Recepční na mě hleděl nechápavě. „Chcete jít pěšky? To je šílenství,“ řekl, když jsem se zeptala, jak se nejlépe pěšky dostanu z Beverly Hills do Westwoodu, čtvrti Los Angeles, které se díky její veliké iránské populaci často říká Tehrangeles. „Čiré šílenství,“ zopakoval. „Je to aspoň šest kilometrů.“
Nezmínila jsem se mu, že jsem tady tento týden právě proto, abych zjistila, jestli je Los Angeles (LA) opravdu tak beznadějně neekologické město, ve kterém se nedá ani chodit pěšky, ani jezdit hromadnou dopravou. Vzala jsem si mapu a vyrazila. V hlavě se mi honila písnička od Missing Persons „Nobody walks in LA. Only a nobody walks in LA.“ (V LA nikdo nechodí pěšky. Jen někdo, kdo je nikdo, chodí v LA pěšky.) Byla jsem připravená na nejhorší. Možná budu muset chodit po kraji silnic, utíkat před pitbuly přes privátní pozemky a přebíhat osmiproudové dálnice.
Adrenalinová procházka se nekonala. Všude byly chodníky. Krásně upravené chodníky, obehnané růžemi. A to jen pro mě. Nikdo jiný po nich nechodil. Jen někdo, kdo je nikdo, chodí v LA pěšky.
Občas jsem před domem zahlédla mexického zahradníka, jak chodí tam a zpátky se sekačkou, a minula několik posiloven, kde lidé chodili pěšky na běžícím pásu. Kalifornie je stát posedlý zdravým životním stylem. Proč jim přijde normální ujít šest kilometrů v posilovně, ale chodit venku je „čiré šílenství“?
Místní říkají, že venku nechodí, protože v Los Angeles je moc smogu. Ve vzduchu je to cítit. LA si již léta drží prvenství v žebříčku amerických měst s nejhorším ovzduším. Všichni, komu jde o zdraví, dají přednost klimatizovaným prostorám – posilovně a autu. Čím horší vzduch, tím víc aut. Čím více aut, tím horší vzduch.
LA je město s nejistými předpoklady pro udržitelný růst. V širší metropolitní oblasti, velké 12 562 km², žije 13 miliónů lidí. Pro srovnání, Londýn má asi 8 miliónů obyvatel a rozlohu jen 1 577 km². Los Angeles bylo schválně postaveno rozlehlé, aby radní mohli ospravedlnit, že do tak velkého města bez zdrojů pitné vody musí táhnout vodu z hor vzdálených stovky kilometrů. Jak dlouho jim voda vydrží, když budou zavlažovat trávníky a golfová hřiště v poušti a zalévat růže u chodníků, které nikdo nepoužívá, je otázka.
Los Angeles je továrna na americký sen. Každý chce mít velký dům se zahradou a to i za cenu, že bude muset dojíždět desítky kilometrů do práce a stráví hodiny v dopravní zácpě. Kvůli tomu si pak koupí luxusní auto, když už v něm tráví tolik času. A luxusní auto se jen těžko vyměňuje za autobus. I když má LA jeden z nejrozsáhlejších systémů hromadné dopravy v Americe, pouze 11 procent obyvatel tu „alespoň někdy“ hromadnou dopravu využívá. V New Yorku je to 54 procent.
A tak se staví stále nové a širší dálnice. Čím více se jich postaví, tím více domů u nich přibude. Čím více domů, tím více aut. Čím více aut, tím horší vzduch. Čím horší vzduch, tím více aut. Čím více aut, tím více aut. Čiré šílenství.
Autorka je spolupracovnice redakce, cestovatelka a publicistka. Pro Reflex online připravuje pohledy ZVENKU.
