Před pár dny jsem dočetl výborný román Ohně v temnotě od britské autorky Louise Doughtyové. Kniha je o osudech cikánské rodiny v Čechách v letech 1927-1945. Autorka tady dějiny místních Cikánů, a tedy i svých předků, studovala od roku 1999 na stipendijním pobytu na Masarykově univerzitě. Po přečtení takové knihy je snadnější si představit, co mohou s Romy dělat výroky takového Jiřího Čunka.
Román Cikány rozhodně nijak neidealizuje. Autorka nemá problém s tím, aby ukázala, nakolik pro ně byla nenávist vůči gádžům naprosto přirozenou věcí. Nenávist a pohrdání – pohrdání lidmi, kteří se podle Romů nedokážou ani pořádně umýt, chovají se nepřirozeně, nestarají se dostatečně o svoje děti, lžou a podvádějí… Nenávist a strach, které se prohlubovaly s tím, jak už za první republiky byly tradice Cikánů shledány protiústavními. A s tím, jak byli Cikáni za protektorátu likvidováni v koncentračních táborech. Podle knihy žilo v Čechách a na Moravě před druhou světovou válkou přibližně šest a půl tisíce Cikánů. Přežilo jich pět set. Percentuálně nepochybně jedna z nejdokonalejších genocid.
Před válkou neměli Cikáni rádi ani Židy. Nicméně v Osvětimi se s nimi sblížili – začali jim říkat „kouřoví bratři“. Společně prolétali komínem. Nebyl to dobrý základ pro to, aby se upevnila jejich důvěra ve svět gádžů.
Hrdinové románu byli nejprve v táboře v Hodoníně u Kunštátu. Přežili z nich jen ti, kterým se podařilo utéct.
Historická fakta jsou taková: táborem prošlo 1396 lidí, 262 bylo propuštěno, 47 uprchlo, 207 zemřelo přímo v táboře. Ostatní skončili v Osvětimi.
V původním táboře je nyní rekreační středisko, v jediném dochovaném baráku ze čtyřicátých let se dnes hraje stolní tenis. Pieta. Sice méně populární než ta v Letech, ale také dobrá.
Jasně, vzpomínky na druhou světovou válku naše současné problémy nevyřeší. Ale možná vážně stojí za to, zamyslet se nad tím, jak asi na Romy, alespoň na ty, kteří o své historii přemýšlejí a znají ji, mohou působit formulace typu, že „je třeba snížit hustotu osídlení v některých jejich komunitách“.
Související články:
Michal Komárek: DO PLYNU? (Reflex online 13. 1. 2008)
