Na stole stojí váza plná žlutých tulipánů. Ona sedí v županu na hnědé kožené sedačce a dívá se na televizi. On se přehrabuje v komodě. Amsterdam je město, ve kterém lidé nevěří na záclony. Nemají prý co skrývat.
Na stole stojí váza plná žlutých tulipánů. Zdi jsou vymalovány na béžovo. Ona sedí v županu na hnědé kožené sedačce a dívá se na televizi. On se přehrabuje v komodě. Amsterdam je město, ve kterém lidé nevěří na záclony. Nemají prý co skrývat.
Amsterdam byl živou reality show ještě předtím, než tenhle druh zábavy v umělých a drsnějších podmínkách vytvořily televizní společnosti. Jeho obrovská, nezakrytá okna představují ráj pro voyery i pro ty, kteří jen hledají inspiraci k zařízení bytu. Turisté do oken zdejších domů nakukují často jen proto, aby viděli, jak že vypadají ti lidé, již nemají co skrývat. Následně překvapeně zjišťují, že takoví lidé často nemají ani co zajímavého ukazovat. A o to tu vlastně jde.
Existuje spousta legend o tom, proč na holandských oknech nejsou záclony. Jedna tvrdí, že holandští muži kdysi trávili dlouhé měsíce na lodích a nechávali své ženy doma samotné. Bylo zvykem, že takové ženy nechávaly odhalená okna, aby předešly pomluvám. Další verze hovoří o královně, která si vymínila, že všichni poddaní musí mít odkrytá okna, aby se dali jednoduše monitorovat. Pak je tu verze ukotvená v náboženství, protože před Bohem stejně nic neschováte a ani byste to neměli zkoušet. Další varianty mají co do činění s placením daně ze záclon i s prostým faktem, že záclony jsou kýč, kterým člověk esteticky pohřbí nejen okna, ale i použitou krajku.
Snad v každém českém průvodci nebo cestopisu o Amsterdamu je zmínka o nizozemské kulturní zvláštnosti - „oknech bez záclon“, často naší veřejnosti popisovaná jako „nepochopitelný zvyk“, nebo „znak nizozemské otevřenosti“, případně s dodatkem typu „představte si, že by vám někdo celý den koukal do obýváku“. Jako by se v českých obývácích dělo něco tak zajímavého. Pravděpodobně ne, přesto se však v České republice daří výrobkům chránícím absolutní soukromí domácnosti jako málokde jinde. Není neobvyklé, že Češi mají na oknech záclony, závěsy a ještě žaluzie. O sociologickou analýzu tohoto fenoménu se ani nebudu pokoušet. Zřejmě by začala volnou asociací někde v Rakousku-Uhersku a skončila dramatickým odhalením záclon u Fritzlů doma.
Jeden Holanďan popsal okna se závěsy jako člověka, který pořád chodí ve slunečních brýlích, aby mu nikdo neviděl do očí. Takovému člověku se údajně nedá věřit. A lidem by se prý věřit mělo. Ale to už je na jiný sloupek.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex.cz připravuje pravidelnou rubriku POHLEDY ZVENKU.
