Kdyby Miroslava Dvořáčka, „agenta-chodce“, v roce 1950 udal Veřejné národní bezpečnosti pan Vopička a ne pozdější spisovatel Milan Kundera, nedělalo by se dnes okolo toho tolik cavyků, přečetl jsem si v komentáři Václava Havla v Respektu. Proč má bývalý prezident potřebu tolik obhajovat Kunderu, když podle svých slov není přesvědčen o jeho vině a celý případ považuje za nedorozumění?
Článek Respektu Udání Milana Kundery vyvolal značné pozdvižení, a právem se dočkal i tvrdé kritiky. Jak se mohl autor spoléhat na to, že fax s otázkami, které poslal Milanu Kunderovi do Francie, spisovateli skutečně došel a on se prostě rozhodl neodpovědět? To mu nemohl alespoň zavolat? Nebo se pokusit poslat vzkaz přes nějakého jeho známého v České republice?
Bez Kunderova vyjádření měl ten článek skutečně podivný nádech, a sám Kundera ho hned v den vydání označil za lež. Jenže: když je to tedy lež, proč mají lidé jako Václav Havel nebo Jaroslav Rudiš potřebu Kunderu tolik obhajovat a nemávnou nad „novinářskou kachnou“ rukou? Proč ji dál rozmazávají, přilévají olej do ohně? A proč jsou všechny komentáře do jednoho psané tak, jako by na jedné straně říkaly, že Kundera nic takového neudělal, ale zároveň tak trochu přitakávají, že to tak mohlo být, a omlouvají spisovatele mladistvým poblouzněním tehdejším režimem?
Vyjádření Václava Havla, že kdyby pana Dvořáčka udal místo Kundery nějaký neznámý pan Vopička, nikoho by to dnes nezajímalo, je dvousečné. Kdyby se doktor Mengele tolik „neproslavil“, asi by se kolem jeho dopadení a potrestání taky nedělalo tolik cavyků. Ale ubylo by tím jeho obětí? Udavač zůstává udavačem, ať se z něj později stane slavný spisovatel nebo zedník. Milan Kundera nám dluží podrobnější vysvětlení.
V Reflexu č. 43 (vychází ve čtvrtek 23. 10.) se Hana Benešová, Petr Bílek a Jan Šmíd pokusili číst příběh skandálu tak trochu mezi řádky. ÚDĚL MILANA KUNDERY nabízí polemiku a hledá nové souvislosti.
Související články:
Anketa: VĚŘÍTE KUNDEROVI, NEBO HISTORIKŮM? (Reflex online, 14. 10. 2008)
