Uprostřed největšího propadu burzy minulý týden svolal exkluzivní pánský klub V.I.P. v New Yorku tiskovou konferenci, aby slavnostně představil horkou novinku ve svém striptýzovém menu: privátní taneček za tisíc dolarů.
Součástí představení v privátním salonku je láhev šampaňského Dom Perignon a možnost odnést si domů tanga, ve kterých striptérka tančila.
Chce se namítnout, že na propagaci předražených služeb v oblasti erotiky není momentálně vhodná chvíle. Proč by někdo platil tisíc dolarů, když obyčejný taneček, takový ten, kdy se striptérka po dobu jedné písničky lísá proklatě blízko ke klientovu rozkroku, stojí jen dvacku?
Majitel klubu Sam Zherka během tiskové konference trpělivě vysvětloval novinářům, že jeho klienti jsou sice z osmdesáti procent „chlapíci z Wall Streetu“, kteří v poslední době ztratili hodně peněz, ale to neznamená, že přestanou chodit na striptýz a vyžadovat kvalitní služby.
„U nás to funguje spíš naopak. Čím hůř se daří ekonomice, tím více muži utrácejí,“ řekl Zherka. „Naše tržby stouply asi o dvacet procent.“
Zatímco se krize na Wall Streetu začíná negativně podepisovat na tržbách většiny firem v New Yorku, jsou obory, které teď naopak vydělávají. Především takové, jež mají co do činění s neřestmi, ke kterým lidé v období stresu utíkají: alkohol, cigarety, drogy, nezdravé jídlo. A sex.
Na dočasné zvednutí sebevědomí funguje především kombinace alkoholu a sexu, ideálně s ženou atraktivní natolik, aby bankéři poskytla iluzi, že je stále pánem vesmíru.
„Chlapíci ze Streetu“ jsou v New Yorku známí svými tendencemi odreagovávat se v pánských klubech. Jistě, nejsou takoví všichni. Velká část z nich ve městě jen pracuje a večer odjíždí vlakem do Connecticutu, kde žije poklidným rodinným životem daleko od světel Manhattanu.
Ty, které v ulicích New Yorku uvidíte, jsou podobní Stevovi, makléři, který chodíval do striptýzových klubů se svými nejsolventnějšími klienty až třikrát týdně. Probrali tam byznys, plácli si, opili se a utratili tisíce dolarů, které jim později proplatila firma. Steve se obvykle vrátil domů nad ránem a manželka s ním celý druhý den nemluvila. Aby zahnal morální kocovinu, koupil jí ty nejdražší květiny, uklidil si pracovní stůl a dal deset tisíc dolarů na charitu. Další den tvrdě makal a večer už zase cítil akutní potřebu se odreagovat.
A takhle se to opakovalo, dokud klienti nepřestali utrácet. Před pár měsíci Steva z práce propustili a on se přestěhoval na americký středozápad, kde není vystaven ani adrenalinu ani luxusu. Tři měsíce nebyl v žádném klubu a tři měsíce nedal nic na charitu. Už mu několikrát volali a ptali se, jestli je všechno v pořádku.
Všechno je v pořádku. To je právě ten problém. Když Steve nehřeší, nemá potřebu dávat peníze na charitu. Jen přemýšlí, jestli normální život s normální prací a normální manželkou vůbec stojí za to. Zatím je to nuda.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.
ZÁPISKY Z WALL STREETU: TU KABELKU SI ZASLOUŽÍM (Reflex online, 10. 10. 2008)
ZÁPISKY Z WALL STREETU: HURÁ DO SOCIALISMU (Reflex online, 29. 9. 2008)
