Polemizovat se dá různě. Na každou událost i problém mohou existovat různé úhly pohledu, různé názory a hodnotitelé můžou mít i různé informace, na jejichž základě si tyto názory utvářejí. Výjimkou nejsou ani novináři. Rád se s vámi podělím o čerstvou zkušenost s jedním členem Rady České televize. O to, jakým způsobem by podle mně diskuse neměla probíhat.
Polemizovat se dá různě. Na každou událost i problém mohou existovat různé úhly pohledu, různé názory a hodnotitelé můžou mít i různé informace, na jejichž základě si tyto názory utvářejí. Výjimkou nejsou ani novináři. Rád se s vámi podělím o čerstvou zkušenost s jedním členem Rady České televize. O to, jakým způsobem by podle mě diskuse neměla probíhat.
Minulou středu zasedala Rada ČT. Nebyl jsem na ní, ale díky internetovým deníkům jsem se záhy dozvěděl, že hlavním bodem byla výroční zpráva o hospodaření ČT za loňský rok. Radní byli spokojeni a schválili generálnímu řediteli ČT Jiřímu Janečkovi půlmilionovou prémii za to, že udržel vyrovnaný rozpočet. Stalo se to pouhý den poté, co Václav Moravec ve svém diskusním pořadu na Rádiu Impuls zpovídal právě Janečka a nadhodil téma jeho možného odvolání.
Ve středu večer mi volal redaktor názorové rubriky Lidových novin, jestli bych jim k tomu nechtěl napsat komentář. Také jim se zdál onen Damoklův meč, jenž se nad Janečkem vznáší prakticky od února letošního roku, kdy vypukla „milicionářská“ aféra dnes už jen finančního ředitele ČT Františka Lamberta, a Janečkova půlmilionová prémie v přímém rozporu. A jestli bych to nepopsal pro páteční Lidovky.
Stalo se, i když asi ne tak úplně podle zamýšleného scénáře názorového oddělení LN (samotný komentář si můžete přečíst zde). Vyřešená–nevyřešená aféra Lambert a prémie pro Janečka vypadají dost blbě, Janeček by si za Lambertovo krytí zasloužil spíš odvolání. Ale mohli radní Janečkovi odměnu neschválit, když je přímou součástí jeho manažerské smlouvy a vyplácí se automaticky podle dosažených hospodářských výsledků?
Při té příležitosti jsem si ale také posteskl nad schizofrenním chováním některých radních ČT. Konkrétně Petra Uhla nebo Dobromila Dvořáka, který mi na ostře sledovaném březnovém jednání Rady ČT o kauze Lambert řekl, že se zasadí o to, aby Janeček přišel alespoň o část svého platu, když už ho rada nemůže rovnou odvolat. Nestalo se. Také jsem shrnul příhodu okolo červnového neschválení výroční zprávy Rady ČT, které je prvním krokem k jejímu odvolání a volbě nové rady. Prý lepší a nezávislejší (o čemž velmi pochybuji).
Ale proč o tom všem píšu. Radní Dvořák se mi ozval a napsal, že mé úvahy o tom, jaká by měla být ČT a její rada, vycházejí z malé znalosti celého problému. „Nicméně jako dlouholetý komentátor jednoho deníku vím, že takové psaní bývá dost obvyklé,“ dodal. Souhlasím, komentátoři často píší o tom, čemu zase až tak moc nerozumějí. Nemyslím si o sobě, že bych byl neomylný, ale médiím se věnuji jako novinář deset let a myslím si, že jsem stačil cosi pochytit.
Proto mne zajímalo, v čem se tedy ve svém komentáři mýlím. Ovšem vysvětlení pana radního Dvořáka se mi nedostalo. „Milý pane, četl jsem pozorně a učinil jsem si z toho úsudek, že objektivně a nezaujatě se v novinách píše málokdy. Ale tak už to chodí v tom našem mediálním světě, že,“ napsal mi DD. Na další e-mail, v němž se ho ptám, jaká konkrétní pochybení a malou znalost problému vidí v pátečním komentáři LN, mi už pan radní neodpověděl.
Možná to vypadá jenom jako takový nářek ukřivděného novináře. Ale mě opravdu štvou lidé, kteří o vás prohlásí, že píšete bludy, a když po nich chcete konkrétní příklad, stáhnou se a nereagují. Je to velmi účinný prostředek, jak zpochybnit morální kredit novináře bez jakýchkoli důkazů. V tomto případě nešlo o veřejnou polemiku, přesto mi přijdou e-maily pana radního Dvořáka tak typickým příkladem špatné komunikace s novinářem, že jsem se o ni musel podělit se čtenáři našeho webu.
Takovým způsobem se prostě nepolemizuje.
