V teokratickém Íránu vypukly po volbách největší nepokoje od islámské revoluce v roce 1979. Tentokrát se ale nebouří mladí lidé proti prozápadnímu šáhovi, ale bojují proti současnému prezidentovi Ahmadínežádovi, který hrozí Západu sestrojením jaderné bomby. Jaké jsou jejich šance na vítězství?
Na teheránských ulicích sice skončilo sedm mrtvých, ale na první pohled se zdá, že mladí lidé, kteří obviňují prezidenta Ahmadínežáda ze zmanipulování voleb, zvítězili. Íránská Rada strážců, nevolený orgán složený z islámských duchovních a právníků, který musí potvrdit výsledky voleb, oznámil, že některé sporné hlasy budou přepočítány.
K tomu Rada strážců v zájmu zachování tváře režimu dodala, že výsledky, podle nichž Ahmadínežád získal minulý týden ve volbách 62 procent hlasů, jsou pouze „prozatímní“. Jako zázrakem dnes zároveň začaly fungovat mobilní telefony i internetové spojení, přes které se organizovala opozice a které se „porouchalo“ poté, co vypukly demonstrace proti výsledkům voleb.
Strach z lidu
Ájatolláhové, kteří mají v íránském systému skutečnou moc a pro něž je z velké části prezident Ahmadínežád jen zástupnou loutkou pro veřejnost, se rozhodli k ústupu poté, co do ulic íránských měst vyšly desetitisíce lidí. Obrátil dokonce i nejvyšší vládce Íránu, vůdce (to je oficiální titul) ájatolláh Allí Chomejní. Ten také vyzval k přezkoumání voleb. Dění v ulicích íránských měst totiž příliš připomínalo lidovou revoluci, která kdysi svrhla šáha.
Demonstranti se stejně jako před třiceti lety nenechali zastrašit ani zatčením zhruba stovky opozičníků ani tím, že policie dala volnou ruku prorežimním milicím Basídží a stoupencům radikální strany Ansár Hizballáh. Právě oni, nikoliv policie, najížděli silnými motorkami do davu, tloukli demonstranty holemi, a nakonec začali i střílet. Policie, která je zástupcem „lidového režimu“ a proto nechce zasahovat proti lidu, se na to jen se zájmem dívala.
Paradoxní přitom je, že Ahmadínežád by patrně vyhrál díky podpoře íránských venkovanů i bez volebních machinací. Podvody, z nichž je režim obviňován opozicí, jdou nejspíše na vrub „horlivých“ úředníků ministerstva vnitra, kteří chtěli svému favoritovi zajistit jisté vítězství už v prvním kole voleb. V případě, že by Ahmadínežád nevyhrál s nadpoloviční většinou, by se totiž muselo konat druhé kolo.
Jenže úředníci poněkud pozapomněli na to, že u sčítání v mnoha volebních místnostech byli zástupci opozičních kandidátů a že pokud ministerstvo ohlásí veřejně velmi odlišné výsledky od těch, které přišly přímo z volebních komisí, vyžene to pobouřené voliče do ulic.
Hlavně neopakovat!
Otázkou teď je, zda se úřadům podaří zmanipulovat sčítání výsledků voleb alespoň tak, aby současný prezident Ahmadínežád volby vyhrál sice s menším náskokem, ale jednoznačně. Nebo zda přesvědčí veřejnost, že Ahmadínežád skutečně poctivě vyhrál. Pak by se davy v ulicích uklidnily, nakonec by mohlo „potichu“ dojít k zatčení hlavních opozičníků za „urážku“ prezidenta a Západ by znovu musel čelit radikálnímu Ahmadínežádovi s jeho jadernými ambicemi (které mimochodem podporuje i značná část opozice).
Pokud se to nepovede – to je nepravděpodobné, ale možné i přesto, že Rada strážců je proti případnému opakování voleb – Ahmadínežádovi by to mohlo zlomit vaz. Příznivci opozičního předáka Míra Hosejna Músávího jsou nyní zmobilizovaní a jejich naděje na vítězství by byly v opakovaných volbách mnohem větší než v hlasování minulý týden. Navíc je pravděpodobné, že do boje proti režimu by se spojily jednotlivé proudy dosud roztříštěné opozice. Šance, že k takovému vývoji dojde, jsou tak kolem dvaceti procent.
K tématu:
Foto: POCHYBNÉ VÍTĚZSTVÍ VYVOLÁVÁ NÁSILÍ (Reflex.cz, 16. 6. 2009)
