Drama křehké obyčejnosti

Drama křehké obyčejnosti

Drama křehké obyčejnosti

V českém překladu Barbory Gregorové vychází próza nadějného polského debutanta Mikołaje Łozińského.


Foto

V současné mladé polské literatuře asi nejvíce inovačně vyznívá silný příběh a tradiční vyprávění, přehlušující prvoplánovou stylistickou exhibici. Mikołaj Łoziński, talentovaný debutant a držitel ceny Nadace Kościelských, určené pro význačné polské autory mladší čtyřiceti let, nevydal román zachycující drsnou varšavskou subkulturu jako Dorota Masłowská nebo Wojciech Kuczok, ani se nesnažil čtenáře okouzlit chladně syrovým světem kontroverzní homosexuální komunity Polska minulých desetiletí jako Michał Witkowski.
Łoziński ve své próze Reisefieber zvolil zcela jinou cestu budování textu, v němž má každá kapitola nebo snad dokonce každá věta své místo, v němž touha po lákavé výpovědi mladé generace ustupuje citlivé perokresbě nenápadných, ale o to uvěřitelnějších postav s jejich každodenními i životně důležitými problémy.
Łozińského harmonicky vyrovnaný příběh neurotického osmatřicetiletého spisovatele Daniela Reise začíná nečekaným oznámením smrti matky, se kterou umělec přerušil styk už před několika lety. Daniel se při vyřizování pohřbu a dalších nepříjemných záležitostí po dlouhé době vrací do rodné Paříže. Během několika dní se setkává se svou nevlastní tetou, blízkou přítelkyní a terapeutkou své matky či se smířlivou manželkou jejího dlouhodobého milence. Ze vzpomínek matčiných blízkých postupně skládá portrét odcizené bytosti, s níž jej vždy spojoval krutě komplikovaný vztah.
Łoziński své literární alter ego vykresluje jako člověka nejistého, jako umělce potácejícího se nejen v tvůrčí, ale i existenciální a milostné krizi. Náhlý odjezd do města mládí pro něj představuje pomyslný nový začátek. Łoziński vedle sebe staví dva prolínající se paralelní světy živé současnosti a zesnulé minulosti.
Autorova výjimečnost spočívá v nenápadné křehké obyčejnosti. Łoziński představuje tradiční oidipovskou variaci složitého vztahu mezi matkou a svéhlavým synem pomocí uhlazeně přirozeného jazyka bez důmyslných novotvarů, velkoměstských slangů, popkulturních sloganů nebo zdivočelého rytmu vět. Přesto Reisefieber strhuje svou dynamičností, dramatickým střídáním jednotlivých retrospektiv se současným upovídaným vnitřním monologem hlavní postavy, a pozoruhodnou lehkostí. Citlivý pozorovatel Łoziński se debutovým románem spíše než vedle svých vrstevníků staví po bok velkých vypravěčů promyšlených nahořklých příběhů, jakým je třeba Witold Gombrowicz.

Michaela Heczková



MIKOŁAJ ŁOZIŃSKI: REISEFIEBER
Přeložila Barbora Gregorová
Dybbuk 2008


Zpět do článku CO SE NEVEŠLO: LITERÁRNÍ PERLIČKY NA DNĚ



NEJHORŠÍ ZLO JE TO, KTERÉ NENÍ POZNAT

Rupert Thomson: Kniha zjevení




SUMERSKÉ RETRO

Olga Tokarczuková: Anna In v hrobech světa