Pri Shivangi pracuje jako produkční asistentka v televizní stanici na Manhattanu. Na to, že jí je 26 let a je dcerou imigrantů z Indie, působí až neuvěřitelně „za vodou“. Má zajímavou práci, byt u Central Parku, kabelky od Louise Vuittona a boty od Jimmy Choo. Do práce jezdí taxíkem a k obědu jí zásadně suši (kromě pondělí, to nejsou čerstvé ryby.)
Jak to všechno platí, z mizerného televizního platu? Kreditními kartami. Má jich několik a za poslední dva roky si jejich prostřednictvím vyrobila dluh ve výši 38 000 $ (cca 686 000 Kč).
„Až začnu vydělávat pořádný peníze, splatím to,“ říká. Zatím splácí jen základní poplatky a úroky, které na současném neurotickém finančním trhu dělají až kolem 25 procent.
Na Wall Streetu se špitá, že další krize přijde, až praskne bublina s kreditními kartami. Podle statistik Fedu má průměrná americká domácnost dluhy na kreditních kartách ve výši 8 565 $. A – podobně jako Pri – čím dál menší předpoklady je vůbec někdy splatit.
V televizních stanicích na Manhattanu vydělávají asistenti produkce s minimálními zkušenostmi kolem 40 000 dolarů ročně (cca 60 000 Kč měsíčně). Samozřejmě platí, že čím zajímavější stanice, tím menší plat. Takových jako Pri, kteří budou u atraktivního zaměstnavatele pracovat skoro zadarmo, tu každý den klepe na dveře několik.
Bydlení stojí Pri měsíčně 2 300 dolarů (cca 41 500 Kč). Je to dost, ale zato je tam hezky, čisto a bezpečno. Dům má vrátného. Bydlet v domě bez vrátného prostě nejde. Je to určitý standard. Všichni její známí bydlí v domě s vrátným. Do práce jezdí Pri taxíkem, protože má fobii z metra – uzavřené prostory, strach z terorismu, masy nemytých. To nejde.
„Chci si jen udržet stejný standard, jaký jsem měla doma,“ říká. Její rodiče zajistili oběma svým dětem pohodlný život na předměstí ve Virginii a Pri nechápe, proč by teď měla slevit. „Rodiče celý život dřeli na to, aby viděli, jak já teď živořím? To raději požádám o osobní bankrot.“
Někdy – hlavně když platí poplatky a úroky na kreditkách jinýma kreditkama – přepadají ji deprese. O víkendu bývá tak vyšťavená, že si musí udělat radost. Jde a koupí si kabelku nebo boty. „Zasloužím si to,“ říká. „Vystudovala jsem s výbornýma známkama. Každý den pracuju dvanáct až čtrnáct hodin. To není spravedlivý, že nejsem schopna se z toho platu uživit.“
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.
Související články:
Ondřej Formánek: WALL STREET: EPICENTRUM KRIZE (Genius loci, Reflex č. 41/2008)
Iva Skochová: ZÁPISKY Z WALL STREETU: HURÁ DO SOCIALISMU (Reflex online, 29. 9. 2008)
Ondřej Formánek: ČAS PAPÍROVÝCH KRABIC (Reflex č. 39/2008)
Bohumil Pečinka: AMERIKA ZŮSTANE SILNÁ (Rozhovor Bez obalu s ekonomem Karlem Křížem, Reflex č. 39/2008)
