Nemluvili jsme spolu | Reflex.cz
reklama
nahoru

Nemluvili jsme spolu

JAN POTŮČEK14. listopadu 2007 • 22:25
Nemluvili jsme spolu

Česká televize se neumí veřejně zastat svých redaktorů a někteří z nich jsou až příliš citliví na kritiku politiků, míní pověřený ředitel zpravodajství MILAN FRIDRICH v plné verzi rozhovoru, jehož zkrácenou podobu přináší tištěný Reflex č. 46.

reklama

Česká televize se neumí veřejně zastat svých redaktorů a někteří z nich jsou až příliš citliví na kritiku politiků, míní pověřený ředitel zpravodajství MILAN FRIDRICH (37). Události posledních dní jsou podle něj výsledkem špatné komunikace uvnitř ČT, kterou je třeba změnit.


Existují politické tlaky na redakce zpravodajství a publicistiky ČT?

Nejsou o nic větší než tlaky na redaktory v novinách nebo časopisech. Televize není žádnou výjimkou. Když se někomu nelíbí něco na natáčené reportáži, zvedne telefon nebo si stěžuje. Když jsem byl zpravodajem v Bruselu, čeští činitelé si často stěžovali, jakmile měli pocit, že je neopěvuji a jsem vůči nim příliš kritický. U kauz je to ještě tvrdší. Důležité je, co je na konci: na objednávku reportáž netočíme, ani nezastavíme. Přes to nejede vlak.

Když je to tak běžné, proč si dva reportéři stěžovali Radě ČT na „klientelismus a cenzuru“ šéfredaktora zpravodajství Michala Petrova?

Petrov není žádný cenzor, ani nikdo jiný ze zpravodajství ČT. Kdyby existovaly cenzurní tlaky, neuvolní zpravodajství na dva měsíce Michala Fialu, aby se mohl s reportérem Davidem Havlíkem věnovat tématu pro Reportéry ČT. Všechny reportáže se odvysílaly. Problém nastal, když redaktoři chtěli, aby na jejich příspěvek v Reportérech ČT poutaly Události. Šlo o složité téma, které se v kratších reportážích často zkreslí a editoři na ně nemají během dne čas. Lepší je klasická upoutávka než polo-reportáž. Jenže, takhle to v danou chvíli nikdo Fialovi a Havlíkovi neřekl. To byla chyba. Nešťastná.

Na údajné politické tlaky si na festivalu dokumentárního filmu v Jihlavě stěžovali i reportéři ČT.

Nevím, co konkrétně vedlo Filipa Černého, že mluvil o politických tlacích. Spolu jsme o tom nemluvili, ale ten první případ zapříčinila špatná komunikace uvnitř ČT. Rozhodně nešlo zásah zvenčí. Úplné sdělení reportáže do Událostí nedostanete, příspěvkem ve zprávách se kauza příliš zjednoduší, navíc není čas ji pilovat a probírat s právníkem. Paradoxně jsme několikrát čelili kritice kvůli nevyváženým upoutávkám na Reportéry ČT v Událostech, zatímco na samotnou reportáž v plné dvanáctiminutové verzi v Reportérech ČT si nikdo nestěžoval. Proto dáváme přednost klasickým upoutávkám, stejně jako to dělá Nova v případě pořadu Na vlastní oči v Televizních novinách.

Politické tlaky můžou mít různou podobu, třeba veřejného obvinění, že někdo pracuje na objednávku. Takových obvinění se na adresu Reportérů ČT sneslo v poslední době dost. Proč se jich vedení televize nezastalo?

Nemyslím si, že to musí být iniciativou generálního ředitele. Mohli jsme se o sebe postarat sami ve zpravodajství. Obrátit se na něj, obrátit se na právníka ČT. Je potřeba, aby se mě sami reportéři zeptali: Co s tím budeš dělat? Jenže taková atmosféra ve zpravodajství nebyla. Největší bolestí bylo, že jsme nedokázali vytvořit takovou atmosféru, aby bylo navenek vidět, že si sami za sebou stojíme. Navíc když Etický panel tyto reportáže ocenil. Tohle je třeba změnit.

