Bude, co nebylo

Když se mění letopočet, znamená to něco víc, než že na displejích celého světa naskočí jiná číslice? Tuším, že ano. Mnoho lidí, i když nebývají v té chvíli zcela a úplně při sobě, mívá pocit, že si konečně sáhli na čas.

Když se mění letopočet, znamená to něco víc, než že na displejích celého světa naskočí jiná číslice? Tuším, že ano. Mnoho lidí, i když nebývají v té chvíli zcela a úplně při sobě, mívá pocit, že si konečně sáhli na čas.

On se jim ale za kouřovou clonou mámivých nadějí stejně jako před rokem zase vysmekne a vydá se většinou právě tím směrem, který si lidé nejméně umějí představit. Názorněji to lze ukázat, když se poodstoupí z tuby všedních dní a když z ploché krajiny osobní paměti vystoupáme na rozhlednu, kterou nám postavily dějiny a kultura.
Před sto lety, v září 1909, byla na dovolené v severní Itálii skupinka pražských intelektuálů, mezi nimi mladí literáti Max Brod a Franz Kafka. V novinách si přečetli, že v Brescii se koná letecká přehlídka. Jak uvádí Peter Demetz v knize 1909: Aeroplány nad Bresciou, Franz okamžitě rozhodl, že se tam vydají, protože ještě nikdy neviděli letět letadlo. Došlo tak k nepředvídatelné konjunkci soudobých a budoucích celebrit, protože událost přilákala mimo jiné také hvězdného komponistu Giacoma Pucciniho, excentrického básníka Gabriele D’Annunzia, a především aviatická esa v čele s Francouzem Louisem Blériotem a Američanem Glennem Curtissem. Blériot sice vyhrál rychlostní závod na deset kilometrů, ale při dalším startu se mu zlomila vrtule, letadlo spadlo a shořelo. Francouz vyvázl zraněn a s popáleninami. Curtiss nejdříve párkrát poskočil se svým nevítaným pasažérem D’Annunziem, který seděl vedle něho na prkýnku na spodním křídle, a teprve potom mohli diváci obdivovat jeho ostré zatáčky a rychlost vyšší než sto kilometrů za hodinu při sólovém letu. Brod a Kafka se rozhodli soutěžit, kdo o tom všem napíše lepší reportáž.
Asi zase opravují obvyklou přistávací dráhu na Ruzyni, protože nad pražskou Vidoulí a mou hlavou hučí jedno letadlo za druhým. Obludy bez vrtulí se slepě valí padajícím sněhem a řídí je jen lidská víra v přístroje. Bezmezná oddanost technice se stala naším zvykem, a proto nejsme uchváceni, stejně jako tenkrát v Brescii nebyl nadšen Franz Kafka, když napsal, že „není důležité obdivovat dokonalost“, protože „k dosažení dokonalého výkonu není nutné dodávat si odvahy“.
Do nového roku vám právě proto přeji odvahy mnoho, neboť se domnívám, že nadcházející dny budou mít k dokonalosti daleko.




OSMÝ DEN PETRA BÍLKA