V Litvínovicích zemřeli tři lidé proto, že se dostali do konfliktu s agresívním sousedem... Rozhovor se Zdeňkem Lukešem, prestižní soutěž WORLD PRESS PHOTO a ocenění Jana Šibíka, na vandru ve Vilniusu... Pravidelná roční příloha Kam po maturitě?
Zde najdete kompletní obsah čísla 9 s články k přečtení.
Po kliknutí se obsah čísla otevře v novém okně. Celý časopis je samozřejmě přístupný také z archívu tištěného Reflexu v hlavním menu.
V Litvínovicích zemřeli tři lidé proto, že se dostali do konfliktu s agresívním sousedem. Ale také proto, že místní policisté považovali jejich dlouhodobé spory za banalitu, která nestojí za pozornost. Pokud si myslíte, že přinejmenším jihočeská policie se poučila a příště bude ostražitější, mýlíte se. Pan Josef Šíma žije v Hluboké nad Vltavou, to je od Litvínovic tak dvacet kilometrů. Na svého agresívního souseda podal už desítky stížností, ale místní policie nakonec označila za viníka konfliktů jeho. Více v reportáži Tomáš Feřteka.
ZDENĚK LUKEŠ, vystudovaný architekt a autor proslulého výroku: Gott je zombie, který sice nikdy nepostavil dům, ale zato patří k nejrenomovanějším historikům a kritikům architektury, se dožívá 2. března padesáti let. Stihl toho hodně: napsat řadu knih, uspořádat mnoho výstav, zachránit ještě více domů před zničením. Mimo to už patnáct let působí na Pražském hradě v památkovém odboru. "Ze starých nových struktur, které sem v devadesátém roce nastoupily, jsem asi zůstal jediný," říká s lehkým úsměvem u okna pracovny v jižním křídle Hradu, odkud je Praha jako na dlani.
Prestižní soutěže WORLD PRESS PHOTO se letos zúčastnilo 4176 fotografů z celého světa. Fotograf Reflexu JAN ŠIBÍK získal za svůj soubor Tradiční indický zápas třetí místo v kategorii Sportovní příběhy. Na následujících stranách přinášíme tento unikátní cyklus, zachycující všední dny vyznavačů ojedinělého, ale zřejmě i zanikajícího zápasu kuští. Po staletí neměnný svět ve ztraceném městě Kolhapuru na jihozápadě Indie. Temně rudý zápas začíná a Jan Šibík komentuje svoje snímky. Více ve fotoreprtáži Jana Šibíka.
Po několika letech studia ruštiny chtěla BLANKA PETRŽILKOVÁ (24) vyjet někam, kde by se trochu vpravila do ruského prostředí. "V rámci studentské výměny jsem mohla i do Moskvy, " říká, "jenže ta mi připadala trochu nebezpečná. Takže jsem zvolila hlavní město Litvy, kde je ještě pořád Rusů dost. Myslela jsem, že na tamější univerzitě nebude o kontakt s nimi nouze, ale byl to omyl." Zaznamenal Jan Zvelebil.
32 stran přílohy Kam po maturitě? Přehled možností studia - vyšší odborné školy, jazykové školy, neuniverzitní vysoké školy, bakalářské studium na VOŠ ve školním roce 2004 - 2005.
Po kliknutí se obsah čísla otevře v novém okně. Celý časopis je samozřejmě přístupný také z archívu tištěného Reflexu v hlavním menu.
32 stran přílohy Kam po maturitě? Přehled možností studia - vyšší odborné školy, jazykové školy, neuniverzitní vysoké školy, bakalářské studium na VOŠ ve školním roce 2004 - 2005.
