Mějme rádi Paroubka

Abychom si nemysleli, že se zbláznil, když hájí Paroubkův vekslácký politický styl a zhoubný program nonstop utrácení v době nonstop krize, nadnese i on kritiku expremiéra: například za svržení vlády během našeho předsednictví EU, za „oportunistické přitakávání“ prezidentovi během jeho křížové výpravy proti Lisabonské smlouvě či za „zbytečně agresivní politický styl“.

Díky. Bohužel jde o kritiku toho nejneškodnějšího z Paroubkova karcinogenního arsenálu: svržení vlády oplakala především svržená vláda, EU i Česko dál existují i navzdory pšoukům jistého menšího Francouze jménem Nicolas Sarkozy; stejně tak i Lisabonská smlouva, ta ovšem s malým český dodatkem, jemuž v EU rozumí jediný Čech. Nejde však zdaleka o jediný dodatek ve smlouvách EU, jemuž rozumí jediný člověk. EU na nich stojí.

A zbytečně agresivní politický styl? Koho ještě zajímá, dávno jsme si na něj zvykli: ostatně občasná vražda na křtu expremiérovy knihy je kromě jeho růžových svetrů a džín naší poslední zábavou, jež nám jinak nudná politika ještě dopřává.
Svým způsobem bychom měli být Paroubkovi vděčni: nikdo jiný nemá takovou odvahu. Třeba exministr obrany Antonín Baudyš onehdy střílel jen do trupu letadla, v němž letěl. Jistě originální, všichni ale přežili.

„Paroubek je docela normálním politikem,“ píše Pehe. To je docela relativní tvrzení, záleží na definici politiky. Zredukujeme-li ji na chorobnou touhu po moci a bezostyšný nákup voličů za peníze voličů jiných stran, jichž navíc každým dnem ubývá, pak je předseda ČSSD ne docela, ale zcela normálním politikem.
Budeme-li ale chtít být aspoň na okamžik naivní a věřit, že politik má přinejmenším předstírat, že má politický program pro celou zemi a nejen pro třicet procent svých voličů, čímž nemyslím pro zbylých sedmdesát procent vyšší daně, pot a slzy, pak je Paroubek nenormálním politikem. A velmi nebezpečným.

„U nás se i dvacet let po pádu komunismu vede jakýsi podivný třídní boj, před každými volbami se mobilizuje,“ píše dále Pehe. Ano, třídní boj a mobilizace. Pehe se evidentně nezúčastnil jediného Paroubkova předvolebního mítinku. Neví proto, jak hnusně vypadá třídní boj dvacet let po pádu komunismu: ideologické tažení a pěstování nenávisti vůči těm, kteří Paroubkovým voličům dávají práci, případně vydělávají na jejich sociální dávky a důchody.

Už pět let buduje předseda ČSSD ve svých mnohdy frustrovaných voličích naivní iluzi socialismu v éře kapitalismu; je to právě on, kdo po Listopadu vrátil třídní boj na náměstí a kvůli komu se ho hned tak nezbavíme. To on zbavil české volby atributu souboje pravice s levicí, na který se Pehe odkazuje: místo toho rozdělil zemi na my a oni.

„Část českých médií už bohužel ztratila ve vztahu k předsedovi ČSSD jakoukoli soudnost,“ myslí si Pehe. Ne. Ztratil ji on.