...pravil dosluhující britský premiér Tony Blair. Novináři kvůli konkurenčnímu boji dávají před zpravodajstvím přednost skandálům a kauzám. A právě konkurenční boj vede k tomu, že žádné médium „u toho“ nesmí chybět. Souhlasím. Blairova kritika platí i pro česká média. Jenže: existuje alternativa?
Média se podle Blaira změnila v „brutální bestie“, které útočí ve smečkách. „Prostě trhají lidi a jejich pověst na kousky. Nikdo se to ale neodvažuje propást,“ citoval premiéra server iDnes.cz. Potíž je v tom, že pokud se noviny opováží pominout nějakou kauzu jenom proto, že je podle názoru redakce příliš nafouknutá nebo vykonstruovaná, čtenáři zkrátka přejdou ke konkurenci.
Nebude to asi zrovna ideální příklad, ale podívejme se, jak české seriózní deníky reagovaly na exkluzivní rozhovor MF Dnes s americkým prezidentem Georgem W. Bushem před jeho návštěvou Prahy. Hospodářské noviny přinesly o den později torzo toho samého rozhovoru, který Bush poskytl kromě MF Dnes ještě dalším čtyřem novinářům – zástupcům zemí, které měl americký prezident navštívit během své „evropské mise“. Aby neopisovaly od MF Dnes, otiskly Hospodářské noviny „překlad“ z polského deníku Gazeta Wyborcza.
Deník Právo zase oprášil pět let starý exkluzivní rozhovor Bushe pro jeho vlastního redaktora Jiřího Roškota. A otiskl také fotografii, na které si Bush podává ruku s Roškotem, na chlup stejnou jako snímek, na kterém se americký prezident v Bílém domě zdraví s redaktorem MF Dnes Teodorem Marjanovičem. Co na tom, že šlo o snímek z roku 2002, před pražským summitem NATO. No a Lidové noviny popřely tvrzení Bushe pro sesterskou MF Dnes o podpoře zrušení vízové povinnosti pro Čechy, když přinesly zaručenou informaci o tom, že Bush příslušný zákon vetuje (kvůli jiné pasáži).
Opravdu to není ideální příklad pro „bestiální“ sklony médií, nicméně takhle to platí i pro méně seriózní, o to však čtenářsky atraktivnější témata. Málokdy se v takto přebíraných kauzách objeví nějaké nové informace, které by zprávu někam posunuly. Třeba deník Právo takhle bezuzdně vybírá zprávy od konkurence a aby to přepisovačům nebylo blbé, místo jména je podepisuje „Vlastní zpráva“.
Tonyho Blaira přinutil k ostrým slovům na adresu médií britský deník The Independent, který odcházejícímu premiérovi neodpustil lhaní v případě údajných chemických zbraní v Iráku, tedy hlavního důvodu, kvůli kterému Spojené státy společně s Británií a dalšími spojenci svrhly režim Saddáma Husajna. Nelíbí se mu také názorové prvky ve zpravodajství a údajná snaha novin vést kampaně proti politikům.
Totéž vyčítá českým novinám (někdy i oprávněně) Jiří Paroubek a ne jednou si takhle posteskl i premiér Mirek Topolánek. Britský premiér i předseda ČSSD se navíc shodují v potřebě zpřísnit regulaci médií, aby se na tisk vztahovala stejná pravidla jako například na televizní zpravodajství. Jenže tudy cesta nevede. Stále ostřejší konkurence mezi novinami a televizí, ale především internetem, pro který neexistuje žádná uzávěrka, zkrátka povede k drsnějším novinovým článkům. O to více by se měli politici snažit, aby mediím nezavdávali příčinu takové články produkovat.
