nahoru

Vítěz literární soutěže o letní short story

RX online25. září 2003 • 02:40

Vítězem literární soutěže o letní short story se stal Aleš Wallcon z New Yorku s příběhem Malé americké UFO, který si můžete přečíst uvnitř článku. Předplatné tedy posíláme do USA a Alešovi Wallconovi upřímně gratulujeme.

Malé americké UFO
Bloumám si po rozpálených ulicích New Yorku. Města, co schne ... Města, jehož domorodci čtou z billboardů přání lidu: Neplýtvejte, šetřte s vodou, New York schne ... Je saharské vedro, květinky za okny žena nezaleje, poslušná je ... Americké vlaječky vykukují mezi plazícími se květy v záhonku, ale nevlají. Vítr neduje ... Ani jazyky amerických kokrů ... Bez sliny ...
Všichni se potí, "rychlojídla" lezou ze všech pórů pokožky otylých manažerů z Manhattanu. A kapou ... Cola tekoucí proudem odkápne z koutku úst imigranta na klopu, zachycena červeno-modro-bílým odznáčkem, odražena do prostoru mezi červenou kravatou a modrou košilí ... Část vsaje se, škrob více nepustí ... Půl sladké kapky mizí pod naleštěnou botou ... A to všechno na Wall Streetu ...
Tropická vedra a vlhkost skoro 100 kosí každého. Na všech TV kanálech doporučují nepracovat těžce, fyzicky, venku. Sedět prý doma v chládku nebo chodit po klimatizovaných nákupních centrech, alespoň přes poledne, vzít si volno a pít litry tekutin.
A jednou takhle v Queens: Zamyšleně se probloumávám k busu, abych se přiblížil metru ... Zastavují mě dvě vyděšené černošky vypadající jako ty dvě, co stojí každé ráno na rohu Bay Ridge avenue a Čtvrtý v Brooklynu, a nabízejí letáky Jehovovy. Hystericky mi líčí problém světa -- nejede metro! Nejde mobil, nejde rádio ... Nejde ... PROUD! "Celej New York je bez proudu, sire, taky New Jersey a další státy. Nikdo neví, co se stalo, sire." Pomalu propadají panice a skrze jejich zornice vidím strach ... Opouštím je se slovy "Not forever" a pokračuji v cestě ... Za okny busu ubíhají zvětšující se skupinky lidí s pootevřenými ústy a nepřítomným pohledem kamsi do nebe ... U metra potom stejné davy ... První zprávy dávají tušit nepříjemnost: NEJDE PROUD!!! V celém městě, a to minimálně dalších sedm hodin! Je večer, lidé panikaří, posedávají v beznaději na rozpálených ulicích a vykupují vodu ve stánku na rohu. Šťastnějším funguje mobil a volají příbuzným, ať pro ně přijedou, naloží, odvezou ... U telefonních budek fronty, málokdo se však dovolá ... Je opravdu vysušující horko! Blíží se večer a tisíce lidí nemají šanci na návrat domů ... Beznaděj, občas pláč a zoufání ... Žádné informace, jen houkající policejní vozy jezdící sem a tam, hasiči a sanitky ... Nikdo nic neříká, prostě jen nejde proud ...
Po čtyřech hodinách mávám asi na padesátého sedmého taxíka, z něhož právě vystoupila šestičlenná skupinka. "Brooklyn?" Jen mávne rukou a odjíždí. Dobíhám a nabízím sumu téměř trojnásobnou ... Zastavuje a nechá mě přemluvit ho. Okamžitě jsme v obležení, stačí si jen vybrat, kdo jede na Brooklyn, bereme další tři chlapíky a jede se ...
Řidič primitiv se radí s kolegy taxikáři kudyže na Brooklyn, a tak se ujímám navigace, směr hořící sporák a na něm bublající večeře! Spolucestující černoch, Žid a Mexičan lamentují a v emočních výlevech se dělí o pocity, strachy a také radosti. Radosti z toho, že jim konečně po hodinách přemlouvání a mávání na projíždějící vozy schne propocená košile zásluhou klimatizace vozu. Radostí z toho, že se konečně blíží k domovu a nemusí nocovat na ulicích jako stovky spoluobčanů. Radosti z radostí ...