Proč jste do nedokázali?

Myslím si, že v televizi chybí určitá tradice rychlé reakce. Naplno jsme si to uvědomili právě teď. Předtím to řada lidí bagatelizovala. Na druhou stranu je pravda, že televize přijímala spoustu právních kroků, o kterých nám nikdo neřekl. Měli jsme schůzku s právníkem ČT a generálním ředitelem, na které nám řekli, kolik různých věcí v minulosti podnikli, ale kvůli špatné vnitropodnikové komunikaci jsme se o nich dřív vůbec nedozvěděli.

O čem například?

Třeba o kauze předsedy KDU-ČSL. Důležité je, že se tu ukázala jedna podstatná věc, která se s příchodem nového tiskového mluvčího trochu odbourá, a totiž to, že nestačí komunikovat z televize ven, ale také dovnitř. Pokud management neprodá svoje dobré úmysly a aktivity směrem dolů, může se mu nakrásně stát, že někteří lidé budou myslet, že za nimi nestojí. A bude úplně jedno, zda to je pravda nebo ne. Televize je citlivý organismus.

Takže celý spor o tlacích na reportéry byl jenom o špatné komunikaci?

Nedokázali jsme se zcela jasně postavit za věci, které nebyly z novinářského hlediska nijak zpochybněné. Třeba u kauzy Dalík neshledal Etický panel ČT žádnou chybu. Přitom od pana Dalíka padala obvinění, že reportéři berou úplatky a hrozil trestním oznámením. Jestliže panel neshledal na reportáži nic špatného, měla se ČT proti Dalíkovým tvrzením ohradit. Uvnitř ČT jsme teď zavedli pravidlo, že pokud se takového obvinění dopustí host nějakého živě vysílaného pořadu ČT, měl by se moderátor ptát po důkazech a pokud je dotyčný nepředloží, měl by se kolegy zastat. Jinak to vypadá, že na tom asi něco bude, když sami lidé v ČT v kritickou chvíli mlčí. My jsme si v České republice tak trošku zvykli na to, že slovo je jako list ve větru, podobná obvinění na investigativní reportéry padají pořád a mnoho lidí se proti nim neohrazuje. Tak nás ani nenapadlo, že jsou u nás reportéři, ve kterých to hlodá delší dobu a může to vyhřeznout do takového problému.

Když se ale televize proti podobným nařčením neozve, přidají se další lidé, kteří budou tvrdit, že to tak je. Jako nedávno premiér Topolánek na Rádiu Impuls.

Premiér má právo říci svůj názor na cokoli, a já mu ho neberu. Jenže stejně jako po nás všichni chtějí, abychom měli jakákoli naše tvrzení v reportážích a zpravodajských příspěvcích doložená, měli by i kritici ČT doložit jakákoli tvrzení proti televizi. Vůbec nejlepší by bylo, kdybychom se bavili v rovině vzájemného respektu, protože v televizi není nikdo, kdo by chtěl někoho poškozovat. Kavčí hory nejsou ovládané nějakým aktivismem. Devadesát devět procent produkce zpravodajství tvoří pořady, na které si nikdo nestěžuje a nikoho z tohoto pohledu nezajímají. Ale pokud se vedou diskuse o veřejnoprávnosti, vždycky to je nad nějakou reportáží, která se dotkla premiéra nebo nějakého ministra. Pak to vypadá, že celá ČT je o téhle jedné reportáži. Jenže ona je jen malou součástí obrovského stroje zpravodajství. Chápu ale, že kritické reportáže jsou solí televize, dávají ji jako médiu smysl. Na vydávání přepsaných tiskových zpráv už je dneska lepší internet.

Neměla by se ale ČT proti těm slovům premiéra veřejně ozvat? Neměl by se Jiří Janeček svých zaměstnanců zastat?

