Pasažéři | Reflex.cz
reklama
nahoru

Pasažéři

PETR BÍLEK13. listopadu 2009 • 10:30
Pasažéři

V březnu roku 1941 přistál ve Fort-de-France na Martiniku malý parník jménem Kapitán Paul Lemerle. Na plavidle, které mělo všehovšudy dvě kabiny se sedmi lůžky, bylo namačkáno 350 zoufalců prchajících před válkou z Evropy.

reklama

V březnu roku 1941 přistál ve Fort-de-France na Martiniku malý parník jménem Kapitán Paul Lemerle. Na plavidle, které mělo všehovšudy dvě kabiny se sedmi lůžky, bylo namačkáno tři sta padesát zoufalců prchajících před válkou z Evropy.

Mezi čtyřmi muži, již měli to obrovské štěstí, že mohli cestovat v jedné z&#160kabin, byl dvaatřicetiletý Francouz Claude Lévi-Strauss. Vláčel s sebou kufr plný zápisků v nesmyslných jazycích, cestovních deníků, pozorování a&#160negativů fotografií. Kdyby se mu nakonec nebylo bývalo podařilo dopravit toto zavazadlo po mnoha potížích až do New Yorku, nezrodila by se vědní disciplína zvaná strukturální antropologie a o myšlení primitivních národů bychom se mnoho nedověděli. Plody vědcova čtyřletého pobytu mezi brazilskými Indiány se tak odrazily jako míč od zarputilé zdi zvané Evropa a dopadly zpátky na americký kontinent. Symbolické.

Legendární kniha Lévi-Strausse Smutné tropy vyšla česky v roce 1966 v&#160nákladu osmdesát dva tisíce výtisků (!) a autor se v ní zmiňuje, že mezi naloděnou pakáží, jak se vyjadřovali četníci, byl také papež surrealismu André Breton. Seznámili se a během nekonečné cesty na kocábce si psali dopisy, ve kterých diskutovali o vztazích mezi estetickou krásou a&#160absolutní originalitou. Zatímco během nucené zastávky na ostrově se Lévi-Strauss věnoval okouzlující německé spolucestující a o příhodách slavného rodáka neměl potuchy, na Bretona čekalo, jak píše Milan Kundera, úžasné setkání ve stylu deštník a šicí stroj na operačním stole. V&#160jednom obchodě se střižním zbožím narazil na místní literární revue Tropy a&#160ta ho strhla natolik, že zavítal do redakce, kde poznal a doživotně fascinoval Aimého Césaira, zakladatele martinické literatury a politiky, i&#160jeho přátele. Cesty a&#160způsoby, jimiž se do světa v minulém století ubíralo evropské intelektuální dědictví, byly skutečně podivuhodné.

Budeme o nich vědět stále méně. Očití svědkové odcházejí a jejich zanechaná svědectví převrstvuje naše všednost. Když přišla zpráva, že 1. listopadu v Paříži zemřel Claude Lévi-Strauss a minul přitom o čtyři týdny své sté prvé narozeniny, pocítil jsem zklamání. Tak tedy už i on. Připadalo mi najednou, že klesla poslední zoufale natažená ruka, jíž se dvacáté století toužilo dotýkat budoucnosti, aby nezapomínala, že bez minulosti je ničím.

OSMÝ DEN PETRA BÍLKA

PETR BÍLEK


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama