Kritika společností, které nabízejí komerční genetické testy, se často nezakládá na pravdě. Tvrdí to VIKTOR FURMAN, výkonný ředitel společnosti GHC Genetics, jedné z mnoha firem, jež nabízejí genetické testování predispozic v dědičným chorobám.
Jan Potůček se pokusil zjistit, jaké nemoci ho v budoucnu čekají (viz diskuze DOSTANU RAKOVINU?, Reflex č. 13/2008). Některé firmy totiž tvrdí, že z DNA dokáží určit, kdy a na co člověk zemře.
Podle Furmana tato laboratoř podléhá přísné kontrole kvality ISO.
GHC Genetics dlouhodobě poskytuje komerční testy DNA ve Spojených státech. Podle čeho jste se rozhodovali o zavedení těchto služeb v České republice? Je zde dostatečný potenciál klientů, kteří jsou ochotni za takové testy platit?
Nejde o zavedení těchto našich služeb v České republice, ale v celoevropském měřítku. Kapacita naší české laboratoře dostačuje pro mnohem širší trh než je ČR. Rozvoj mimo ČR je závislý na vybudování sítě spolupracujících lékařů a klinik, které by poskytovali interpretaci a poradenství na základě výsledků testů. Potenciál je značný, protože se prediktivní genetické testy nepochybně jednou stanou standardní součástí lékařské dokumentace zvláště v oblasti preventivní a prediktivní medicíny. Tento proces ještě několik let potrvá.
Co musela vaše firma splnit, aby mohla tyto služby v České republice poskytovat? Podléhá nějaké kontrole?
Naše laboratoř si sama stanovila náročná kriteria kvality. Jsme zařazeni do přísného programu kvality ISO a zavádíme tak v současné době hned celou řadu těchto norem. (ČSN EN ISO 9001:2001, ČSN ISO/IEC 27001:2005 , ČSN EN ISO/IEC 17025:2005, ČSN EN ISO 15189:2004) Současně jednáme i do zařazení v seznamu ÚHKT. Pro oba standarty je nutno plnit po určitou dobu přísné podmínky. Odborně v oboru medicína pak navazujeme na činnost Kliniky GHC v Praze, která má desetiletou tradici a má tedy zkušenosti zdravotnického zařízení. Laboratoř podléhá samozřejmě kontrole státních orgánů, počínaje ochranou dat a konče pracovními předpisy a hygienou.
Přispívají na některé testy zdravotní pojišťovny? Pokud ano, v jakém poměru k částce, kterou hradí sám klient?
Některé genetické testy (na některé nemoci) v ČR pojišťovna hradí plně. My dosud smlouvu uzavřenu nemáme. Námi nabízený panel prediktivního testování provádíme za cenu (cca 16,5 tisíc), která je nižší než u jednotlivých nemocí. Je to dáno novou laboratorní technologií (čipová technologie), kdy z jednoho vzorku analyzujete údaje tzv. na jeden zátah. Proto je možno do panelu zařadit tak širokou škálu zkoumaných polymorfismů. Naše cena je naprosto průlomová, je to zhruba desetina nákladů, které by si vyžádalo testování např. v Rakousku či jinde (tato pracoviště již fungují několik let).
Jak vnímáte kritiku renomovaných odborníků na lékařskou genetiku, konkrétně předsedy Společnosti lékařské genetiky Petra Goetze a předsedy Společnosti lékařské etiky Jana Payneho (viz článek v Medical Tribune z února 2008), kteří v souvislosti s nabídkou prediktivních genetických vyšetření varují před diskreditací lékařské genetiky?
Vůbec jsme nepochopili jejich varování, protože nic z toho před čím varují se dle nás v ČR naprosto neděje. Kritika tedy není korektní v tom, že se předem vůbec neseznámili s výsledky práce naší laboratoře ani s její činností. Vůbec nás nikdo ze signatářů petice nekontaktoval a tak jsme neměli možnost se předem k těmto nesprávným domněnkám vyjádřit. (je nutno však podotknout, že se nezmínili jmenovitě o naší společnosti, ale dle počtu testovaných nemocí, a určitých indicií se dá dovodit, že kritika byla směřována k nám) Je naprosto jasné, že prediktivní genetické testování svůj smysl má a lékařskou genetiku samozřejmě nijak nediskredituje. Rovněž provedení testu je eticky i právně perfektní. Jejich kritika může bohužel odradit pacienty, pro které věc mohla být velkým přínosem. Bylo to nešťastné. Je to určité nepochopení toho co je prediktivní medicína jehož je prediktivní genetické testování součástí. Dobrá zpráva je že jsme s kritiky již navázali kontakt a začali si objasňovat o co vlastně jde. Věřím osobně, že najdeme společně takové postoje, za které se budeme moci společně postavit a že prediktivní genetika bude mít stále hlubší smysl a podporu i odborné veřejnosti při jejím zavádění do preventivní medicíny.