Právní oddělení nám sdělilo, že zvažuje kroky, které jdou nad rámec pouhého prohlášení. Ono se taky těžko veřejně ozývá k něčemu, co proběhlo před týdnem nebo měsícem.

Co jsou to kroky nad rámec tiskového prohlášení?

Prostě se zvažuje, jestli má smysl jít do občansko-právního sporu.

Takže by se ČT přela s premiérem?

Nevím, my se o tom dozvíme ve chvíli, kdy právní oddělení zpracuje svoji reakci. Co to přesně bude a kdy, nevím. Ale ujistili nás, že žádné z těch obvinění televize nevnímá tak, jako by se jí to netýkalo.

Znamená to, že celá kauza s „politickými tlaky“ skončila? Dá se to říct také o sporech mezi redakcemi zpravodajství a publicistiky?

V podstatě ano. Strašně jsme podcenili interní komunikaci, ale tím, že se situace tak rychle vrátila do normálu, se ukazuje, že jinak je tenhle organismus jménem ČT zdravý. Skoro denně si teď telefonuji s Markem Wollnerem, s Michalem Petrovem si oba sedli a všechno si vyříkali.

Co teď bude s redaktorem zpravodajství Michalem Fialou a reportérem Davidem Havlíkem?

Co by s nimi bylo?

V každé jiné firmě by měli problémy, protože neřešili interní problém s nadřízeným, ale rovnou si na něj stěžovali kontrolnímu orgánu a ohrozili pozici generálního ředitele.

Nečekají je problémy. Osobně jsem se sešel s Michalem Fialou a snažil se mu vysvětlit, jak se to všechno skutečně odehrálo. Nabídnul jsem mu, že pokud bude mít nějaký problém, může za mnou kdykoli přijít, protože pokud by v televizi měla vládnout nedůvěra tohoto typu, budeme v koncích. Beru to tak, že si stěžovali na systémovou chybu a ta se vysvětlila. Víte, zažil jsem, s jakými křečemi se vypořádávali v Evropské komisi s lidmi, kteří kritizovali poměry před europoslanci nebo to dali médiím. Ti lidé byli postaveni mimo své funkce do závěru vyšetřování, pak čelili plíživé šikaně. Nakonec se to obrátilo proti nejvyšším šéfům, ztratili věrohodnost. My máme šanci začít jinak, obrátit list. Ta reakce nebyla dobrá, ale není důvod se k ní už vracet.

Takže jejich stížnost je vlastně už bezdůvodná.

Bezdůvodná byl neřekl, nebyla jen zcela přesná. Vedla ale k tomu, že jsme si na setkání s generálním ředitelem vyříkali, že se televize nedostatečně bere za své reportéry. Všechno to vzalo neuvěřitelný spád, ale v pozitivním slova smyslu. Kdyby to šlo do háje, všichni se zakopou na svých pozicích a nemluví spolu, všichni by vyčkávali. Ale stal se úplný opak: šéfredaktor publicistiky Jiří Vondráček dokonce přišel na poradu zpravodajství a omluvil se Michalu Petrovovi za vyznění vašeho článku v Reflexu, protože se vyjadřoval k událostem v ČT v době, kdy byla úplně jiná situace, v úplně jiném kontextu. Jenže než vyšel časopis, situace se radikálně změnila – k lepšímu.

Fialovi s Havlíkem tedy nic nehrozí?

Nikdo se nemusí obávat toho, že by ho někdo persekvoval za to, že měl vnitřní nedůvěru ohledně nakládání s citlivými reportážemi, které připravil. Ale pokud se to stane za situace, kterou ve zpravodajství a publicistice nastavím a bude mít potřebu stěžovat si i přes transparentní pravidla, bude to zlé a postih přijde. Nemůžete stát za člověkem, který vás bez varování napadne.

