V poslední době u nás (konečně!) vyšly takové chvályhodné tituly, jako literární průvodcové (či: průvodci?) do Paříži a po Vídni. Zaplňovaly tím mnohaletou ediční mezeru: vždyť o Paříži nebo o Vídni z pohledu pomyslného "domorodce", který nás provádí těmito evropskými metropolemi z porozuměním pro české povědomí o těchto městech a upozorňuje na literární pamětihodnosti, které by mohly zajímat české oči - takových textů bylo a je poskrovnu...
. I když, ruku na srdce, v obou průvodcích se projevilo, že je nepsal autor všestranně obeznámený s literárním děním, takže v nich najdeme četné mezery. A ty se týkají jak místních umělců a literátů, tak i umělců a literátů přicházejících do zmíněných metropolí z českých zemí.
Rovněž proto představuje určitou žánrovou kuriozitu právě vydaný "literární průvodce po krajích helvetského kříže", rozuměj po Švýcarsku, který - pod názvem Malá země s velkými příběhy - není dílem žádného zkušeného či osvědčeného pisatele literatury faktu nebo publikací tohoto typu, nýbrž básníka a prozaika, dlouholetého rozhlasového redaktora Jiřího Kamene. Jde tedy o nový žánr nebo nový žánrový typ: o literárního průvodce, jejž sepsal literát - a který se tedy orientuje v prvé řadě na literárně zvídavé turisty. Třeba na ty, které zajímá, že věhlasný pražský rodák Rainer Maria Rilke je pochován ve Švýcarsku, stejně jako James Joyce, který dlouhá léta žil v Curychu, anebo že... Spoustu podobných zajímavostí objevíte v Kamenově "literárním průvodci"? který je přitom koncipován jako literární dílo: jako beletristický vhled do kulturních reálií země, na niž pohlíží jako spisovatel a umělec. A tím se jeho "Malá země" velice pozitivně odlišuje od jiných příruček tohoto typu. Kolik jich však u nás vyšlo? Méně než málo. Zmínění průvodci po Paříži a Vídni jsou pouze podobní, jejich pohled a záběr je odlišný. S určitou nadsázkou dokonce můžeme říci, že jediným Kamenovým předchůdcem byl, tuze dávno již tomu, "básník Šumavy" Karel Klostermanna, který kdysi vydal srovnatelný, byť mnohem skromnější "literární cestopis" Světla a stíny Bábelu". Uhodnete, o kterém městě se tady pojednává? Pokud nikoli, prozraďme, že přece o Paříži - a Klostermann svého "průvodce" psal po paměti, obdivuhodně dobře si po dvaceti letech (!) vzpomínaje a vybavuje vše, co všechno tenkrát v Paříži viděl...
Neděláme výtečnému literárnímu průvodci Jiřího Kamena žádnou skrytou reklamu. Ale vskutku jde o nový žánr: o kultuře a literatuře jedné cizí země tu nejenom zasvěceně, ale především pronikavým a vědoucím pohledem ne snad referuje, leč poutavě vypráví literát. A pořád máme před sebou klasický příklad literárního průvodce, žádný cestopis v duchu Karla Čapka nebo Jaroslava Durycha: kniha je přímo prostoupena literárními ukázkami z děl mnoha autorů, pokud mají vztah ke "krajím helvetského kříže". A povzbudivou perličku na závěr: Kamen se s gustem odvolává na slova někdejšího českého německého spisovatele Johannese Urzidila, podle nějž i takzvané malé národy jako Holanďané, Švýcaři nebo Češi prý mohou "trvale přispívat k lepšímu životu, hlubšímu poznání a osvobození lidstva". A že tyto malé národy mají stejné slabiny a přednosti jako velké! Což mimo jiné znamená, že by si ve Švýcarsku a v Nizozemí měli honem Kamenovu knihu přeložit a na oplátku sepsat i vlastního "literárního průvodce po českých zemích". Musel by ho však napsat některý stejně vnímavý a citlivý spisovatel!