Úřad na ochranu osobních údajů letos v lednu zveřejnil informaci, že řada společností, které v České republice nabízejí komerční testy DNA, nepostupují v souladu se zákonem na ochranu osobních údajů. Úřad dokonce podle předsedy Igora Němce zahájil kontrolu všech firem, které podnikají v tomto oboru. Zasáhla tato kontrola i GHC Genetics? Co říkáte vyjádření šéfa ÚOOÚ, že – cituji: „Někdo se dostane k databázi DNA, lze vytipovat vhodného dárce nějakého orgánu, člověka přejede auto a nikdo se nedozví, proč.“
Radili jsme se s ostatními laboratořemi jak nejlépe vyhovět nárokům zákona z hlediska ochrany dat a osobních údajů v ČR. Je třeba říci, že právě v oblasti genetických testů je, alespoň u nás, ochrana dat a zpracovávaných vzorků tak vysoká, že běžné např. biochemické nemocniční laboratoře (kde pracují také s genetickým materiálem) jdou daleko pozadu. Samozřejmě jsme řádně registrováni na ÚOOÚ. Z čeho a kde předseda Němec čerpal informace pro své závěry nevíme. Genetika je módní a přitahuje pozornost. Výsledku případné kontroly se neobáváme a jsme připraveni dále bedlivě sledovat požadavky ÚOOU a podřizovat se jim v zájmu ochrany osobních údajů každého našeho klienta.
Jak se stavíte k názoru některých pojišťoven, že by klienti měli v případě uzavírání vysokého životního pojištění podstupovat testy DNA? Je podle vás takový postup průchodný v České republice? Setkal jste se s případy, kdy by např. zaměstnavatel podmiňoval uzavření pracovní smlouvy podstoupením prediktivního genetického vyšetření?
Toto je eticky naprosto zásadní věc. My poskytujeme analýzy pouze samotným klientům. Nikoli tedy jejich zaměstnavatelům nebo pojišťovnám. Je to opravdu problém. Prediktivní genetická analýza má pomáhat pacientům a jejich lékařům, nesmí vést v žádném případě k diskriminaci! To je ovšem problém i u jiných zjišťování zdravotního stavu a někde jak víte je diskriminujícím prvkem např. samotné stáří (či mládí), ačkoli jinak důvody nejsou. Existují dokonce země, kde se o legalizaci testování pro pojišťovny uvažuje. My jsme se zatím s nátlakem zaměstnavatelů nebo pojišťoven nesetkali a předem naprosto odmítám, že bychom někdy komukoliv v takovémto směru poškozování práv osob byli nápomocni!
Do jaké míry lze považovat interpretace výsledků testů DNA a doporučení firem jako je GHC Genetics za lékařsky správné? Ve Státech proběhl experiment, ve kterém jeden pacient podstoupil pod různými jmény testy u různých společností a od každé se mu dostalo jiné doporučení... Mohou se firmy jako GHC Genetics ve svých závěrech a interpretacích výsledků testů DNA mýlit?
To jsou dvě otázky. První je na výsledky samotného testu DNA - tedy na zjištěné polymorfismy. To je naprosto exaktní věc, v průběhu života klienta se nemění a řádná laboratoř dosáhne vždy stejného výsledku. Je ovšem problém, že lékař s takovým souborem dat nemůže pracovat. Proto je nutno provést tzv. zhodnocení. V našem případě je zhodnocení založeno na skutečně reprezentativním souboru studií a konečnou individuální verzi připravujeme vždy s lékaři. V tomto bodě se s kritiky, které jste výš zmínil, shodneme v tom, že interpretace klientovi je zásadní věc, musí být provedena správně. My ji svěřujeme zásadně do rukou lékaře, jak je v Evropě zvykem. Závěrečná zpráva o vyšetření obsahuje obě části.
Mohl byste charakterizovat, jak velká je konkurence na tuzemském trhu s komerčními testy DNA?
Na úvod bych rád řekl, že si veškerých společností, které se věnují rozvoji a přínosu prediktivní genetiky vážíme. Na tuzemském trhu je však spíše rozšířené testování jiných směrů v genetice, než prediktivního. Jedná se především o zjišťování paternity, genografické testování či směr asistované reprodukce. Ve všech těchto odvětvích by se zajisté také dalo hledat, na kolik je či není etické takováto testování provádět.
Související články:
Jan Potůček: Limity testů DNA jsou v interpretaci výsledků (rozhovor s prof. Petrem Goetzem, Reflex online 27. 3. 2008)
