hlavu s mixem různých žánrů, takže nerozlišoval mezi politickým kongresem, ideovou konferencí a předvolební jásací maškarádou. Společně s Markem Dalíkem vždycky připravili takovou směs, která uvolnila kritickou energii delegátů kongresu bočním kanálem a neohrozila jejich pozice.
Stejné to bylo na dvacátém kongresu.
Namísto politické diskuse o předvolební strategii podstrčilo Topolánkovo vedení v sobotu ráno delegátům na stůl oxeroxovanou Vizi 2020. Jinak řečeno, namísto diskuse, co se bude dělat během následujících pěti měsíců, se začaly stavět vzdušné zámky, jak bude svět vypadat v budoucnosti.
Většina delegátů na to naskočila, takže jsme slyšeli vystoupení, jak budou v roce 2020 brázdit české silnice elektromobily nebo se postaví stovky kilometrů dálnic. Výsledný dokument, který delegáti nakonec neschválili, připomínal narychlo spíchnutou seminárku z plzeňské právnické fakulty.
PROČ?
Lépe mluvit o krásném světě v roce 2020 než se pustit do tvrdé politické diskuse, z níž by muselo vyplynout, že ODS ročník 2009 je totálně vyprázdněná. Na pořad jednání by se například dostalo, že ODS před několika lety opustila většinu programu Modrá šance ve jménu velkého obchodu: ekonomická část byla vyměněna za stabilitu koaličního vládnutí a Lisabonská smlouva za vidinu amerického radaru.
Na konci volebního období by mělo nutně dojít ke sčítání kladů a záporů: vláda padla, aniž prosadila podstatné věci, a také radar jako zahraničněpolitické ukotvení Česka nevyšel. Tím jako by se rozsypala dosavadní koncepce vládnutí. Místo ní dnes přišly jen chruščovovské sny, jak bude svět vypadat za jedenáct let.
KALOUSEK - ŠÉF ODS
V tomto kontextu vůbec nepřekvapí, že největší potlesk měl host kongresu Karel Schwarzenberg.
Jeho státnická výzva k pevnému postoji a spolupráci byla ukázkou oslovení, které v současné ODS chybí. Nejde o náhodu.
Na třech předchozích kongresech měl zase u delegátů největší úspěch druhý politik TOP 09, Miroslav Kalousek. Nemalá část ODS v něm už dlouhá léta vidí svého mluvčího. Jeden z delegátů mi s vážnou tváří řekl, že podle jeho názoru bude třetina sálu za pět měsíců volit Kalouska. Byl to jen bonmot? Ani náhodou.
Když před několika měsíci vznikala TOP 09, podporoval její ustavení i předseda Topolánek. Podle jeho konstrukce měla ,,topka" vyluxovat středové voliče po Straně zelených, Unii svobody a ODA a stát se spolehlivým koaličním partnerem ODS.
Krátce před zrušenými volbami si však občanští demokraté udělali nikdy nezveřejněný průzkum, který jim dal úplně jiný obraz současného rozložení sil.
Na TOP 09 se nevážou ani tak velkoměstští liberálové, volící jednou tak a jindy onak, ale naopak klasičtí pravicoví voliči, včetně tvrdého jádra ODS. Jsou to převážně muži nad 35 let, často podnikatelé nebo osoby samostatně výdělečné činné, pro něž je dnes ,,Ódéeska" rozmazanou středovou stranou, která se naprosto odtrhla od jejich zájmů.
KONČÍ BIPOLARITA
Stejně jako před lety tleskali delegáti na kongresech ODS projevům Miroslava Kalouska, dnes v něm pravicoví voliči této strany vidí člověka, který je schopen formulovat jejich politické požadavky. Konkrétní podobu to dnes a denně získává v Poslanecké sněmovně, kde je Kalousek po Topolánkově zbrklém útěku hlavní postavou pravice. Posun ODS doleva vytvořil novou politickou situaci. Stejně jako byl dominující postavou devadesátých let Václav Klaus, znamenal totéž v posledních pěti letech Jiří Paroubek. Český politický svět se po jeho příchodu rozdělil na paroubkovské a antiparoubkovské síly.