Když se vrátím k Topolánkovi, na Rádiu Impuls kritizoval také pořad 168 hodin, který moderuje vaše žena Nora. Nebojíte se, že vám budou jako novému řediteli zpravodajství vyčítat prosazování vlastní manželky?


Moje žena přišla do ČT v roce 2000, já o pět let později. Od chvíle, kdy jsem přijal pověření, se začala připravovat smlouva oddělující jakékoliv pravomoci na pořadu 168 hodin od mých. 168 hodin existuje rok a čtvrt a spadá pod šéfredaktora Michala Petrova, má zkušeného dramaturga Ondřeje Neumanna, který je zástupcem šéfredaktora. Ten pořad má kvalitní dramaturgické vedení. Ale popravdě řečeno, moje žena by si stejně do ničeho nenechala mluvit.

Když se Zdeněk Šámal před čtyřmi lety vracel do ČT, jako budoucí ředitel zpravodajství měl obcházet s Jiřím Janečkem všechny poslanecké kluby a společně politikům představili jejich vizi zpravodajství a publicistiky. Chystáte vlastní misi do sněmovny?

Pokud se to opravdu stalo, pak se to týkalo určité historické fáze ČT. Začínali s novým mandátem. Já jsem byl pověřený, aniž bych mluvil s jakýmkoli politikem a nevím, že by za mě někdo loboval. Nemyslím si to. Generální ředitel po mě nic takového nechtěl. Jediné, co mě čeká, bude skládání účtů Radě ČT v případě, že si někdo bude stěžovat na práci zpravodajství a publicistiky. Ale to je standardní věc, na kterou mají ze zákona právo a já musím na každou stížnost připravit podklady, obhájit nás. Rozumějte: Rada ČT má stovky stížností na práci zpravodajství a ty jsou z 99 procent od běžných občanů. Není to tak, že by na nás "dohlíželi" politici nebo lobisti.

Takže se politikům ani nepůjdete představit?

Nemyslím si, že to je potřeba. Pokračuji ve vizi, s jakou přišel Zdeněk Šámal a kterou jsem od něj převzal už přede dvěma a půl lety, kdy mě přivedl do ČT. Chceme dělat nezávislé zpravodajství, které nebude podléhat nejen politickým, ale taky byznys tlakům. Jde nám o moderní televizní zpravodajství, které přežije v internetovém věku. Politické kauzy jsou jen promile celkové produkce zpravodajství, takže si myslím, že je lepší dát takovýhle rozhovor než obcházet politiky a vysvětlovat jim, co jsem zač a co chystám. Někteří z nich mě dobře znají, vědí, že jsem se pohyboval v určitých novinářských standardech a ty nehodlám opouštět.

Byl jste jedním z adeptů, které na funkci ředitele zpravodajství navrhoval odstupující Zdeněk Šámal. Konzultovali jste to spolu?

Ne. Považoval jsem se za člověka, který tu funkci nemůže nikdy získat. Nikde jsem za sebe neloboval. Jediné, o čem jsme se Zdeňkem Šámalem v souvislosti s jeho nástupcem bavili, bylo to, že za redakci zpravodajství by podle něj bylo logické pověřit Michala Petrova nebo mě. A také říkal, že je důležité, aby to proběhlo rychle, ať není čas na divoké spekulace uvnitř ČT o tom, co se komu může stát, jaké pořady nebo moderátoři skončí. Zkrátka aby tu zůstala zachovaná určitá kontinuita. Takže měl v zásadě na mysli Michala Petrova a mě. Ale ředitele zpravodajství jmenuje generální ředitel a ten se rozhodl takto. Na důvody se musíte zeptat jeho.

Nepoznamenalo to pověření vaše vztahy s Michalem Petrovem?

Ne. Jsme přátelé od doby, co jsme se potkali na Radiožurnálu. Navzájem se profesionálně respektujeme. V devadesáti procentech případů cítíme věci úplně stejně a já počítám s tím, že bude nadále šéfredaktorem zpravodajství.

