V devětatřicátém letošním čísle Reflexu vás čeká rozhovor s italským fotografem Olivierem Toscanim, Sonda Tomáše Feřteka do českého školství, reportáž Petra Holce z Hřenska, Extra příloha Jiné věci od výtvarného kritika Reflexu Petra Volfa a další čtení... Celé číslo najdete na webu v pondělí 30. září.
Italský fotograf Oliviero Toscani svou prací posunul svět reklamy daleko: kopulace černého a bílého koně, líbající se mnich s jeptiškou, pacient umírající v kruhu své rodiny na AIDS, každý určitě některý snímek spjatý s firmou Benetton viděl. Nazval-li Toscani navzdory svému zbohatnutí na ní reklamu navoněnou zdechlinou a tvrdí-li o manažerech světové ekonomiky, že větší idioty ještě neviděl, není asi nutné rozhovor s ním dále zviditelňovat.
Že by naše děti chtěly jinou školu, se ví dávno. Při bližším pohledu je také jasné, že ji už někde mají. Nedávný průzkum ukázal, že proberete-li se reálnými i snovými tužbami českého žactva, je zcela evidentní, čeho se nejvíce nedostává a nejspíš nadále nedostávat bude: kvalitních učitelů.
Příloha od výtvarného kritika Reflexu Petra Volfa textem i obrazem rozvádí životní příležitost, již bychom mohli nazvat prázdný byt. Že na tom, čím zaplníme interiér, v němž pak strávíme největší část života, záleží, ví každý, ale co s tím, už málokdo. Nechte se inspirovat.
Michaela Buchvaldová má fenomenální paměť, za necelých sto vteřin si zapamatuje dvaapadesát karet. Využít ji samozřejmě může nejen v mentálním sportu, kde je šampiónkou, ale i v běžném životě, což je mnohem zajímavější.
Po převratu v osmdesátém devátém začínaly až na jednu výjimku naše tajné služby téměř na zelené louce. Ta výjimka – Vojenská zpravodajská služba generálního štábu – vyrobila do dneška tolik malérů, že přechází zrak.
Že by naše děti chtěly jinou školu, se ví dávno. Při bližším pohledu je také jasné, že ji už někde mají. Nedávný průzkum ukázal, že proberete-li se reálnými i snovými tužbami českého žactva, je zcela evidentní, čeho se nejvíce nedostává a nejspíš nadále nedostávat bude: kvalitních učitelů.
Příloha od výtvarného kritika Reflexu Petra Volfa textem i obrazem rozvádí životní příležitost, již bychom mohli nazvat prázdný byt. Že na tom, čím zaplníme interiér, v němž pak strávíme největší část života, záleží, ví každý, ale co s tím, už málokdo. Nechte se inspirovat.
Michaela Buchvaldová má fenomenální paměť, za necelých sto vteřin si zapamatuje dvaapadesát karet. Využít ji samozřejmě může nejen v mentálním sportu, kde je šampiónkou, ale i v běžném životě, což je mnohem zajímavější.
Po převratu v osmdesátém devátém začínaly až na jednu výjimku naše tajné služby téměř na zelené louce. Ta výjimka – Vojenská zpravodajská služba generálního štábu – vyrobila do dneška tolik malérů, že přechází zrak.