TELEHRŮZA | Reflex.cz
reklama
nahoru

TELEHRŮZA

JAN POTŮČEK5. prosince 2007 • 23:10
TELEHRŮZA

Pokud by všechno vyšlo tak, jak si představoval, už by vysílala jeho digitální televize Febio. Místo ní přišly soudní tahanice o vysílací licenci, spory s Novou a existenční problémy. Febio dnes neprodukuje žádný televizní pořad, generální ředitel chystané televize se vrátil domů na Slovensko a FERO FENIČ uvažuje o arbitráži se státem. Kompletní verze rozhovoru z Reflexu č. 49/2007.

reklama

Pokud by všechno vyšlo tak, jak si představoval, už by vysílala jeho digitální televize Febio. Místo ní přišly soudní tahanice o vysílací licenci, spory s Novou a existenční problémy. Febio dnes neprodukuje žádný televizní pořad, generální ředitel chystané televize se vrátil domů na Slovensko a FERO FENIČ (56) uvažuje o arbitráži se státem.

Loni na jaře jste oznámil, že končíte s výrobou pořadů pro ostatní televize a soustředíte se už jen na produkci pro vlastní digitální stanici Febio TV. Nebylo to od vás tehdy krátkozraké?
Nevzpomínám si, že bychom něco takového říkali. Spíš jsme komentovali, proč se už naše pořady neobjevují na jiných televizích a já jsem tehdy asi diplomaticky řekl, že to je z tohoto důvodu. Končily nám smlouvy s Novou a Primou a další spolupráci nám tyto televize nenabídly. Asi to nemohlo nemít souvislost s tím, že jsem získal licenci pro digitální Febio TV.

Proč myslíte?

Generální ředitel Novy Petr Dvořák nedávno v jednom rozhovoru řekl, že přirozenou snahou každého podnikatele je zadupat konkurenci do země. Tím jenom potvrdil moji tehdejší domněnku.

Jenže Febio už nepracuje ani pro Českou televizi.

To je jiný případ. Na Kavčích horách jsem byl celých dvanáct let v jakémsi vnitřním konkurenčním boji s jejími zaměstnanci. S celou klikou lidí, kteří jsou na tuto televizi navěšeni a většinou jsou na ní existenčně závislí, protože nikde jinde by uplatnění nenašli. Jim se samozřejmě nelíbilo, že je ohrožuje někdo, kdo nabízí vyšší kvalitu a tím pádem zvyšuje měřítka, která by mohla být uplatňována i na ně, nebo jim ubírá z tvorby ždibec, který by si mohli rozporcovat sami.

Přesto jste pro ČT vyráběli poměrně dost pořadů.

Ano, naštěstí se těmto lidem nikdy nepodařilo převládnout tak, aby se nás ČT vzdala úplně. Celá devadesátá léta jsme výrazně přispívali k veřejnoprávnímu charakteru ČT a televize se o tom zmiňovala ve svých výročních zprávách. Přesto se některým lidem podařilo Febio vytlačit do jediného žánru, cestopisu. A o ten jsme nakonec také přišli.

Mluvíte o Cestománii. Tu jste ale nabídnul konkurenční Nově.

To není pravda. Cestománii jsme vyráběli pro ČT a nikdy jsme s ní nechtěli odejít na Novu, i když z její strany byl o tento pořad velký zájem. Oslovili nás asi rok předtím, než Cestománie skončila. Rozhodl jsem se zůstat na ČT, protože Nova mi nenabízela nic konkrétního a navíc bylo zřejmé, že o nás stojí především proto, že jim Cestománie na ČT dělá problémy. Tehdy byly pondělky na ČT1, kdy se vysílala Cestománie, absolutně neprorazitelné a Nova se tedy rozhodla konkurovat tak, že by ten pořad koupila. V té době jsem měl u ČT natočeno přes tisíc pořadů, Cestománie měla sto dílů. Říkal jsem si, že se s Novou můžu bavit, ale o něčem jiném než o Cestománii. Že ji dokončím na ČT a začnu dělat něco nového na Nově, nebo že začnu souběžně pracovat na něčem jiném pro ni. Nestál jsem o to, abych přešel s existujícím pořadem na jinou televizi.

