Od čtvrtka do neděle se na pražském Výstavišti znovu konal veletrh Svět knihy Praha. Jeho hlavním tématem byla "literatura psaná v německém jazyce" a nakladatelství z Německa, Rakouska a Švýcarska představila svou produkci ve společných prostorách. Organizační zásluhu na tom měly i Goethe-Institut Praha, Rakouské kulturní fórum Praha a švýcarská kulturní nadace Pro Helvetia. Byl to šťastný nápad: soudobá německojazyčná literatura má vysokou úroveň.
Je také více než chvályhodné, že na programu Světa knihy figurovalo předání prestižní ceny Premia Bohemica zahraničnímu bohemistovi Eckhardu Thielemu, který v Německu mj. inicioval vznik a vydávání velkoryse koncipované České knižnice (zahrnující též naši klasiku), čítající plných třicet svazků!
Kdysi dávno by se součástí německojazyčné literatury stala i tvorba českých či moravských a slezských německy píšících spisovatelů – a tu si často spojujeme s tzv. kafkovskými situacemi, s kafkovsky nepochopitelnými a nevysvětlitelnými výjevy z tzv. každodenního života. Něco podobného předvedli i (někteří) organizátoři veletrhu. Když jsme se (například v Lidových novinách posledního dubnového dne) mohli zahloubat do sobotního programu veletrhu, leccos nás mohlo potěšit – a jedna maličkost" nám musela vyrazit dech. Potěšil nás slogan nakladatelství Albatros (Rosteme s knihou), zájem pořadatelů o Ruský deník Libora Dvořáka, o novou knihu Věry Noskové, o prezentaci autorských osobností, jako jsou Karel Šiktanc, Pavel Švanda či Ludvík Vaculík, z mladších Jáchym Topol a z ještě mladších Jaroslav Rudiš. Přivoláváme si však na pomoc černý humor a notnou dávku skepse k tomu! Největší "atrakce" se měla odehrát v sobotním čase 14.00, a to na stánku L 301 v levém křídle budovy Výstaviště. To označení až zamrazí, působí skoro jako číslo hrobu: v uvedenou hodinu a na uvedeném místě měl mít autogramiádu Pavel Frýbort, v čtenářských kruzích známý především jako autor Veksláka (a několika pokračování o dalších vekslákových dobrodružstvích). Měl, ale nemohl. Vždyť Pavel Frýbort zemřel.
Na tom věru není nic atraktivního, životy začínají a končí. Jenže Pavel Frýbort odešel z tohoto světa dalo by se říci už dávno – na konci letošního března. V kontextu soudobé počítačové kultury atp. by se jistě během následujících týdnů našel dostatek příležitostí na tuto truchlivou okolnost upozornit, původní informaci upravit, vyretušovat, přeformulovat... Nestalo se tak. Přitom zpráva o Frýbortově úmrtí mohla mnoha, zvláště mimopražským čtenářům uniknout, a tak se nejspíše po přečtení programu veletrhu leckteří zájemci o jeho tituly vydali do levého křídla na stánek L 301 s některou spisovatelovou knihou.
Tvůrce řady již zmíněných nesmyslných či protismyslných "kafkovských situací", totiž Franz Kafka sám, měl (což se málo ví) velký smysl pro humor a pro čermý humor zvlášť. Můžeme mít za to, že nad autogramiádou nebožtíka na Světě knihy 2007 by si tudíž určitě mnul ruce, i když pravděpodobně ani vesele, ani pobaveně. Ostatně – ve stejné době měla autogramiádu pamětnice Kafkových časů Lenka Reinerová, která přežila nejenom Franze Kafku, ale i o mnoho mladšího Pavla Frýborta. Inu, Ladislav Fuks svého času napsal knihu Nebožtíci na bále. Kdyby byl býval žil, mohl by ji rozšířit o historku "Nebožtík na Výstavišti"!
