A je to tu zas. Slavný výrok Vladimíra Špidly je opět aktuální. ČSSD se chystá torpédovat Janotův „úsporný“ balík a ještě více zvýšit daně. To má ale hned několik háčků.
Každý normální člověk si pod pojmem úspory představí omezení svých výdajů. Prostě si nekoupí pivo, cigarety nebo zákusek, na dovolenou pojede místo k moři raději k nějakému českému rybníku, odsune nákup auta. Ne tak politici.
Neúspory
Už ministr Eduard Janota ve svém balíku, jejž nazývá úsporným, plánuje především zvýšení daní: DPH, spotřební daně, daně pro lidi s příjmem nad 145 tisíc, zvýšení stropů u sociálního pojištění… Právě to tvoří většinu z plánovaných „úspor“, většinu ze snížení schodku státního rozpočtu na příští rok. Koho by napadlo, že uspořit se dá i zvýšením příjmů?
Škrty škrtů
Ano, snad se najdou lidé, kteří na krizi zareagují tím, že budou více pracovat, a tím si vydělají více peněz. Ne tak politici. Ti naopak takové lidi ještě klepnou přes prsty.
Sociální demokraté totiž opět odmítají ty skutečné úspory tak, jak je chápe obyčejný člověk, jenž nemá v ruce možnost mačkat peníze z někoho jiného.
Stranický neekonom Bohuslav Sobotka nechce vidět žádné škrty v sociální oblasti, tedy jediné škrty, které je možné smysluplně udělat (dříve nebo později k nim stejně dojde), a bude ve sněmovně prosazovat jejich odstranění z vládního balíku. Zřejmě jej podpoří komunisté a žena z plakátů, Olga Zubová. Namísto toho chce Sobotka ještě více zvýšit daně.
Jednoroční záruka
Socialisté se pokoušejí vážnou debatu o řešení tristního stavu veřejných financí zakrýt návrhem na dvacetiprocentní snížení platů ústavních činitelů, tedy jako obvykle čirým populismem. V hádce totiž zapadla zcela zásadní informace, že „úspory“, které úřednická vláda předkládá sněmovně, mají ROČNÍ CHARAKTER. Tedy i ono snížení platů a zdanění náhrad. Pokud s tím po volbách nová Poslanecká sněmovna nic neudělá, vrátí se vše do starých kolejí. A těžko podobnou aktivitu od poslanců očekávat.
V tomto případě jde ale „jen“ řádově o stovky miliónů korun. Horší je ale efekt zejména chystaného balíku v podání ČSSD. Ten totiž téměř úplně podrží rostoucí výdaje státního rozpočtu a příjmy zvýší jen na rok 2010. Za rok pak takový plán spadne nové vládě na hlavu – dočasně zvýšené příjmy budou fuč a výdaje dál porostou. Kdo zaplatí dluhy? A kdo zaplatí úroky z dluhů?
A jak Jiří Paroubek zdůvodňuje plán ČSSD? „Vnímáme to jako zřetelné gesto společenské solidarity.“
Janotův balík je kompromis. Sám o sobě vůbec nezaslouží aplaus, nicméně z tlaku dvou mlýnských kamenů modrých a oranžových sestavil Janota asi to nejnadějnější, co mohl.
K tématu:
Bohumil Doležal: CO PŘINESL DEN (středa 23. září) (Reflex.cz, 24. 9. 2009)
Předsedové politických stran se spolu s premiérem a ministrem financí (tak nějak) shodli na změnách v Janotově balíčku. Tahle dohodová idyla vypadá hodně podezřele...
Petr Holec: TEĎ NÁM FAKT VĚŘTE (Reflex.cz, 21. 9. 2009)
ČSSD, jejíž předseda si i v době hluboké hospodářské recese připadá jako Ježíšek s pytlem plným drahých dárků pro své voliče, se pořád nemůže smířit s tím, že každý protikrizový balíček musí bolet všechny voliče – tedy i její.
