„Vatikán definoval nové smrtelné hříchy.“ „Za znečišťování životního prostředí peklo.“ „Zpráva, která se zapíše do historie.“ Tak komentovala česká média rozhovor, který poskytl vatikánskému listu L´Osservatore Romano jeden ze spolupracovníků papeže, biskup Gianfranco Girotti. Skutečnost je ale trochu jiná.
Vatikán se rozhodl pro radikální krok, napsala ČTK. K původnímu seznamu smrtelných hříchů přidal dalších sedm, jako je užívání drog, znečišťování životního prostředí, manipulování s genetickým materiálem a také sociální a ekonomické křivdy, tvrdí agentura. Po ní podobné zprávy přinesly i české noviny a dostaly se i do televize. Ekologové a odpůrci genových manipulací zaplesali, „modernisté“ začali chválit „progresivní“ hnutí v katolické církvi.
Celá věc se má ale poněkud jinak. V původním článku se biskup Gianfranco Girotti, ředitel Penitenciatury (úřadu pro sejmutí církevních trestů v některých mimořádných případech), vyjádřil jako soukromá osoba k některým hříchům. Prohlásil, že Boha lidé neurážejí jen krádežemi, ale také ničením životního prostředí, porušováním základních práv podstaty člověka při různých genetických manipulacích, jejichž výsledky nelze předvídat, či prodejem drog, které „zatemňují“ mysl.
Takže žádný oficiální seznam, ale vyjádření jednoho, byť významného biskupa z více než čtyř tisíc.
Navíc jde o vlastně o jakési „rozšíření“ klasických smrtelných hříchů - pýchy, závisti, smilstva, hněvu, obžerství, nenávisti a lenosti -, které jsou tradičně uváděny od pontifikátu papeže Řehoře Velikého v šestém století. Ty byly původně vytvořeny jako jednoduchá příručka pro správné chování vůči Bohu i lidem. S vývojem moderní společnosti je ale třeba více se soustředit na mravné chování i ve vztahu společenském, nejen individuálním. Zjednodušeně lze prostě podle Girottiho bližním ublížit nejen přímo fackou, ale i prodejem heroinu nebo zničením jejich životního prostředí splašky z chemické továrny. Což ostatně Vatikán už několikrát zopakoval za předchozího papeže Jana Pavla II.
Je zajímavé, že této skutečnosti si všimly například anglické či americké noviny, zatímco v Česku se najednou začalo mluvilo o revoluci v katolické církvi. „Je to klasický humbuk českých médií, která si ve věci náboženství pletou kardinála s kardiakem a jehovisty s jezuity,“ komentoval to kněz Tomáš Halík, sám známá mediální postava.
