Sice to příliš nesouvisí s médií, ale v domě, kde teď bydlím, zrušili proslulou vinárnu. Jmenovala se Olin, a pokud znáte podniky v pražských Dejvicích, museli jste na ni někdy narazit. Točily se tu taky scény do Gedeonova filmu Návrat idiota. Vinárna to byla malá a nejlepší léta měla za sebou, ale způsob, jakým skončila, se mi opravdu příčí.
Jednoho dne přistál všem nájemníkům v domě do schránek otevřený dopis majitele vinárny, ve kterém informoval o nečekané výpovědi od vedoucí bytového družstva. Pak se nějakou dobu nic nedělo, tak jsem si myslel, že se věc urovnala. Jenže před třemi týdny začal majitel vinárnu vyklízet, postupně odstěhoval veškerý interiér a nakonec odšrouboval i nápisy Olin. Na prosklených dveřích nechal zavěšenou rudou růži.
Ani ne za týden se okolo bývalé vinárny začali pohybovat noví nájemci. Vietnamští obchodníci s potravinami. Na chodníku postupně svářeli regály pro rychloobrátkové zboží. Za několik dní se na místě, kde stál nápis Olin, objevilo označení VEČERKA a informace, že kromě potravin se tu bude prodávat taky alkohol a drogerie. Ne že by přes ulici nebylo vietnamských krámků habaděj.
Teď nadávám, ale až v pondělí otevřou a budu líný dojít na nákup, rád si sjedu výtahem do přízemí. Už mě napadla i kacířská myšlenka, že si pořídím dlouhé lano a velký košík. Do Olina jsem poslední rok nezašel. Je mi jasné, že Vietnamci nabídli správkyni bytového družstva mnohem vyšší nájem než skomírající vinárna. Jenom mi to je trošku líto.
Ze stejného soudku je informace, kterou tento týden zveřejnil internetový deník Mediálne.sk. V Bratislavě po patnácti letech zanikl česko-slovenský časopis Mosty. Nejdřív týdeník, posledních pár let čtrnáctideník. Když letos v březnu zemřela jeho zakladatelka a dlouholetá šéfredaktorka Soňa Čechová, napsal jsem do Reflexu, že to pro Mosty fakticky znamená zánik. Časopis svoji zakladatelku přežil jen o necelých pět měsíců.
Také Mostů je škoda, byť jsem si posledních pár let sám kladl otázku, co je ještě drží nad vodou. Intelektuální časopis na novinovém papíře, závislý především na externích autorech, který si často nemohl dovolit platit honoráře a jistě měl problémy i se splátkami tiskárně. Přesto se dokázal udržet nad vodou neskutečně dlouhou dobu. Hlavně díky Soně Čechové a jejím kontaktům.
Mosty teď prý jednají s nejmenovaným českým měsíčníkem o společném projektu, který by mohl navázat na patnáctiletou tradici česko-slovenského titulu. Nevím, jsem k tomu skeptický. Takový časopis se nikdy sám neuživí, a pokud by byl závislý jenom na grantech, byl by poplatný svým chlebodárcům. A soukromý sponzor nebude utápět peníze ve ztrátovém titulu nekonečně.
Zánikem Mostů, které dnes mnoha lidem ani nic neříkají, definitivně končí jedna éra česko-slovenské žurnalistiky. Éra nadšenců, kterým nešlo o zisk, ale o kvalitní obsah a šíření nějaké myšlenky. Což je v přímém protikladu k moderní úloze médií: informovat, bavit, ale hlavně vydělávat. Mosty nebyly ani tak nosičem reklamního prostoru jako originálních názorů a myšlenek. To se dnes už moc nevidí.
