Proti všem

Proti všem

Proti všem

Prezident Václav Klaus se dočkal!
Celá jím nenáviděná EU žhaví hradní linku a prosí jej, aby podepsal LISABONSKOU SMLOUVU, zatímco tajemník Ladislav Jakl pro jistotu sedí na prezidentském miliónovém peru. Neznám smutnější triumf.

Prezident Václav Klaus se dočkal! Celá jím nenáviděná EU žhaví hradní linku a prosí jej, aby podepsal Lisabonskou smlouvu, zatímco tajemník Ladislav Jakl pro jistotu sedí na prezidentském miliónovém peru. Neznám smutnější triumf.

Samozřejmě to není konec světa. Klausův ješitný vzdor zřejmě nebude trvat dlouho; nanejvýš několik týdnů do rozhodnutí Ústavního soudu o stížnosti několika senátorů ODS ohledně smlouvy. Nakonec ji podepíše, byť levnějším perem.
Svou tvrdohlavostí Klaus dostal své milované Česko dokonce na titulku Financial Times, i když ne zrovna coby reklamu na zaslíbenou zemi piva, kurev a Karlštejnu. V pondělí vylovím noviny ze schránky a jsme první článek na první straně: poslední potížisti.


Přitom je to ironie: odmítáním podpisu smlouvy Klaus nepopírá nikoho jiného než sám sebe. Navíc ve jménu obrany našich národních zájmů našim národním zájmům pouze škodí.
Zaprvé je aktivistickým prezidentem, a to navzdory vlastnímu slibu. I když se to při pohledu do Parlamentu nezdá, zůstává Česko parlamentní demokracií; prezidentská funkce je spíš velkorysou dekorací, abychom aspoň papírově vypadali demokraticky. Případně aby měl kdo ratifikovat smlouvy, když třeba zrovna máme premiérem někoho jako Stanislav Gross.
Parlament Lisabonskou smlouvu schválil a prezident by ji měl podepsat.
Zadruhé si Klaus pro svůj politický aktivismus bere jako rukojmí Ústavní soud, což je jako veřejně fackovat sám sebe. Ten samý nenáviděný a vysmívaný Ústavní soud, který by z politiky – když se mu to zrovna hodí – nejradši vymazal.
Zatřetí se kvůli Lisabonské smlouvě míchá do záležitostí Velké Británie – chování, jež tak plamenně odmítal v případě Irska. Financial Times Klaus totiž řekl: „Obávám se, že Britové měli (proti smlouvě) něco dělat mnohem dřív, a ne teď, když už je pozdě, jen mluvit a čekat na mé nerozhodnutí.“ Hmm! Jeho rozhodnutí. Obávám se, že se bez něj Britové celkem slušně obejdou.
A začtvrté: Lisabon určitě není ideální smlouva – stejně jako všechny jiné smlouvy z dílny EU. Dnes se však bere za hotovou věc, což v Bruselu občas znamená, že na okamžik zapomenete na demokratické ideály a potížisty prostě přitlačíte ke zdi. Tzv. demokratický deficit jim později vynahradíte nějakou zbytečnou unijní funkcí.
Ve světě politiky to není nic neobvyklého. Naopak. I Bruselem idealizovaná EU funguje jako akvárium plné žraloků: o své přežití musíte permanentně bojovat, byť často podle žraločích pravidel. Jakmile začnete v rohu osamoceně křičet, že je to nefér, sežerou vás. Přesně to Klaus bohužel dělá.


K tématu:

Bohumil Doležal: ZAHRANIČÍ O KLAUSOVI
(CO PŘINESL DEN: úterý 6. října, Reflex.cz, 7. 10. 2009)
Nemám nejmenší zalíbení v Klausově pokusu profilovat se na brzdění Lisabonské smlouvy, ale některé hlasy ze Západu daleko přesahují mez drzosti...

Bohumil Doležal: CO PŘINESL DEN (pondělí 5. října) (Reflex.cz, 6. 10. 2009)
Poté, co Irové v opakovaném referendu řekli Lisabonské smlouvě „ano“, soustředila se pozornost domácích i zahraničních médií a politiků na Českou republiku a na prezidenta Klause.


Ad PREZIDENTSKÉ MILIÓNOVÉ PERO

Pavel Kovář: NESNESITELNÉ PREZIDENTSKÉ DNY A TÝDNY (Reflex.cz, 7. 3. 2008)
Kdekomu však mohl poněkud vadit humbuk jak kolem jeho volby, tak také inaugurace. Například „miliónové“ prezidentské plnicí pero, jímž podepisoval svůj slib. To byl panečku „píárek“ za všechny prachy...



Další články Petra Holce najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST