Ve čtvrtek odpoledne, ještě než se spustila ta hrozná bouřka, jsme se vydali s Jiřím X. Doležalem na ministerstvo obrany předat paní ministryni Vlastě Parkanové diplom Festivalu politické písně v Sokolově za její skvělý song Dobrý den, prapore hvězd a pruhů. Abychom aktu dodali patřičný ráz, oblékli jsme si svazácké košile a kravaty.
Bylo nám však líto zahodit pěkný diplom a vrátit svazácké košile do divadelního fundusu, takže jsme si zjistili termín nejbližší tiskovky Vlasty Parkanové. Vycházel na čtvrtek: na půl druhé odpoledne ministerstvo naplánovalo fototermín k návštěvě dánského ministra obrany Sørena Gadu. Vypravili jsme se tam s diplomem i růžovými karafiáty.
Pánové a dámy z protokolu (nebo jak se tomu na obraně říká) na nás sice zírali dost nevěřícně, leč přes vrátnici jsme prošli a zapsali se do seznamu novinářů. Mnoho nás tu nebylo. Celkem tři kusy plus my dva svazáci. Z toho jedna fotografka přišla jenom kvůli předávání našeho diplomu. Ještě než došlo na setkání se Sørenem, ujal se nás jakýsi výložkový guru a poptal se na naše úmysly. Popravdě jsme mu vyklopili, že chceme paní Vlastu obdarovat a že s tím nebudeme dělat nějaké cavyky.
Uniforma kamsi odkráčela telefonovat a po pěti minutách si nás postavila dál od ostatních novinářů. Ať se prý nezlobíme, že tohle je tiskovka k návštěvě dánského ministra a že nám paní ministryně dá speciální termín. Načež si od JXD vzal vizitku. Souhlasili jsme (co nám taky zbývalo), zanechali paní ministryni na místě alespoň karafiáty (protože by jinak zvadly) a odešli bránou pryč. Před ministerstvem nás ještě odchytil jakýsi agenturní zpravodaj, co sem přisupěl od metra právě a jen kvůli nám, načež jsme šli celou situaci – stále ve svazáckém – probrat na zahrádku nejbližší restaurace.
Výložce jsme měli kvůli termínu zavolat ještě ten den večer nebo v pátek ráno. Ještě ve čtvrtek odpoledne ale na adresu JXD dorazil e-mail od mluvčího ministerstva obrany Andreje Čírtka s přílohou, což byl dopis od ministryně. Z něj jasně vyplývalo, že žádný speciální fototermín nebude a ať si trhneme (celý text vyjde v nejbližším Reflexu). Do té doby jsem si opravdu myslel, že Vlasta Parkanová tuhle srandu vezme a dotáhne ji s námi do konce. Teď už vím, že paní Vlasta skutečně nemá smysl pro humor a ten humbuk okolo Praporu si zaslouží.