Pro ODS to byla výhodná pozice, protože antiparoubkovské naladění části společnosti jí bezpracně přinášelo hlasy. Toto bipolární rozložení (ČSSD versus ODS) je nyní u konce. Vstupem TOP 09 na scénu vzniká spíše politický trojúhelník.
ODS je tak dnes nucena bojovat na dvou frontách. Jednak s ČSSD, ale současně s TOP 09. Na novou situaci není viditelně připravena a místo toho vede války na starých frontách.
KMOTŘI A KMOTŘI
Tento kongres poražených měl směrem k veřejnosti nulové politické poselství. Alespoň však naznačil, že vedení má dobrou vůli uspořádat si dlouho neřešené vnitřní poměry. I tento pokus měl trochu parodickou podobu.
Když je Mirek Topolánek v úzkých, pravidelně vytahuje kartu boje proti korupci. Tentokrát zaplnily deníky titulky s názvem Topolánek versus kmotři. V tomto aranžmá měli vlivní lidé v různých částech země usilovat o Topolánkovu hlavu, aby získali vliv na řízení ODS. Skutečnost je trochu prozaičtější.
První kmotři v ODS se historicky objevili v severozápadních Čechách zhruba před deseti lety. Šlo o lidi na pokraji politiky a byznysu, kteří měli snahu ovlivňovat politická a ekonomická rozhodnutí. První viditelný kmotr pocházel z Ústí nad Labem, byl spolumajitelem firmy Viamont a jmenoval se Aleš Řebíček. Nejpozději od roku 2003 patřil k nejbližším Topolánkovým stoupencům a sponzorům a později si také ,,vysponzoroval" křeslo ministra dopravy.
Byl to také pás krajů od Liberce ke Karlovým Varům, nazývaný Společenství uhlí a oceli, který v posledních sedmi letech ovládal ODS a opakovaně Mirka Topolánka potvrzoval ve funkci předsedy.
Je pravda, že tito lidé před několika měsíci došli k závěru, že Topolánek už není spolehlivý nosič volebního vítězství, postavili se proti němu a na kongresu nakonec neuspěli. Tento obrat však ze současného předsedy ODS ještě nedělá bojovníka proti tomuto způsobu dělání politiky.
VZPOURA PROTI ÚSTÍ
Jediným skutečně silným a jednoznačným momentem kongresu bylo, jak se delegáti ODS vzbouřili proti praktikám Ústeckého kraje. Počtem obyvatel region střední velikosti měl donedávna zhruba dva a půl tisíce členů. Po masových náborech mrtvých duší v posledních dvou letech se jejich počet zvýšil na šest tisíc. Tato čísla mají své důsledky: například při nominaci delegátů na kongres se Ústečané stali bezkonkurenčně nejsilnější entitou. Dokonce větší než dvojnásobně lidnatější kraje typu Prahy, jižní Moravy a středních Čech.
,,Ústečáci dostali po držce," sdělil v kuloárech jeden delegát v reakci na to, že kongresová většina přijala návrh, že od příště nebudou počty delegátů vázány na počty členů. Jinak řečeno, padesát procent delegátů bude na další kongres nominováno v závislosti na volebním výsledku v regionu, druhých padesát procent podle počtu obyvatel.
Váha Ústeckého kraje a jeho kmotrů splaskne na polovinu.
Vzhledem k očekávanému výsledku květnových parlamentních voleb se většina z nich zřejmě přesune jinam.
Petr Holec: ILUZE VIZE (Reflex.cz, 24. 11. 2009)
Sotva skončila kongresová fraška ODS, která definitivně poslala do pekla jejího stále trudomyslnějšího otce - zakladatele strany Václava Klause, vyčítá se jí deficit vize. Vize? Fakt?
Reflex.cz: HLASUJTE: Je pro ODS dobře, že Mirek Topolánek zůstává předsedou strany? (Ankety, 23. 11. 2009)