Bylo to tak, že kdybyste funkci okamžitě nepřijal, pověřil by Janeček téhož dne někoho jiného?

Netuším. Ale čekal, že se rozhodnu rychle.

Nabídku jste dostal ve středu dopoledne, před jednáním Rady ČT?

V deset hodin dopoledne nebo o půl jedenácté.

Kolik času jste měl na rozhodnutí? Jiří Janeček vaše pověření oznámil už odpoledne na jednání Rady ČT.

Rozhodnul jsem se okamžitě, hned na místě. Ulehčil mi to fakt, že jde o pověření, což znamená, že to je pro nás oba na zkoušku, jaký budeme tým. Uvidíme, jestli se mu můj způsob komunikace a řízení bude zdát dobrý a zda se mi práce bude zamlouvat. Spousta lidí se mě ptala, proč to beru tak vážně, když jde o pověření. Asi nemají zkušenost s tím, co to znamená být ředitelem zpravodajství ČT. Pověření neznamená slabší mandát. Prostě si vyzkoušíme, jestli to funguje a pokud ne, vrátím se k projektům, které mám rozpracované a na které bych jako ředitel zpravodajství dohlížel už jen vzdáleně.

Jak vaše pověření přijali kolegové ve zpravodajství a publicistice?

Nesetkal jsem se s žádnou negativní reakcí, ale to je standardní. Nikdo vám do očí neřekne, že s tím nesouhlasí. Redakce zpravodajství, jak jsem pochopil, byla ráda, že nějaké rozhodnutí padlo a že se jedná o člověka, kterého znají a už se jim nějakým způsobem předvedl.

Řekli jste jim to ještě před zasedáním Rady ČT, nebo se to dozvěděli až z tohoto jednání?

Musel to oznámit generální ředitel, takže se to dozvěděli z jednání na Radě ČT. Komické ale bylo, že mi už od jedenácti hodin dopoledne, aniž bych komukoli cokoli řekl, chodily buď gratulace a nebo otázky, jestli to je pravda. Přičítám to českému prostředí, kde se nic neutají.

Máte Janečkovi připravit nějakou dlouhodobější strategii zpravodajství a kanálu ČT 24?

Žádnou strategii připravovat nemusím, ona existuje. Odchod Zdeňka Šámala byl neočekávaný, možná byl očekávaný některými lidmi, ale nebyl očekávaný námi. Strategie dalšího rozvoje ČT 24 vznikla ještě před tím, než nám Zdeněk oznámil svůj úmysl jít na Novu. Částečně jsem se na ní podílel tím, že jsem měl na starost přeformátování Dobrého rána, ale také tím, že od 3. ledna se dopolední část vysílání ČT 24, věnovaná dosud reprízám změní v premiérové živé vysílání. Jde o čas mezi devátou a půl dvanáctou. Na tom všem se podílel i Zdeněk Šámal, Michal Petrov, Pavla Kvapilová, Angelika Bazalová, která po mě převezme vedení Dobrého rána s ČT a další lidé - editoři, moderátoři. Na České televizi je zajímavé, že se tu nové věci dělají hodně kolektivně, nic nepřichází direktivně shora.

Jak vypadá taková „kolektivní“ práce?

Někdo přijde s určitou vizí, pak se o tom mluví na všech poradách a zformuje se určitá pracovní skupina. V té se rozdělí, kdo by mohl co dělat. Není to tak, že se lidi najednou dozvědí, že to bude tak a tak. Každý může přispět vlastním názorem. Takhle jsme dospěli k nové podobě Událostí komentářů, které se od Nového roku posunou na 22:30 a bude z nich čtyřicetiminutovka. Nově do nich přichází Martin Veselovský jako třetí moderátor k Jakubovi Železnému a Daniele Drtinové. Moc mě potěšilo, že se rozhodl jít do ČT zrovna v době, kdy jsme řešili svoje vnitřní problémy a asi by bylo lepší počkat, jak se to vyvrbí.

