Kdo jej po několikaleté odmlce opět spatřil
v televizním spotu k eurovolbám, musel mít zvláštní pocit. Byl to Sládek, nebo ne?
Jak se to vezme.
Kdo jej před časem po několikaleté odmlce opět spatřil v televizním spotu k eurovolbám, musel mít zvláštní pocit. Byl to Sládek, nebo ne? Jak se to vezme. Stejná demagogie, stejné urážky, stejný slovník jako v dobách největší slávy. Jenže ono nesporné charisma a zanícení, které z něj před více než deseti lety vyzařovaly, byly už pryč. Legendárním se kdysi stal jeho televizní duel s Milošem Zemanem. A dnes – nuda.
Když jsem chodíval na výslechy do Benediktské ulice, kde sídlil policejní útvar zabývající se tiskovými delikty, s rozkoší mne za trest posazovali na židli, na níž ještě pár let předtím sedával ještě jako cenzor Českého úřadu pro tisk a informace. Verbální komunistobijec měl za sebou i praxi v Ústavu pro výzkum socialismu. Do KSČ, kam si podával dvakrát přihlášku, jej však odmítli vzít — pro jeho nepěkné charakterové vlastnosti.
Eliminace odpůrců
Vůbec by se našlo málo lidí, s nimiž by se snesl delší dobu. Přesně po vzoru všech extremistických stran přinášela každá událost vnitrostranický boj, který končil naprostou eliminací skutečných či potenciálních odpůrců. V případě bývalého poslance Kouby dokonce fyzickým napadením ve stranickém sekretariátu. Nejprve vyhodil všechny svědky na chodbu a poté se do něj pustil ještě se svým bodyguardem Votavou. První rozkol přišel hned před volbami v roce 1990. Tehdy nechal vyhodit své kritiky z kandidátek těsně před odevzdáním na Ústřední volební komisi. Měli prý pozitivní lustrační osvědčení. Vtip byl v tom, že SPR–RSČ o lustrace nikdy nepožádala.
Poslanec neposlanec – pokud se stranické porady konaly někdy na venkově, každý den byla rozcvička a pak se hrál fotbal. Hráči mužstva, které prohrálo, museli udělat před předsedou padesát kliků. Jednoho člena vyloučil dokonce kvůli tomu, že mu zbaštil poslední palačinku – Sládkovu to oblíbenou pochoutku.
Rodinný byznys
Vedle fobií z Cikánů, narkomanů, soudců, ostatních politiků a celé plejády dalších je Sládek znám i jako odpůrce Němců, především těch sudetských. Jenom pár zasvěcených ovšem ví, že to mohlo být úplně naopak. Zavilého nepřítele ze Sládka udělal legendární vůdce bavorských nacionalistů Schönhuber, když českým republikánům odmítl finanční výpomoc.
Ostatně má-li Sládek ještě něco raději než palačinky, jsou to právě peníze. Zaměstnanci poslaneckého klubu museli pravidelně odevzdávat část své výplaty a ještě dlouho po zániku strany se neúspěšně o zrekvírované částky soudili. Dodnes jsou přesvědčeni, že strana vlastně fungovala jako Sládkova soukromá firma.
Tajemstvím je opředena především firma Wisdom, přes kterou údajně šly peníze ze státních prostředků na chod strany za neexistující služby. Za pár let poslancování si tak mohl Sládek pořídit jednu luxusní vilu pro sebe v Brně, kde byl jeden čas dokonce starostou městské části Útěchov, ale i pro svou první ženu v Horoměřicích. Za malverzaci peněz poté, co strana zkrachovala, ho také dokonce odsoudili k podmíněnému trestu. Odvolací soud ale rozsudek zrušil a věc vrátil k dalšímu projednání. V roce 1997 ho pro změnu podmíněně odsoudili za útok na veřejného činitele. To byl přesně Miroslav Sládek – velkohubý politický skandalista, z něhož je dnes pouze stín.
Související:
„Válka je výhodná ke snížení populace, protože lidí je moc“
„Václav Klaus je už v tom věku, kdy se pláče při každé příležitosti.“
To jsou jen dva z mnoha dalších výroků Miroslava Sládka v aktuálním rozhovoru Pavlíny Wolfové,
který pod názvem NEBEZPEČNÉ NIC najdete
v Reflexu č. 31/2009)
Co si o Miroslavu Sládkovi myslíte vy?
Diskutujte ZDE
