Mezi naše nová či staronová internetová kulturně-společenská nebo společensko-kulturní periodika se zařadila tribuna s názvem Subjektivník s podtitulem ...aneb vlastním pohledem. Vydává ho na Moravě žijící Radim Pavlík, editory jsou Jiřina Rybáčková (komentuje politické a veřejné dění) a horažďovický prozaik Miroslav Vejlupek, který sem píše pořád a pohříchu o všem možném, ba i o literatuře.
Mezi naše nová či staronová internetová kulturně-společenská nebo společensko-kulturní periodika se zařadila tribuna s názvem Subjektivník s podtitulem ...aneb vlastním pohledem. Vydává ho na Moravě žijící Radim Pavlík, editory jsou Jiřina Rybáčková (komentuje politické a veřejné dění) a horažďovický prozaik Miroslav Vejlupek, který sem píše pořád a pohříchu o všem možném, ba i o literatuře. Ještěže Subjektivník není pouze literární internetový časopis, to by bylo nadělení! Naštěstí si v něm počteme rovněž o jiných uměleckých oblastech.
Ale o literatuře také a to je záležitost páně Vejlupkova. Beletrie na Subjektivníku bývá průměrná až podprůměrná - a tady záleží na kritériích editora, která však, jak se zdá, žádným hodnotovým filtrem nebudou. Sám Vejlupek ochotně otiskuje i své vlastní povídky, a ty jsou "poněkud nešťastné", nepatří-li rovnou do braku literárního nebo do rádobyliteratury pro všechny a pro nikoho. Každý píše, jak umí, a Vejlupek umí takhle: "Pomocná kuchařka Kůsová vystopovala Košnův pohled: zazdál se jí být vilným a zachovala se podle toho: odšoupla kabelku a se širokým rozmáchnutím stehen přehodila pravou nohu přes levou." Inu, internetový "papír" snese všechno. Jenomže zdaleka ne vše, co je dostupné na internetu, je uměleckou literaturou.
Ale ty "vlastní pohledy"! Kéž by byly aspoň vilné! Vejlupek se třeba vrací ke konci roku 1989 (to mu bylo sedmatřicet), kdy se namísto režimního Svazu českých spisovatelů zakládala nová Obec spisovatelů - a v ní se podle jeho slov "ti nejviditelnější předlistopadoví v tlačenici neuplatnili". Také proč, čím a jak? Vzápětí čteme, že prý vůči nim tehdy docházelo k nenávistným výpadům a nečestným obstrukcím - až vznikla odštěpenecká Unie českých spisovatelů. A to se člověku zatmí před očima. Poněvadž Unie českých spisovatelů, to není neškodné seskupení literátů s levicovými nebo protiglobalizačními názory, lidí, kteří mají své chiméry. Ty mohou být k smíchu i k pláči, ale o tvůrcově významu rozhoduje dílo. Jenže Unie českých spisovatelů je obskurním spolkem skládajícím se zhusta z činovníků předlistopadového Absurdistánu, například z různých krajských inspektorů přes oficiální kulturu neboli cenzorů, parazitujících funkcionářů a několika starorežimních psavců, jejichž přínos naší literatuře je mizivý.
Členové Unie se chlubí, že jsou "na druhém břehu", ale tam za sedmnáct let nevydali nic, co by za něco stálo - a tohoto spolku se Vejlupek zastává! Pochvaluje si, že je to "druhá nejpočetnější organizace literátů" (!), že nejde o žádný "organizační patvar", ale o cechovní organizaci s jiným "ideovým nazřením" světa. Uf. A v jiných článcích řadí normalizační autory z Unie mezi přední umělce, čili si věru počíná, jako by širokým rozmáchnutím stehen přehazoval levou nohu přes pravou! Prý píše "vlastním pohledem". Ale tohle je subjektivník, kde si nevidí ani na špičku nosu.
