Vánoční kýčování

Vánoční kýčování

Vánoční kýčování

Jak psát vánoční přání a vyhnout se klišé, frázím, kýči? Každoročně dlouze a tupě zírám na prázdnou plochu pohlednic, těch několika posledních, které ještě posílám, a marně hledám slova.


Jasně, kdo by si nepřál hodně štěstí, zdraví, pohody, lásky a tak podobně a tak dále, však to znáte. Někteří výrobci pohledů mi zřejmě chtěli situaci usnadnit a opatřili lístky vánočními a novoročními rýmovačkami. Zvonečky tu zvoní do zblbnutí, vločky sněhu tančí jak divé, jehličí voní, až se hlava točí. Cukr slov ukapává z papíru a to milé přáníčko přeje lásku, štěstíčko! Fakt díky moc!
Z fotky v radničních novinách na mě přes brejle moudře kouká pan starosta. Mudruje na téma Vánoce. Připomíná čas rozjímání. A chválí nový obchoďák v naší čtvrti. Jak nám ho pěkně postavili! A co šikovných věcí tam mají, to by byly dárky, pane. A připomene, že ty svátky přece nejsou o konzumu a utrácení. A taky poradí, abychom si je v pohodě a v klidu užili. Krásné Vánoce, občané, hodně štěstí, lásky a zdraví. Děkujeme, starosto!
K mým Vánocům už několik let neodmyslitelně patří školní besídky. Menší děti snaživě recitují, sem tam blýskne talent či vtip. Paní učitelka vykukuje za scénou a celá nervózní syčivě napovídá. Chudák kluk, co nespokojený s výkonem spolužáka zapomněl na důstojnost situace a blízký mikrofon; ulevil si: „Ty vole!“ Sálem zahřmělo. Sklidil největší potlesk ze všech, ale asi dostane svoji „dávku emocí“. Takhle to pančelce zkazit! Vilné taneční vystoupení osmaček, jejichž tanga jsou proklatě nízko, vhání červeň do tváří přítomných otců. Nevědí chudáci, kam s očima a kamerou. Vystresovaný mrňous zvládl na pátý pokus zafoukat Nesem vám noviny. Krásná vietnamská dvojčata se vzorně zapletenými culíky zpívají českou lidovou koledu. Na závěr slovo paní ředitelky. Krásné Vánoce, hodně štěstí a zdraví! Potlesk a fleše foťáků. Děkujeme, paní ředitelko!
Oknem jsem zahlédla naši Elu, jak se probírá připravenými dárky. Opatrně, s až posvátnou úctou brala jeden po druhém do rukou, jemně urovnávala mašle, upravovala záhyby ozdobného papíru. Každý si pečlivě prohlédla a pak ho vrátila k ostatním.
Z těch pohybů, z toho pohledu vyzařovalo, jak moc se těší, až daruje radost. Prožívala ji v duchu předem. Nenápadně jsem se klidila, abych nekazila tu chvíli. A překvapení.
A tak i vám přeju, ať někomu uděláte radost a ať vás někdo potěší.
Mně by to stačilo.