Horlivý Žid organizuje výsadek tak, aby se dostal domů jako první, přestože se nalodil jako poslední. Vypráví o svém autě v garáži, kterou otevírá pomocí kódu, jejž naťuká na elektro klávesnici ... "Máš smůlu, kamaráde!" Elektrický otvírač dveří dneska neotevře! Přemlouvá tedy taxikáře k zavezení domů na State Islandu přes vodu, což by nás všechny zdrželo minimálně o hodinu. Mexičan rezignuje a vyskakuje na dálnici u exitu, že prý už dojde pěšky. A černoušek zdá se smířený s osudem, celý život jezdil domů metrem, a tak teď ani neví kudy. Kudy autem ... Důrazně upozorňuji kolegu v jarmulce, že nejdřív se jede ke mně a potom ať si jedou, kam chtějí. Omlouvá se a chápe. Řidič neustále komunikuje s kýmsi na vysílačce a má nepravidelné tendence sjíždět, zcela nepochopitelně z dálnice. Pokaždé následuje moje poklepání na jeho rameno s ukazováčkem vztyčeným před jeho očima směrem kupředu a pokynem: "Straight!!!" O. K., O. K.
Zabořený v kožené sedačce přemítám nad tím, co mám doma, v kapající lednici, na zub. Z hladu a horka je mi už celkem mdlo. Rozloučím se s posádkou plavidla, zaplatím a s nepřemýšlením nad jejich dalším osudem ani zlomek vteřiny mastím pro cibuli. Venku i uvnitř zelenino-masny je tma, nahmatávám po paměti vysněnou, pálivou hlízu, zaplatím u svíčky a hurá domů!!! Naše ulice je plná usedlíků z Karibiku, hoří ohně a na roštech se opéká maso. Snad před každým domem klasické brooklynské řadovky se povídá, posedává a popíjí ... Zdravím se se sousedy a užuž vybíhám schody. Ufffff, konečně doma! V nesnesitelném horku, šeru, ale doma ...
Převlíkám svršky prosáklé potem, kašlu na hledání svíček a téměř poslepu chystám pánev, olej, cibuli, fazole, těstoviny ... Sakra, můj americký sporák má zabudován elektrický zapalovač plynu. V domácnosti nekuřáků nenacházím jedinou sirku. Kleju, oblékám propocené svršky a za pár minut se vracím se sirkami. Teď už v klidu zapaluji aromatické svíčky kolem sporáku, pláču kráje cibuli a rozháním sbíhající se sliny ... Hotovo!!! Téměř omámen vůní fazolí, růže, cibule, pięa colady, lesní směsi a broskví, odnáším přepadávající dobrotu na talíři do living roomu. Několika mocnými skoky se vracím pro svíčky a obřadně je rozestavuji kolem talíře. Má "nadrženost" nemá studu, a přesto mi jistý pud našeptává: "Foukni!" Mocně se nadechuji a ... fůůůůůůůůůůůů svíčky zhasly a talíř kouří dál ... Tma! Kam jsem sakra položil ty sirky ... Zapaluji už jen jednu svíčku, tuším, že s vůní pięa colady, a pomalu, s oroseným čelem, si vychutnávám ten histo(e)rický okamžik!
Nevím, co je to za látku, která se uvolňuje v mozku s příchodem blaha ne nepodobného erekci, ale ... Polykám-li první sousta, vlastně už každý žvejk je doprovázen myšlenkou ... Přemýšlí se mi teď nějak snadněji. Cpu se a přemýšlím, usmívám se ... Jestlipak už v Čechách, v Evropě, vědí o americkém problému s proudem. Jestlipak se už ví, že tento večer vezmou zase po letech tisíce lidí do ruky tužku, obyčejnou tužku, a budou psát. Jessica napíše spolužačce ze střední, co ji už léta neviděla. Steve napíše tátovi, starýmu Smithovi, doprostřed severu Severní Ameriky, že má teď chvíli čas, a tak mu píše. Malá Kathy nakreslí červeného medvěda u modrého lesa pro dědečka a Steve ho nezapomene vložit do obálky. G. W. B. napíše sám samotný proslov k lidu, a to jen možná ...
Přemýšlím nad tím, jaké to asi je, být obyvatelem Iráku a sedět u svíčky každý večer ... Vzpomínám na začátek "války", kdy jakýsi generál obhajoval rozbombardování elektráren hned první den. Že prý je to jen psychický útok. Jo, chápu!