Což se ale potom v podstatě stalo.

Ale nedošlo k tomu tak, že bych se sebral a odešel za lepším, jak to tehdy komentoval mluvčí ČT pan Krafl. Cestománii ukončila sama ČT, protože našla společnost, která by pro ni vyráběla podobný cestopis levněji. O dvacet tisíc korun na pořad. Jenže to jsem nevěděl, mě prostě jednoho dne, kdy jsem byl v zahraničí, zavolal kdosi z ČT, že Cestománie končí. Asi dva týdny předtím jsem se dozvídal, že ČT chystá další cestopis, ale nepřipouštěl jsem si, že by zrušila naši Cestománii, když byla tolik úspěšná. Maximálně jsem si myslel, že bude vysílat dva cestopisy. Když mi zavolal ten člověk z ČT, nemohli jsme už ani jednat o úpravě ceny, protože už na to prý už nebyl čas. Televize už měla připravené nové vysílací schéma bez nás. Proto jsme odešli s cestopisem na Novu.

A na ČT se objevil velmi podobný cestopis.

Formát to byl podobný, ale troufám si říct, že daleko méně kvalitní. Když jsme jeli do nějaké země, nenatočili jsme pořad jako Kaiser s Lábusem, kteří se prošli po jedné pláži. Jistě bychom to zvládli také tak a Cestománie by stála polovic, ale my jsme v každé zemi procestovali dva tisíce kilometrů. Na každém dílu jsme poctivě pracovali, nikomu jsem nic neodpouštěl. Autoři toho museli natočit mnohem víc, než jsme nakonec mohli použít. Jenom proto, abych měl argument pro odborníky, kteří by nám vyčítali, že jsme něco nezaznamenali nebo že bylo něco špatně, abych jim mohl vysvětlit, že to máme, ale že zrovna třeba pršelo a záběry se nedaly použít. Tím pádem ale Cestománie vyšla dráž než když se někdo projede loďkou po řece a ubytuje se v hotelu na pláži.

Na Nově vám prý dali úplně stejné podmínky jako na ČT.

Další absurdita: když jsem začal jednat s Novou, člověk, který seděl naproti mě, měl v ruce moji smlouvu s ČT o Cestománii. A zeptal se mě: tak to uděláme stejně, pane Feniči? Obě smlouvy jsou v podstatě totožné. Ale co jsem měl dělat? Tyto zkušenosti mě nakonec nasměrovaly k myšlence vlastní televize. Mnoho lidí mi tvrdilo, že pokud chci ještě něco dokázat, pak už jedině ve vlastní televizi, protože těžko můžu na komerční televizi nabízet dokumenty a další pořady, a veřejnoprávní televize o tyto projekty jednoduše nejevila zájem.

Proč?

Všechny projekty na ČT byly vyprošené. I když byly úspěšné, třeba Cestománii sledovaly dva miliony diváků, což se dnes nedaří žádnému pořadu ČT, na Kavčích horách mi neustále dávali najevo, že mám být rád za to, že mohu tvořit. Nemohl jsem přijít s novými projekty. Když jsem přišel, řekli mi, že je do schématu nedostanou. Že se mám držet Genu, protože na ten už tam mají šuplík a je v rozpočtu. Jakmile bych chtěl něco nového, Gen by mohl vypadnout, to nové by neprošlo a nebudu mít nic. Říkali mi: drž se toho, co je zajeté, co má už svoji přihrádku. Vždyť se podívejte, jak na ČT běží některé pořady třeba patnáctý rok a nikoho to nezajímá.

Ale mezi ně se dají počítat i pořady od Febia.

Nepochybně. Ty se ale narozdíl od některých původních pořadů ČT vyplatily. Některé díly Genu měly už čtyřicet repríz a jsou stále aktuální. Všechny naše pořady jsme totiž točili jako nadčasové a dbali jsme na to, aby se v nich neobjevovaly dobové znaky. Proto se Gen tak často používá jako ideální nekrolog, protože když se na něj podíváte po patnácti letech, nepřipadá vám neaktuální. Taky jím nerozbijete vysílací schéma, protože trvá patnáct minut. Hodí se i do přestávek sportovních přenosů. V žádném jiném případě ČT neinvestovala do dokumentární tvorby tak efektivně. Ale teď už nechce vyrábět krátké dokumenty, chce jenom dlouhé, protože na nich prý ušetří. Čtvrthodinový dokument totiž nestojí čtvrtinu toho, co hodinový, ale polovinu.

Teď citujete programovou ředitelku Kateřinu Fričovou, která krátké pořady kritizovala ještě předtím, než se vrátila na Kavčí hory.
Necituji, řekl mi to někdo z ČT, že se chystají točit už jen hodinové dokumenty. Ale zapomínají na to, že kromě jedné výhody krátkých dokumentů, že jimi můžou rychle měnit schéma, tyto pořady také udržely pozornost značného počtu diváků. Proto jsem jim říkával „dokument na jedno kafe a nepřepnu“. Ne každé téma také unese hodinový dokument. Může se stát, že pak vzniknou rozbředlá, nicotná díla. Míval jsem ve Febiu kolegy, kteří natočili patnáctiminutový Gen a přesvědčovali mě, že k němu dodělají hodinový dokument, protože měli dvanáct hodin materiálu. Nikdy jsem to nedovolil.

Proč?

Protože patnáct minut vydržel i divák, který by se jinak na hodinový dokument nedíval. Ten má speciální skupinu diváků a ČT se tím pádem vzdává většinového diváka. Skupiny lidí, která tento žánr nevyhledává, ale měla by šanci ji tímto malým „podvodem“ oslovit.

Jak hodně bylo Febio závislé na práci pro ostatní televize? Způsobil vám tenhle výpadek existenční problémy?

Samozřejmě. Nikdy jsem nechtěl komentovat situaci v ČT, protože jenom díky ní mohlo Febio v roce 1991 vzniknout. Neexistoval žádný televizní trh a veškerou práci nám zadávala právě ČT. Proto jsem k ní cítil určitou loajalitu a připadalo mi slušné o tom nemluvit. Jenže pak se měnilo vedení a najednou nás měli dramaturgovat lidé, kteří nás nedokázali pochopit a neuměli nám naslouchat. Nebyli to rovnocenní partneři jako byl programový ředitel Jiří Pitterman nebo Ivo Mathé. Musel jsem je ignorovat, jinak to nešlo.

Možná díky tomu ale už žádnou zakázku od ČT nemáte.

Febio v podstatě umrtvilo svoji činnost, poslední rok prakticky nic neděláme. Udržuji jenom malý tým pro budoucí televizi Febio, radíme se o programových záměrech a připravovali jsme scénáristickou dílnu. Pro Febio svého času pracovalo až sto čtyřicet režisérů, ale ti se všichni rozprchli, protože se potřebovali nějak uživit. Sáhly po nich televize, které o ně do té doby vůbec nestály a my jsme jim je dali na zlatém podnosu. Třeba režisér Jan Sebechlebský, který ve Febiu natočil nejvíc věcí, je dnes úspěšným režisérem Ordinace v růžové zahradě. Podobně to dopadlo s dalšími lidmi, i se střihači. Samozřejmě doufám, že pokud vznikne naše televize, část těchto lidí se k nám vrátí. Mnozí z nich mi to neustále deklarují.

A budou se mít kam vracet?

Věřím, že ano. Jsem pod neustálým tlakem od tvůrců, protože mě oslovují i lidé, kteří odešli z jiných televizí nebo odchod plánují a nemají na tomto trhu šanci jít jinam. Mnozí z nich upínají své naděje ke mně a to mě dost vyčerpává a stresuje, protože vůbec nevím, jestli jejich naděje můžu v takové míře naplnit.

Jedna věc je obsah vysílání, druhá jeho financování. Budete na to mít?

Jsem připravený na všechno, ale nevím, jestli jsou na to připraveni moji investoři.

O ty jste neměl nouzi. Slovenská finanční skupina Arca Capital vám slíbila miliardu korun.

Ještě nemám jednoznačně potvrzeno, který investor a v jaké míře se bude na projektu Febio TV podílet. Arca Capital má s námi uzavřenou smlouvu, která jí zaručuje jakousi minimální investici, a to dodržíme. V jaké výši nakonec ta investice bude, záleží na dalším jednání. Předpokládám ale, že budeme potřebovat mnohem více peněz, než jsme si mysleli před třemi lety. Tehdy také byla úplně jiná situace, televizní trh se naprosto proměnil. Jestliže jsme tenkrát uvažovali o investici tři čtvrtě miliardy korun, tak dnes by to už muselo být jednou tolik.

V čem se trh změnil?

Vtrhly sem reality show a další pořady, které český divák dosud neznal. Živě si pamatuji první bouřlivé diskuse při plánování projektu Febio TV, kdy jsme se hádali o to, zda jako první v této zemi přijdeme s Big Brotherem. Někteří byli proti, jiní pro a argumentovali tím, že musíme přijít s něčím, co rozbouří hladinu veřejného mínění. Jednali jsme s produkční společností z Londýna o nákupu licence pro Výměnu manželek, ale nemohli jsme garantovat odvysílání tohoto pořadu v době, jak si to představoval majitel práv. Nakonec se objevila jinde. Když si jenom vezmete, kolika verzemi prošlo naše programové schéma od chvíle, kdy jsme začali uvažovat o vlastní televizi...

Kolika?

Šestnácti. Kdybyste porovnal tu první a šestnáctou, nenajdete u nich téměř žádný styčný bod. Je to živý organismus a výsledkem těchto změn je fakt, že z původního plánu vytvořit velmi efektivní a nenákladnou televizi sešlo a teď se bavíme o půldruhé miliardě korun na začátek vysílání. Minimálně. Proto musíme hledat jiné zdroje, protože původní investor je nemá neomezené.

S kým jednáte?

Zatím to nemohu říct, je to stále otevřená záležitost. Základ na začátek vysílání máme, ale potřebujeme ho posílit. Může se stát, že hlavním investorem bude Arca, ale může to být také jinak. O tom ale rozhodneme my, to jsem si naštěstí pohlídal.

Je pravda, že ručíte Arce za investice do televize Febio veškerým svým majetkem?

Ne, ale takovou smlouvu mi nabízeli. Odmítnul jsem ji. Týkala se pouze zálohy na investici, nikoli investice jako takové. Potřebovali jsme peníze na samotnou přípravu projektu a Arca byla ochotná tyto peníze dodat. Záruky, které za to požadovala, jsem ale považoval za nepatřičné a nakonec jsem všechno financoval ze svého a z půjček. Proto jsem také v osobním mínusu.

Jak velkém?

Když bych to měl vyčíslovat, odhalím vám svůj osobní majetek. Řeknu vám, co vlastním a budu vám muset vysvětlit, jak jsem k tomu přišel, po kom jsem co zdědil a co jsem vydělal. Jde o legálně vydělané peníze a pro mně jako soukromou osobu to je velmi významná suma. Dá se říct, že odráží mé celoživotní snažení, včetně patnácti let podnikání. Veškerý můj dostupný majetek.

Takže jde o miliony, desetimiliony korun?

Bez komentáře.

Febio si nebude všechny pořady vyrábět samo, značnou část budete muset nakupovat. Bude od koho, když smlouvy s hlavními studii mají uzavřené dnešní televize?

Moc dobře o tom víme a do souboje s Novou a Primou nepůjdeme. Nejsme amatéři a nejsme ani naivní. Většinu zdrojů akvizic ovládají dnešní komerční televize, ale my se nechceme profilovat jako béčko nebo céčko Novy. Chceme jít vlastní cestou a obsadit segment trhu, který představuje v ideálním případě deset nebo dvanáct procent diváků. Lidé se zatím dívají na to, co jim televize nabízejí a nemůžou si vybrat nic jiného. Nebo se vůbec nedívají. Doufáme, že jsme schopní vytvořit takovou skupinu diváků, která se bude dívat právě na nás.

Kde tedy budete nakupovat zahraniční pořady?

Jsme jedinou televizí v Evropě a možná na světě, která má vlastní filmový festival. To je zdroj, který nemá žádná jiná televize a my z něj určitě uděláme programové okno. Díla, která se objevují na Febiofestu, z osmdesáti nebo devadesáti procent nenabízí žádná velká studia na světě a nejsou ani v žádných akvizičních balících. Pochází od nezávislých produkcí. Na trhu existuje velmi bohatý alternativní proud, který není zachytitelný velkými nákupními zdroji a současné televize se k němu nedostanou, protože ani nevědí, na koho se obrátit. Někteří distributoři se nám hlásí sami, protože vědí, že s určitým typem pořadů by uspěli jenom ve Febiu.

Samostatné nakupování pořadů je ale drahé.

Nemusíme je nakupovat samostatně. Jedna televize se nás už dotazovala, zda bychom nemohli nakupovat společně, protože když se kupuje velký balík, vyjde to levněji a dokázali bychom se o něj bez nějakých emocí rozdělit, protože naše zájmy jsou odlišné. Ale o celkové koncepci a našich záměrech mluvit nemůžu, protože bych tím jenom nahrál konkurenci.

Kde berete jistotu, že s takovým alternativním programem oslovíte oněch deset nebo dvanáct procent diváků?

Podívejte se, jak vypadají současné televize. Mám pocit, že vývoj na trhu našemu záměru přeje, protože všechny televize začaly pracovat velmi podobně. Tento pocit mám silnější než před třemi lety. Snažím se je všechny sledovat, pracovně je to pro mě nevyhnutelné a musím říct, že to zvládám jen s velkým vypětím sil a silným sebezapřením. Předtím jsem si jako divák vybíral a tak jsem neměl až tak velký přehled o tom všem marasmu. Někdy mě úplně překvapuje ta netvořivost, těžkopádnost a hloupost. Je to strašné. Věřím, že nám to pomůže.

To asi věří všech šest nových digitálních televizí.

Jenže diváci se podle mě netřesou na to, až začne vysílat Óčko, zpravodajská Z 1 nebo regionální kanál. Nebudou se kvůli nim stavět do fronty na set-top-boxy. Digitalizací pohnou nové plnoformátové kanály, Febio TV a televize Barrandov. Proto na nás také leží velká zodpovědnost. Zpravodajské kanály tu můžou být tři nebo čtyři a pořád se budou prát o jedno procento diváků. My oslovíme desetinásobek, ale také nás to bude stát desetkrát více. Myslím si, že to bude těžké hlavně pro Primu, protože za nemá svého pevného návykového diváka jako Nova a tím, jak vypadá a co dělá, ho taky těžko může získat. Takže vidím šanci, že by se Febio mohlo probojovat na pozici mezi Primou a ČT.

Předseda asociace šesti nových digitálních televizí a ředitel hudební televize Óčko Jiří Balvín ale říká, že plnformátová televize je v digitální éře přežitek, že nepřežije.

Nebudu s jeho názorem polemizovat, má na něj plné právo. Nakonec musí bránit svoji pozici. Vycházím z toho, že už nyní existují zpravodajský kanál, přírodopisný kanál, program o vaření, kanál o zvířatech, sportovní kanály, atd. Nedošlo k žádnému významnému přesunu diváků od plnoformátových televizí k těmto tematickým kanálům. Stejně tak podle mě nedojde k významnému přesunu diváků dnešních tematických kanálů k novým tematickým programům. Naším záměrem to nijak neotřese.

Ale vypadá to, že asociace, ve které jste táhli za jeden provaz proti dnešním televizím, už není tak pevná jako dřív.

Je to logické. Měli jsme společný cíl obhájit licence a mít možnost vysílat, což se brzy naplní. Pak už si každý bude muset jít vlastní cestou. Už dnes se v mnohém rozcházíme. Čtyřem tematickým televizím třeba naprosto vyhovuje současná podoba digitální novely. Je jim jedno, že si v ní Nova prosadila další prodloužení licence, protože to na ně nemá žádný dopad. Nebudou si s ní konkurovat. Ale že si Nova prosadila naprosto absurdní prodloužení licence do roku 2025, když od roku 2010 by měl být trh otevřený pro všechny a licence prakticky nebudou třeba, je nezajímá.

Ono to není jenom o pouhém prodloužení licence Novy a Primy.

Není. Pan Dvořák v rozhovoru pro Lidové noviny řekl, že je správné, že zákon zaručuje Nově a Primě jakési prioritní postavení na trhu. Jenomže to znamená, že tady dochází k porušování rovnosti příležitostí. Jak může zákon dávat nějaké soukromé zahraniční firmě prioritnější postavení a jiné, lepší podmínky než mají ostatní podnikatelé v tomto oboru? Nevím, jestli to je dostatečný podnět pro antimonopolní úřad, ale je to absurdní a stát si tím v podstatě zadělává na další arbitráž s Novou. Protože garanci výsadního postavení na trhu, který bude od roku 2010 plně liberalizován, stát Nově dát nemůže.

Licenci pro televizní vysílání sice dostane každý, kdo si o ni požádá, ale na vysílače se dostanou jenom ti, co se dohodnou a podepíší smlouvu s majiteli těch vysílačů. Kdežto Nova s Primou mají přednostní nárok na to, aby skutečně vysílaly.

Ale zákon už neříká, jak toho docílit, aby je ten majitel vysílačů opravdu pustil do éteru. A po nás chce, aby naši investoři investovali miliardy a nedává nám žádnou záruku, že budeme moci skutečně vysílat. Nova s Primou už tyto investice provedly a několikanásobně se jim vrátily, přesto jim stát dál ponechává tuto výhodu. Pro mně to je tak zásadní záležitost, že si kladu otázku, zda do toho za této situace vůbec jít. Zákon nám sice jakoby dává licenci, ale nejen že nám negarantuje možnost skutečně vysílat, ale zároveň si nás chce přijetím takové licence zavázat, že proti němu nepovedeme arbitráž.

Arbitráž byste vedli kvůli nedostatečné ochraně investic, protože jste licenci pro digitální vysílání dostali už před půldruhým rokem, ale kvůli žalobám Novy a dalších televizí jste o ni přišli. Teď vám ji ale stát vrací přímo zákonem.

Ale chce po nás, abychom se vzdali práva na arbitráž a zároveň nám dává diametrálně odlišné podmínky než Nově a Primě. Nikdo se nás neptal, zda-li jsou pro nás tyto podmínky přijatelné a zda na ně vůbec přistoupíme. My totiž licenci od státu přijmout nemusíme a tím pádem si můžeme ponechat možnost arbitráže. Všechny ostatní digitální televize deklarují připravenost vysílat a zákon jim nevadí, ale já říkám, že licenci od státu přijmeme jedině tehdy, pokud budeme mít stejné podmínky jako ostatní subjekty na trhu, tak jako to mají v této zemi pekaři, restauratéři, vydavatelé novin a všichni ostatní.

Co když stát na takové podmínky nepřistoupí?

Měl by. Zákonodárci totiž nedomysleli, že zárukami pro Novu a Primu nasadili státu oprátku
a ony ji teď budou pěkně utahovat. Součástí tohoto vydírání může být i snaha o naše odstavení. Můžou třeba podmínit smlouvu se společností, která je bude vysílat ze svých vysílačů tím, že tato společnost neuzavře smlouvu s námi. Společným úsilím nás můžou vyhnat z digitálních sítí. V podstatě nastane stejný problém jako s hypermarkety a malými prodejnami potravin. Nova už takovým hypermarketem je, patří jí Galaxie sport, chystá filmový kanál, možná připraví i zpravodajský kanál. A k tomu má od státu záruku, že ji někdo musí vysílat. Kdo a za jakých podmínek, to už ale zákon neřeší. Tak to ho musel schvalovat buď někdo neuvěřitelně naivní, nebo je to pro mě jasný důkaz korupčního chování.

Nova by vám ale mohla argumentovat, že investovala do nového zpravodajského centra a potřebuje mít jistotu, že ho využije.

Ale vždyť to je naprosto absurdní. Nové studio mělo Novu stát šest set milionů korun, ale už neřeknou, že dvě třetiny této částky stála jenom samotná budova. Její hodnota bude už jenom růst. Tak drahou techniku byste nikde na světě nekoupil. Stejně by mohla argumentovat banka, která si otevřela sídlo v paláci na Národní třídě v Praze, že už v České republice investovala půl miliardy a tím si nárokovat setrvání na trhu. Přesně to říká i Nova.

Připravujete se vůbec za takové situace na vysílání? Jak často se schází tým Febio TV?

Na týmu je hezké to, že mě nikdo neopustil, a to dokonce ani ve chvíli, kdy jsem je k tomu vyzval sám, protože jsem jim už nedokázal dát záruky, jak se bude situace okolo digitalizace vyvíjet. Jediným stálým zaměstnancem byl generální ředitel Richard Rybníček a ten se přibližně po roce pobytu v Praze rozhodl vrátit zpátky na Slovensko a věnovat se něčemu jinému, protože pro něj byla tato situace dále psychicky neúnosná. Od 1. dubna proto není zaměstnancem Febia, ale stále s námi komunikuje.

Nelituje, že se kvůli Febiu vzdal ředitelské funkce ve Slovenské televizi?

Bavili jsme se o tom a říkal mi, že přes to, že se situace vyvíjela jinak než předpokládal, nebyl to pro něj ztracený čas. Mohl se seznámit s českým prostředím, poznal mnoho lidí a byla to pro něj určitá přípravka na start televize Febio. Ale i kdyby to s naší televizí nevyšlo, mělo to pro něj smysl, protože se hodlá dál věnovat médiím. Prostě se tomu postavil čelem.

A kdy začnete vysílat, pokud tedy skutečně začnete?

Měli bychom v příštím roce. Zajímavé je, že zákon, který liberalizuje trh a otevírá ho všem zájemcům o televizní vysílání, si ponechal lhůtu pro zahájení vysílání, podle které bychom to měli stihnout do tři sta šedesáti dní od chvíle, kdy ten zákon začne platit a my budeme souhlasit s tím, že nám stát dá licenci. Jenže čistě teoreticky, co když tu lhůtu nedodržím o tři dny? Stát mě tím přinutí k arbitráži. Oni nás chtějí donutit vysílat co nejdřív, ještě před uvolněním trhu, ale proč nás k tomu nutí dva roky před liberalizací, proč nemůžeme začít vysílat třeba rok před ní?

Abyste měli oproti těm dalším výhodu.

Výhodu v čem? Že začneme vysílat v době, kdy ještě digitální vysílání nepokryje celou republiku? Kdy bude Nova s Primou vysílat a my teprve dohadovat podmínky, jestli se vůbec dostaneme na vysílače? Pěkně děkuji, ale o takovou výhodu nestojím. To už spíš nabídku státu nepřijmeme a vyvoláme arbitráž. A pokud v ní uspějeme, vysouzené peníze neodvezeme někam na Bermudy, ale postavíme za ně daňovým poplatníkům novou kvalitní televizi. To by bylo dobré řešení, ne?


Kompletní verze rozhovoru z Reflexu č. 49/2007.

JAN POTŮČEK


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama