Nejlepší doping pro sportovce je prý placebo, alespoň podle italského vědce Fabrizia Benedettiho z univerzity v Turíně. Funguje a nedá se prokázat. Že by nový milník v historii sportu? Mohli by na olympiádě v Pekingu opět startovat jen samí zdraví, nefetující nadšenci?
Že víra pomáhá od bolesti a stresu a dokáže tak skutečné zázraky, může potvrdit leckterý šaman. Ale nejspíš vás nebude chtít nechat nahlédnout pod pokličku. To největší z léčitelů naší kultury, Ježíš Kristus, byl sdílnější: „Věř a víra tvá tě uzdraví.“ Tak se i stalo. Dnes, kdy již lidé málo věří léčivým účinkům světce či mesiáše, zhmotnila se esence této víry v bílou magii v podobě pilulek. Budiž pozdraveno placebo.
O tom, že placebo efekt, kde účinek podaného prášku je přímo úměrný víře do něj vkládané, funguje, není sporu. Přišli na to už váleční lékaři, když jim na frontě došlo morfium a byli nuceni ze zoufalství namluvit pacientům, že voda, kterou jim podávají, je ve skutečnosti silné narkotikum. Ostatně na podobném efektu je založena homeopatická léčba: V lahvičce vody máte tekutinu, kterou někdo zředil tolikrát, že neobsahuje jedinou molekulu původní látky, zato však s vodičkou intenzivně třepal. Pro ty, kdo jsou alespoň minimálně poznamenáni chemií a fyzikou, špatná zpráva. Nevíte-li však o atomech a molekulách zhola nic, můžete být snadno spaseni.
Podobně fungují i jiné léky, které nějakou účinnou látku obsahují. Například vitamíny, po jejichž užití se okamžitě cítíme zdravější, ačkoli skutečný efekt se dostaví až po týdnech užívání. Nebo léky proti bolesti hlavy: je prokázáno, že se člověku uleví už ve chvíli, kdy tabletku spolkne, protože v podstatě právě zhltnul naději na zmírnění bolesti. Prášek přitom podle některých výzkumů funguje tím lépe, čím je větší a barevnější.
Je tedy vyhlídkově možné, že by sportovci místo fíglů se steroidy a erytropoetinem frčeli v lentilkách? Inu, kdo ví. Říká se, že doping je vždy o krok před oficiální vědou, a co my víme, čím trenéři doopravdy krmí své svěřence…