Představuju si, kolik kuřáků amerik teď sedí v potemnělé místnosti s upřeným pohledem do prskající svíčky a bilancuje. A slibují před Bohem, že kouřit přestanou, a to jen možná ... Představuju si, v kolika domácnostech východního pobřeží amerického to vře. Do jejich vztahu a starého manželství dnes nevstoupí televize a bude čas říct si všechno, co je sere! A v kolika ložnicích to vře, díky televizi ... "Díííky, televize!"
Usmívám se a vychutnávám si další sousta ... Utírám pot z čela a cpu se.
Představuju si výrazy tváří statistiků a porodníků po devíti měsících. Tolik dětí se narodilo a zrovna dneska? "Aha, to byl blackout ..." A taky white in!
Kolik rozhádaných sousedů se dnes potká na dvorku, zahradě a opečou společně kus masa. A kolik z nich se zase zítra nebude znát. Zítra, až zase zapnou proud. Přemýšlím, kolik starých lidí a rybiček z akvária dnes umře na dušnost. Kolik velkých rozhodnutí dnes padne v astrálním světě a na kolik z nich se zase zítra zapomene. Protože zase půjde proud!
Přežvykuju a říkám si, že takový výpadek není vůbec špatná věc. Vím, že kdysi kdesi lidé drželi tzv. černou hodinku. Co asi dělali, povídali si? A co kdyby se taková černá hodinka zavedla tady, v Americe, každý rok, tento den, tuto večerní hodinu. Dobrovolně budou vypnuty zdroje světla, televize, rádia a bude se jen tak sedět a ... Jako test pevnosti svazku, svazků lidských. Navrhnu to -- NAVRHUJI!
Myslím na svou milou, na to, co mi napsala v posledním mailu. Mňam, mňam ... Co asi teď dělá, zavolal bych jí, ale telefon nefunguje, rozjel bych se, ale metro ani vlak nejedou ... Myslí na mě? Když nejde proud?
Opřu se o gaučové opěradlo a dívám se na svoje nadouvající se břicho. Tečou po něm říčky potu a ve světle z jednoho knotu jedné svíčky vypadá tlustě. I když díky úhlu pohledu snad rozeznávám ztrácející se svalové bochánky. Směju se ... Nakloním se a pod polovytaženou žaluzií pozoruju řadovku naproti přes dvorky. Jako by si tam dali sraz všichni zloději Brooklynu. V oknech se zmateně pohybují kužele světla z baterek bateriových, jako to známe z filmu ...
Přemýšlím, kolik dnes Amerika ušetří dolarů a zase prodělá, protože nejde proud ... Kolik vynalézavců bude už zítra pod cedulí Broadway prodávat trička s nápisem BLACKOUT 2003 a datem ... A vydělá! Kolikátého vlastně dneska je?
Každý den se na nás valí informace a reklamy k zešílení ... A teď nic, je ticho. Tisíce lidí odkázaných na televizi se ani nedozvědí, že se nic nedozvědí. Paní moderátorka jim dnes neřekne, že nejde proud, protože prostě nejde proud! Ani dobré, vlhké noci nepopřeje ... Ani klidný spánek pod standartou ....
Spánek ... S prázdným talířem na mě padá únava, mám chuť usnout teď a tady, na gauči, ve vlastní šťávě. Ale nemohu prospat tak velký den, štípu se do předloktí, když ... Naproti mně, téměř na dosah, je televize a v ní ... Na ní? V průsečíku nedlouhých úhlopříček, přímo uprostřed tmavé obrazovky, studené a tiché, je světlo. UFO! Co to? Odraz té jedné svíčky na stole ... Utírám pot a s úlevou padám do opěradla ... UFO se pohne! Přemýšlím nad zprávami z Čech. Před několika dny se tudy prohnalo UFO a snad ho někdo natočil. A dneska? Je tady ... Usmívám se, mám radost ... Soustředím se na středobod, na kosmoloď v televizi. Pohybuji hlavou, jako když vás bolí za krkem, a UFO lítá sem a tam. Já doleva, UFO doprava. Já tam a ono jinam. Myslím, že to české přelétavé UFO bylo daleko větší než to moje malé, americké UFO.
Americký Kongres ustavil jakousi komisi, která bude vyšetřovat příčiny výpadku proudu a že prý to bude trvat rok.
Kdo za to asi může? Potutelně se usmívám ...
Fůůůůůůůůůůůů

Aleš Wallcon

RX online


Kurzy měn
25,610
21,770
28,980
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře