Romantika nad bažinou

Neexistuje rozumná omluva na to, proč jsem si myslela, že spát pod stanem v italských Benátkách bude skvělý nápad. Ze začátku to tak i vypadalo. Kemp byl tichý a levný. Dalo by se říct, že romantický. Především si mě ale získal tím, že tam nebyli žádní turisté.

Absolvovat Benátky v létě není pro slabé povahy. Davy turistů ucpou malebné uličky už kolem deváté ráno a vám nezbývá než se způsobně zařadit za skupinu japonských turistů a sesynchronizovat s nimi krok, abyste se vůbec někam hnuli. Za nimi pak pochodujete několik hodin, protože vždycky, když se snažíte někoho předejít, zkříží vám cestu několik dalších lidí, kteří by tu skupinu taky chtěli předejít, jenže si neuvědomují, že před nimi je skupina amerických turistů, a jen co se probijete přes ni, už se za deštníkem hromadí banda Francouzů. Je to jako předjíždět v dopravní zácpě, ušetřit pět minut a přivodit si u toho žaludeční vředy.


A tomuhle mraveništi říkají nejromantičtější město na světě. Nepopírám, že není cosi exoticky vzrušujícího na tom, když vám stovky neznámých mužů ledabyle šlapají na nohu a sem tam vás rýpnou do zad batohem a pak dělají jakoby nic, ale nejromantičtější město na světě? Uprostřed té hrůzy se mi vybavily maturitní otázky z češtiny, což byla nepochybně samovolná reakce na to, když jsem dostala do oka brašnou na foťák. Bylo to o to více zdrcující, že to byla brašna člověka z mé vlastní skupiny, který se údajně nemohl v davu otočit a zároveň nikoho nesejmout.

Nicméně díky němu mi to došlo. Podstatou romantismu je konflikt jedince se společností. Romantický hrdina je člověk výjimečný, neschopný přizpůsobit se společnosti. Stojí proti ní, cítí se nepochopen, osamocen, zklamán a rozčarován. Touží po lásce, ale i ta končí tragicky, protože romantický hrdina nemiluje skutečnost, skutečnou ženu, muže nebo místo, ale její/jeho ideál (viz Maturitní otázky z češtiny: Romantismus, Zarohem.cz). Taková situace přirozeně nemůže skončit jinak než tragicky, jak by vám rád potvrdil každý beznadějný romantik po dvaceti letech manželství s někým rozumným.

Ale zpátky k Benátkám. I ve mně se tu probudila romantická duše. Nebylo by nádherné, kdyby tu bylo tak o plus minus milión turistů méně? Kdyby byl člověk na náměstí svatého Marka a byl schopen udělat jednu romantickou fotku, kde není aspoň tucet končetin nahodilých, neznámých osob? Co kdyby byly Benátky pořád takové, jako vypadají na akvarelech pouličních umělců? Bez davů?
No a takhle nějak jsme postupně skončili v tom kempu a taky tak trochu kvůli tomu, že nám naprosto romanticky začaly docházet peníze na hotel. Od stanu jsme dohlédli na špičky benátských kostelů, ale jejich davy byly světelné roky daleko. Nevím, proč jsme uvěřili tomu, že zrovna my máme to štěstí, že v tom městě koncentrované lidské hmoty jsme jen my náhodou narazili na to ideální místo, kde nikdo není.


Možná že arogantní presumpce výjimečnosti je začátkem tragédie každého romantika. Když zapadalo slunce, začali jsme si tím být jisti.

Prvně se ozvalo tiché: „Bzzz. Bzzz.“

Potom naláhavější: „Bzzzzzzzzz. Bzzzzzzzzzzzzzz.“

Během několika minut se nad náš kemp sneslo dle mého hrubého odhadu mračno asi padesáti pěti miliard komárů a udělalo s námi přesně to, co byste předpověděli, kdybyste měli naučené maturitní otázky na téma romantismus. Viz romantik a příroda: „Příroda je zpočátku utěšitelkou, která rozumí lidským bolestem, později ji romantik vidí jako necitelnou, nepřátelskou, lhostejnou. Člověk se totiž v přírodě cítí zpočátku dobře a následně hrozně sám.“


Teprve druhý den ráno, s čerstvou bilancí dvaatřiceti štípanců na pravé noze, mi došlo, jak to s tím konfliktem jednotlivce a společnosti vlastně chodí.

„A to vám jako předtím nedošlo, že Benátky jsou postavené na močálu? A že v močálu jsou komáři?“ ptali se osvícení chytráci po tom, co vyslechli náš tragický příběh o hledání ideálu Benátek, a chvilkově se ponořili do slasti Schadenfreude aneb radosti z cizího neštěstí, emoce, pro kterou - zcela překvapivě - nemá čeština elegantní termín.








Upřímně, nedošlo. Ale zato jsme zjistili, co to znamená stát proti všem, cítit se nepochopen, osamocen, zklamán a rozčarován. Takže jsme si vlastně jen doslova na vlastní kůži potvrdili to, co je všeobecně známo už stovky let. Benátky jsou zcela určitě nejromantičtější město na světě.

---

Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.