Rusové si píší Švejka

Rusové si píší Švejka

Rusové si píší Švejka

Svého času se v anketě literárních bohemistů o českou knihu 20. století umístil na prvním místě věhlasný opus Jaroslava Haška – Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války. „Švejk“ vyhrál s velkým náskokem, i když je možná rozumné podotknout, že mezi vědátory figurovala jediná žena – bohemistky by možná Haškovy Osudy tak jednoznačně nepreferovaly!

Nicméně dnes už Haškův humoristický román vnímáme jako klasiku, třebaže moderní klasiku, a spojujeme si ho spíše s populárními filmovými adaptacemi, zatímco vlastních čtenářů Dobrého vojáka Švejka s největší pravděpodobností každým rokem ubývá.
A v tomto okamžiku dochází k něčemu, co je pro nás už skoro nepředstavitelné a nemyslitelné, poněvadž v českém literárním prostředí se pokusy napsat pokračování Švejkových osudů odehrály dávno pradávno – v polovině minulého století. Nyní jsme však svědky takového zmrtvýchvstání Haškova díla v Rusku, v kdysi metropolitním Sankt-Petěrburgu. Roli Jaroslava Haška tam na sebe vzal muž jménem Valerij Amelin, který zřejmě s literární tvorbou dlouho neměl nic společného, vyrostl v Lotyšsku (tehdy ještě sovětském, tj. de facto okupovaném), vystudoval stavební fakultu se specializací na stavbu lodí – a Švejka prý miloval jako čtenář odjakživa. A nějaký literární běs mu nakukal, aby na stará kolena (na fotografii Amelin vypadá jako svěží šedesátník) vydal – v sanktpetěrburském nakladatelství Sigma – svůj vlastní „satirický román“ Osudy dobrého vojáka Švejka na frontě, jejž v podtitulu přímo označuje za pokračování Haškova Švejka. Je to dílko čítající sto šedesát stránek, přičemž autor oznamuje, že již dokončil další část, tentokrát Osudy dobrého vojáka Švejka v týlu. A tím to ještě neskončí: zpočátku měl Amelin v úmyslu napsat knihu o Švejkových osudech v zajetí, pak si to ale rozmyslel a připravuje třetí část své série s názvem Osudy dobrého vojáka Švejka v Rusku. Ta se má odehrávat v sovětském Rusku ve dvacátých letech a dá se tušit, že Švejk se stane obětí nové sovětské byrokracie. Jestli posléze skončí na Sibiři nebo v koncentráku, bůh suď!
Nepochybně jde o zcela unikátní záležitost. A jsme ochotni odpustit Amelinovi, že si různě pozpřeházel důstojnické hodnosti, že kupříkladu prý má tak rád nadporučíka Lukáše, až ho poklidně povýšil na kapitána atp. Je tady však jiný problém: tuto knihu nakladatelství vydalo v nákladu pouhých 500 výtisků. Což přepočteno na české poměry je asi tolik, jako kdyby u nás někdo svou knihu vydal v nákladu necelých padesáti kusů. Proto jsme v pokušení říci, že tohle pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války tvoří takový nový ruský samizdat. Sice legální, ale stejně samizdat. Ostatně: co kdyby se v nějaké Haškově/Amelinově postavě poznal prezident Putin?