Chudý, ale sexy Berlín

Chudý, ale sexy Berlín

Chudý, ale sexy Berlín

Je všední den odpoledne a kavárny v berlínské čtvrti Kreuzberg jsou plné. Je to sympatické a lehce znepokojivé. Nejsem zvyklá mít při vysedávání v kavárnách v pracovní době tolik společnosti.


„To mají všichni v Berlíně volnou pracovní dobu?“ ptám se kamaráda Adama, který tu bydlí již druhým rokem. „Hodně volnou. Spíš tomu ale říkají vysoká nezaměstnanost,“ dozvídám se. Zatímco v Evropské unii je průměrná nezaměstnanost 6,8 %, v Berlíně dosahuje podíl lidí bez práce „úctyhodných“ 18 %. Řada Berlíňanů má opravdu spoustu času vysedávat v kavárnách.


Rozhlédnu se kolem sebe. Tak toto jsou opravdoví kavárenští povaleči! Na turisty to nevypadá. Omšelé intelektuálské typy pražského střihu také nepřipomínají. Tito lidé působí svěže a vesele. Nechodí do kaváren proto, že jako já oddalují práci, případně si namlouvají, že provádějí silně inspirativní sociální průzkum. Poleje mě vlna úžasu s jen nepatrnou příchutí závisti. Tihle lidé jsou tu jen proto, že prostě nemají nic jiného na práci. Dotáhli kavárenské povalečství k novým metám a dnes v tomto ohledu šlapou na paty i Pařížanům.
Bůh žehnej Berlínu, městu, které nějakým zázrakem úspěšně kombinuje špatné ekonomické indikátory a bohatý společenský život! Tady lidé nemusejí pracovat, a stejně mají peníze na to, aby kultivovali kavárenský život.
Díky vysokému deficitu Berlína a jeho kvetoucí kultuře jej jeho starosta, Klaus Wowereit, před dvěma lety nazval „chudým, ale sexy městem“. Mladí lidé bohémského zaměření se sem dnes stěhují právě kvůli tomu, že Berlín není bohatý a sterilní. Pro umělce je jen málo míst, která je inspirují méně než města, kde mají všichni lidé vzorně upravené domy veselých pastelových barev, pečlivě umytá plastová okna a za nimi řadu naprosto stejných truhlíků s muškáty. Kultuře se vždycky dařilo nejlépe v prostředí konfliktu a nepořádku. Berlín takový je. Avantgardní. Pastelovým odstínům tu silně konkurují tovární haly a místo muškátů tady kvete graffiti.
Dávám si další kafe a definitivně se zbavuji pocitu, že bych dnes měla ještě pracovat. Pomalu propadám zásadám berlínského kavárenského povalečství:
a) Na stát nedám dopustit. Jak bych mohla, když mi dává na kafe.
b) Lidmi s truhlíky zásadně neopovrhuji. Vím dobře, že co neutratí za výzdobu domu a zahrady, dají státu.
c) Další latté, prosím.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.


Související články:

Josef Vomáčka: SMRT KAPITALISMU! (Reflex online, 28. 5. 2008)
Klára Barnová: BERLÍNSKÝ STREET ART (MMS, Reflex č. 7)