Když jsem si jednou v létě roku 2000 srovnával ceny piva v Evropě, ohromilo mne, že jsme jedinou zemí, kde litr piva je levnější než litr benzínu. Srovnal jsem litr staropramenu ve středně drahé hospůdce s litrem Naturalu 95 oktanů...
Když jsem si jednou v létě roku 2000 srovnával ceny piva v Evropě, ohromilo mne, že jsme jedinou zemí, kde litr piva je levnější než litr benzínu. Abych byl přesný, srovnal jsem tehdy litr staropramenu ve středně drahé hospůdce s litrem Naturalu 95 oktanů u nejběžnější pumpy a bylo to 27 Kč ku 30,90 Kč!
Všechny ostatní země, Polsko, Německo, Dánsko ... měly dražší pivo. Myslím, že je to tak dobře, líbí se mi to a jsem hrdý, že naše země svou spotřebou (asi 156 litrů na hlavu ročně) dlouhodobě zaujímá před Irskem a Německem neotřesitelné první místo na světě.
Když jsme se ještě jmenovali Československo, nebylo naše světové prvenství tak definitivní, protože Slováci nám trochu ,,kazili" statistiku svým příklonem ke kořaličkám a vínu. Nyní je však naše pozice jistá. Také přispívám. Pivo mi chutná. Před jídlem, při jídle i po jídle. A taky večer. Je to pro mne něco jako vařená bylinková přírodní tekutina, jež mi dělá dobře na žaludek a na žízeň. Můj kamarád Bohouš třeba nikdy neřekne: "Mám žízeň!", ale jedině: "Mám žízeň na pivo!" O to více mne potěšila další hezká tabulka, "10 nejdražších pint piva na světě", kterou nedávno vydala společnost NGF (Next Generation Food). Vedou Spojené arabské emiráty (to se dalo čekat), Džibutsko a pak jsou tu země jako Grónsko, Island nebo Katar. Pevně věřím, že těmto cenovým extrémům nahrává zvláštní kombinace náboženství, klimatických podmínek, částečná prohibice a každopádně nedostatek kvalitního a dobře ošetřeného piva.
V Norsku, jež v tabulce též exceluje, příkladně pinta piva (0,57 l) přijde na šest liber (tedy asi 180 Kč).
V mé statistice před lety to bylo 404,93 Kč za litr piva oproti 47,03 za litr benzínu. To sedí.
Naše pivo je dobré a umíme je pěkně natočit. Navíc má vliv na společenskou situaci a naopak. Jistý vědec, pan K. Kosar z Výzkumného ústavu pivovarského a sladařského, před časem vypozoroval, že v dobách ekonomické krize se u nás pije stejně, spotřeba neklesá, pouze konzumenti se odkloňují od ,,dvanáctky" k ,,desítce". Je lacinější. Ovšem pozor - v dobách politických nepokojů spotřeba piva v naší zemi nebývale roste! Například v době, kdy byl během sametové revoluce svržen komunistický režim, prodaly Pražské pivovary během šesti listopadových dnů (od pondělí 20. 11. do soboty 25. 11. 1989) tolik piva, že si splnily plánovanou výtoč až do konce roku. A to je můj opožděný gastronomický příspěvek k dvacátému výročí sametové revoluce.
Líbí se vám, že naše země dlouhodobě zaujímá ve spotřebě piva přední místo? Hlasujte v anketě na konci článku.
GASTROFOBIE ANEB MAURERŮV VÝBĚR PAVLA MAURERA