Martin Veselovský moderuje denní diskusní pořad 20 minut na Radiožurnálu. V Českém rozhlase zůstane?

Ano, ale přesnou podobu jeho spolupráce s Českým rozhlasem neznám. U nás bude jako externista. Nedáváme mu žádné limity kromě toho, že musí odvést všechnu práci, která se tu od něj očekává.

Počítáte se změnami v Událostech? Moderátoři se už řadu let neměnili.


Nemyslím si, že by to bylo špatně. V září jsem byl na měsíc v Americe a když to přeženu, u nich není moderátor na jednu dekádu nic nenormálního. Ve Francii jsou na komerční TF1 dva moderátoři v hlavní relaci přes dvacet let a diváci se s ní sžili. U nás se z doby Vladimíra Železného vžil pocit, že po pěti letech se tváře okoukají. On to neměl z vlastní hlavy, ale převzal tu logiku, která má v komerční sféře své důvody. Jenže seriózní zpravodajství by se nemělo řídit takovou logikou. Hodnověrnost zpráv závisí na konzervativnosti, na faktu, že televize má "tváře", které lidem dávají pocit kontinuity. Navíc si občas myslím, že část mediálních novinářů nepovažuje moderátory ČT za tak dobré a pořád dokola se proto ptají, jestli je nový šéf nevymění. Nemyslím si, že je to třeba.

Nebojíte se, že vám utečou kvalitní redaktoři do Novy, když teď otevřela nové moderní zpravodajské centrum?

Odešel tam v poslední době Jiří Hynek, Petr Mrzena a Michal Rusek. Kdyby někdo spočetl, kolik lidí za tu dobu přišlo do ČT a kolik lidí z ní neodešlo a přitom měli nabídky odejít... Vždyť opačným směrem, z Novy do ČT, v poslední době přišlo také mnoho zajímavých lidí. Jakub Szántó, Petr Zavadil, Martin Jonáš. Z Primy přichází Helena Šulcová. Zmínil jsem Martina Veselovského. Z někdejší české redakce BBC nastoupilo pět nových tváří. Možná nejsou tak vidět, ale jsou páteří editorského systému, páteří ČT. U jednoho klíčového člověka jsem nedávno zjistil, že má nabídku dělat velmi prestižní moderátorskou práci v konkurenční televizi, finančně velmi zajímavou, a přesto tam nejde. O "neodchodech" se často nic neví. Na druhou stranu: Odchod vás může obohatit, znám to z vlastní zkušenosti. Lidé se pak vracejí silnější a zkušenější o jiný typ práce.

Delší dobu se spekuluje o přechodu Václava Moravce na Novu.

To už je evergreen. Jednou za čtvrt roku se objeví, že Moravec už opravdu odchází, pak zase, že se nedohodl a potom, že tentokrát ale už opravdu odejde. Kdykoli se s Václavem Moravcem potkám, bavíme se, a myslím, že pokud by něco takového hrozilo, určitě by mi to řekl. Nebo by mi to řekl Michal Petrov, vedle kterého Václav Moravec sedí v kanceláři. Ale protože vím, že se připravuje nová televizní grafika na nové Otázky Václava Moravce, kde se objevuje i jeho postava a které jsou mu dělané na míru, nedokážu si představit, že by startovaly bez něj.

Vedení televize je silně polarizované na příznivce generálního ředitele Janečka a jeho bývalého přítele, finančního ředitele Lamberta (pozn. František Lambert podal 30. 10. výpověď a ke konci roku z ČT odchází). Co si o těchto vztazích uvnitř managementu myslíte? Neoslabují ČT?

Chcete, abych komentoval vztahy dvou lidí, z nichž jednoho neznám a druhý mě pověřil výkonem funkce ředitele zpravodajství? Je to spekulativní otázka. Myslím si, že na redakci zpravodajství to nemá žádný vliv. Myslím si, že její chod není narušen a já o těch sporech nic nevím.

