Letos jsem dětem rozsedl už tři pekáče! Tomu, panečku, říkám parádní zima. Vyloženě svádí k dělání neužitečných, leč omamných věcí - jízdě na bobech, lízání rampouchů a dojímání nad tím, že každá sněhová vločka je jiná...
Letos jsem dětem rozsedl už tři pekáče! Tomu, panečku, říkám parádní zima. Vyloženě svádí k dělání neužitečných, leč omamných věcí - jízdě na bobech, lízání rampouchů a dojímání nad tím, že každá sněhová vločka je jiná. Ta romantika!
Z Karolínky se mi nebude chtít, říkal jsem si celý týden na té báječné chatě a hledíval při tom těsně pod mraky z nejvyššího bodu Benecka až do Mladé Boleslavi, přičemž jsem si se strachem měšťáka měřil úctyhodné masívy okolních hor. Když máte z něčeho moc velký respekt, obyčejně vám to dá do držky. Ale to mi mohlo dojít už při pohledu na zkrvavené ruce, které jsem učil nasazovat sněhové řetězy.
A pak, v den odjezdu, jsem se pokusil nastartovat. Nešlo to. Nafta zmrzla! Sešel se sbor poradců. Jeden hořekoval, že jsem měl do zmrzlé nafty v nádrži nalít aditiva, jiný žehral na zmrzlý rosol v trubičkách, třetí na diesel ředěný i u značkových pump. Truchlivým obrazem nepojízdného vozu naloženého po střechu nic z toho nepohnulo. Až génius Láďa - majitel chaty - vůz odtáhl do garáže, kde zatopil, nad motor pověsil silnou výhřevnou žárovku a zasmál se při otázce, zda se stačím naobědvat. "Nafta rozmrzne nejdřív za šest hodin. Odjedeš, pakliže nepraskly mechanické části," řekl dutě.
V tu chvíli se ve mně ozval nehoral a na tváři mi zmrzla slza! Pekáč už nebyl poetickou atrakcí, se kterou se dá jezdit na čas. Byl to jenom kus plastového lavoru, v němž nahromaděný sníh, ta odporně vlhká kumulace vloček, dokáže udělat ze zadku oblý rampouch. Náhle jsem chtěl do tepla domova, bytostně jsem zatoužil po pražském smogu.
Bezmoc je šílená věc, a když ji léčíte tím, že se každou hodinu přes Láďův zákaz pokusíte nastartovat, protože "co kdyby přece jenom", vybijete si baterku a je s vámi definitivně amen. Zavřel jsem se do svého vyklizeného pokoje a rozhodl se, že tu zůstanu navždy. Začnu si psát deník a po několika týdnech se mi začne bortit písmo jako té paní ve filmu Antikrist, která si ve finále ustřihla klitoris a genitálie znehodnotila i svému muži. Možná že je příroda opravdu Satanův dům, jak tvrdila. Vždyť my, lidé, jsme v ní tak bezbranní, tak snadno se tu nad námi zavře hladina ...
Vtom zezdola zavolal Láďa, že našel startovací kabely. Ulevilo se mi natolik, že jsem se po krátkém váhání definitivně rozhodl: nerozdrtím varlata pumpaři, co tvrdil, že JEHO nafta začíná MÍRNĚ tuhnout, teprve když je třiadvacet stupňů pod nulou.
