„Dnes dostala moje devítiletá dcera, kterou jsem vychovával sám, ve škole nejvyšší ocenění za svůj velmi dojemný příběh na téma ‚koho mám ve své rodině nejraději‛. Psala o svém morčeti. Život je na hovno.“ To je ukázka z nedávno nastartované a velmi populární francouzské webové stránky Vie de merde.
Velmi lítostivé, cynické nebo prostě hodně smutné krátké příběhy jsou na stránce řazeny do kategorií láska, peníze, práce, zdraví a sex. Od února jich tam jsou desítky tisíc. Například: „Dnes jsem dostal dvě SMS od své přítelkyně. V první psala, že vše skončilo. Ve druhé psala, že tu první chtěla poslat někomu jinému. Život je na hovno.“ Nebo: „Moje přítelkyně setnula hlavu naší kočce, když zavírala okno. Život je na hovno.“
Web může mít terapeutické účinky ve dvou ohledech – pisatel uvolňuje vlastní tenzi, čtenář se potěší tím, že život někoho jiného je ještě víc na hovno než ten jeho. Navíc může přinést semknutí celosvětové komunity loserů, která představuje nezanedbatelný kulturní potenciál. V neposlední řadě může sloužit jako velmi solidní alternativa vůči sledování standardních médií.
Jistě, web může působit nepříliš pozitivním až rezignovaným dojmem. Ale to je vždy jen otázka míry. Klidně by na něj mohl přispět třeba i zakladatel stoické filosofické školy Zénón z Kitia, o němž by se jistě nedalo říci, že se nechal vyvést z míry maličkostmi. Krátce před tím, než spáchal ve svých více než osmdesáti letech sebevraždu, mohl napsat: „Upadl jsem a zlomil si palec. Už mě to nebaví. Život je na hovno.“
Stefan Simons: Life is Merde in France, Too (Spiegel Online, 23. 4. 2008)
Vie de merde