Zdeněk Šámal byl nejbližším spolupracovníkem Františka Lamberta. Dokonce se spekulovalo o tom, že chce Janečka vystřídat v ředitelské funkci. Mluvil o tom s vámi?

Občas se mi donesou ještě divočejší drby, ale tohle se mi nedoneslo.

Jak si vysvětlujete, že Janeček v polovině září náhle zbavil Šámala funkce statutárního zástupce generálního ředitele?

Dozvěděl jsem se to pět dnů poté, co Zdeněk Šámal oznámil, že odchází z ČT. Celé září jsem byl v Americe, vůbec nevím, co se tady dělo. Nikdy jsem nebyl člověkem, který by hrál s kýmkoli nějaké hry a zajímal se o to, co která skupinka dělá. Mám pocit, že tady ani žádné moc velké skupinky nejsou, že se uměle vytvářejí zvenku. Když se pak všichni sejdeme na společné poradě, najednou nikdo neříká věci, které se objevují v tisku. Upřímně řečeno si nedovedu představit, že by byla tahle konstrukce, že Zdeněk Šámal chtěl být generálním ředitelem, pravdou. Spíš to bude součást her okolo ČT, které mají za cíl ji oslabit, občas i destabilizovat, nebo oslabit pozici generálního ředitele.

A kdo ty hry rozehrává?

Nevím. V české společnosti se pořád mluví o nějakých kruzích. Nevím, netuším.

Bavil jste se se Zdeňkem Šámalem o tom, proč se tak náhle rozhodl odejít na Novu? Kolega Miloš Čermák označil jeho novou funkci šéfa internetového portálu Novy za kariérní sešup. Ono to tak navenek i vypadá.

A četl někdo podmínky smlouvy, za jakých Zdeněk Šámal nastupuje na Novu? Mluvili s ním nebo s lidmi, kteří ho zaměstnají o tom, jaké podmínky k práci bude mít, co vlastně bude mít na starosti, co všechno ho čeká, jaká bude jeho pozice v rámci managementu Novy, jaké budou jeho finanční podmínky a podobně? Já si myslím, že bez všech těchto informací nemá cenu posuzovat, jestli pro Zdeňka Šámala je něco sešup nebo není. Pokud se s ním bavím, tak mi zrovna jako člověk, který jede dolů, nepřipadá.

A bavili jste se o těch důvodech odchodu?

Ano. Ta nabídka pro něj byla hodně lákavá. Měl chuť dělat něco nového, vrhnout se do prostředí, v němž bude možná zase v něčem průkopníkem. Zdeňka Šámala znám, vážím si ho, jsme přátelé, ale je to spíš člověk revolucí. Má rád nové věci. Jsem podobný typ, takže mu úplně rozumím. Ono je hezké být vždycky na úplném začátku. Jsem nerad, že odchází, protože si myslím, že to je člověk, který má vizi a tah na bránu. Umí nalinkovat lidem, co mají dělat. Manažersky jsem se od něj hodně naučil, třeba v úspornosti porad, rychlosti sdělení a jasném zadání. To jsou podle mě přesně důvody, proč po něm sáhla televize Nova. A co si budeme nalhávat, je to podnik, kde člověku dokáží vytvořit podmínky podle toho, jakou má podle nich ten člověk hodnotu. V České televizi, i kdyby byl člověk Albertem Einsteinem, narazí na určité limity.

Není to škoda?

Určitě to je škoda, ale nejde o věc, kterou by kdokoli z nás mohl řešit nebo změnit. Stejně tak je škoda, že někteří ministerští úředníci nemají stejné podmínky, jako kdyby pracovali v byznysu. Člověk si prostě vybere službu a pokud ho baví dělat ve veřejnoprávní televizi, musí to sníst i s oblohou. Pokud ho to nebaví, má vždycky spoustu příležitostí odejít jinam. Nemůžete být zároveň vrchním ředitelem na ministerstvu a pobíral plat jako manažer v PPF.

JAN POTŮČEK


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama