Už je to skoro 16 let od rozpadu Československa a ta země prostě ne a ne umřít. Prvních několik let po rozdělení jsem v cizině trpělivě vysvětlovala, že Československo už neexistuje a že teď je to Česká republika. Za pět minut se mě zeptali: „A je v Československu pořád levně?“ Tak znovu.
Začalo to být otravné, jako koneckonců každá konverzace, která je zoufale předvídatelná. Ne vždycky mám náladu vysvětlovat lidem historii rozpadu naší země, když už předem vím, že si to nikdy nezapamatují. Není to tím, že by všichni měli mizernou paměť. Jde o to, že Czechoslovakia se dobře pamatuje. Zní to jako opravdová země. Czech Republic zní krkolomně a nedá se pořádně zkrátit. Navíc spousta lidí se zřejmě domnívá, že – podobně jako v případě „všech těch malých zemí v Evropě, které se přejmenovávají tak často“ – se možná znovu dočkají Československa.
Zdvořilostní konverzace v cizině, třeba při objednávání piva, probíhají nějak takhle:
Odkud jsi?
Z Prahy.
Miluju Prahu.
Hmm.
Praha je krásná.
Je. Můžete mi prosím dát to pivo?
Pak v lepším případě následuje nějaká variace příběhu o tom, jak dotyční byli na začátku devadesátých let v Praze. Připomenou vám, že v té době tam ještě nejezdili žádní turisté a pivo stálo pár centů. Potom řeknou, že si pořád pamatují, jak si říct o pivo v češtině. Kdybych ten stejný příběh neslyšela stodvacetkrát, přišlo by mi to možná zajímavé.
V tom horším případě začnou s Československem nebo řeknou něco, co nedává vůbec smysl, jako třeba: „Moje teta byla minulý rok v Rusku.“ Bůh ví, co to má společného s tím, že jsem z Prahy.
Proto už několik let říkám, že jsem z Islandu. O Islandu nikdo pořádně nic neví, a když člověk nemá náladu na slušnostní fráze, funguje to skvěle:
Odkud jsi?
Z Islandu.
Aha.
Občas někdo prohodí něco takového, jako že tam musí být zima nebo že poslouchá Björk. V poslední době se pár lidí zeptalo, jak to vypadá na Islandu s bankami. Ale to je tak všechno. Nikdo neplete jméno „mé“ země a nikdo mi neříká, že jeho teta byla minulý rok ve Finsku nebo že ví, jak říct pivo v islandštině. Je to osvěžující.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.
