Nový Respekt

Sám se mezi dlouholeté fandy Respektu nepočítám. Mám s ním poměrně komplikovaný vztah. Několikrát jsem ho začal kupovat ze zvědavosti, ale odrazovaly mě sáhodlouhé články a chudá grafická úprava. Pak jsem ho koupil někdy před rokem a od té doby nevynechám žádné číslo. Zčásti mě zajímá jako čtenáře, zčásti chci vědět, o čem píše konkurence.
Na časopisecké podobě Respektu začal pracovat před dvěma lety bývalý redakční kolega z Reflexu Miloš Čermák. Stal se mediálním ředitelem vydavatelství R-Presse a zřejmě se s ním počítalo jako s budoucím šéfredaktorem Respektu. Jenže redakce se proti Čermákovi a jeho představám o barevném Respektu v časopisecké formě vzbouřila. Pro Reflex je to možná dobře, protože kdyby se tak nestalo, kulturní rubriky Respektu by dnes vedl Tomáš Baldýnský, ekonomiku možná Jan Zvelebil a kdo ví jaké další známé jméno by vyměnilo Reflex za Respekt.
To všechno ale padlo, a protože na Slovensku zrovna odcházel šéfredaktor deníku Sme Martin M. Šimečka, rozhodl se Karel Schwarzenberg společně se Zdeňkem Bakalou oslovit ho s nabídkou šéfredaktorského postu. Potom začaly přípravy časopisecké verze Respektu nanovo. Se stejnou redakcí a opatrněji než za Čermáka. Výsledek je mírně rozpačitý. Z nové grafické podoby Respektu je vidět, jak vydavatel i redakce nechtějí přijít o skalní jádro příznivců. Zároveň ale těžko naláká nějaké masy nových čtenářů.
Nový Respekt má větší rozsah, na titulu zůstávají charakteristické kresby Pavla Reisenauera, uvnitř se lépe pracuje s fotografiemi než dříve. Přesto to už není ten Respekt, na který byli čtenáři zvyklí. Připomíná mi těžce intelektuální časopisy pro hrstku nadšenců, které vycházejí jen díky grantům a štědrým sponzorům. Přitom obsah je vynikající. Hned v prvním čísle skvělý materiál o energetické skupině ČEZ nebo reportáž Jáchyma Topola z putování po Grónsku. Čte se to samo. Jen překonat prvotní odpor z ne příliš graficky lákavé podoby.
Věřím ale, že to je jen začátek. Stejně jako u nové grafiky programů České televize čeká art directorku a grafické oddělení Respektu ještě hodně práce. Při současné podobě si totiž lze jen těžko představit, že by si Respekt začalo kupovat výrazně více lidí než oněch 16 tisíc, které tento týdeník dlouhodobě vykazuje v auditu prodejnosti. Během zaváděcí kampaně na „nový Respekt“ vydavatel tiskne 50 tisíc výtisků. Pokud se jich prodá 20 tisíc a více, bude to velký úspěch. Bál bych se ale o část čtenářů, kteří změny nepřijmou a jež si vydavatel bude muset od těch původních 16 tisíc kupujících odečíst. O to víc se bude muset snažit oslovit další nové čtenáře.