Medvídka, nový film Jana Hřebejka a Petra Jarchovského o životních nástrahách českých čtyřicátníků, jsem viděl v předpremiéře už v pondělí na akci internetového portálu Centrum.cz ve smíchovském Palace Cinemas. Včera se konala premiéra a samozřejmě u ní nechyběl Jan Hřebejk ve svém pruhovaném triku.
Tomtéž triku, v jakém svého času vystupoval v reklamní kampani Komerční banky a nechá se v něm už nějakých těch pět, šest nebo sedm let fotografovat ke všem rozhovorům. Je to až symbolické: stejný režisér, stejné triko, každý rok v podstatě stejný film. Stejní herci, stejné zápletky, stejné gagy, stejné očekávání, stejné zklamání. A stejně na to další „Pupendo“ přijde aspoň půl miliónu diváků. Koproducentem je Nova, a ta je do kin nažene spolehlivě.
Vystříhat z Medvídka nejlepší momenty a vytvořit z nich lákavou upoutávku není problém. Potíž je s celým filmem. Hřebejkovy a Jarchovského snímky mi už připadají jako nekonečný seriál na některé z našich televizí. Staré známé tváře v různých, v podstatě však očekávatelných situacích, v podobných rolích. Člověk se pomalu začíná smát dopředu, protože ví, že Ivan Trojan bude během filmu určitě tancovat, Jiří Macháček se bude hádat, Táňa Vilhelmová s Aňou Geislerovou se opijí a hodí přitom nějakou ze svých hlášek...
Dva dny po předpremiéře jsem dělal rozhovor s ředitelem barrandovských filmových studií Vladimírem Kubou. Už při rešeršování jeho posledních prohlášení pro média jsem narazil na jeho názor, že Hřebejkoviny českému filmu spíše škodí. Proč se tady pořád dokola točí filmy s rozpočtem do 30 miliónů korun, filmy ze současnosti, když je tu dostatek schopných scénáristů i režisérů, kteří by mohli dát dohromady historický velkofilm s šancí uspět i v zahraničí?
Souhlasím. Stejná témata, stejné tváře, co nejlevnější lokace (Medvídek točil některé části v Římě, ale nedá se říct, že by ty záběry v autě jedoucím po výpadovce na dálnici nebo jak přistává letadlo společnosti Aliatalia, byly bůhví jak finančně i produkčně náročné). To je český film současnosti. Dvacet snímků ročně. Točit chce každý a pokud možno pořád. Na nějakou super kvalitu se nehraje.
Pak se ale nedivme, že lidi nechodí do kina. Výběr mezi hollywoodskými odrhovačkami a levným českým – byť poctivě zpracovaným – šuntem vskutku není velký. Hřebejk by měl vyměnit triko a napsat s Jarchovským něco, na co by se chodilo déle než jednu sezónu. A nejenom u nás.
