Česká literatura v cizině

Škarohlídi někdy prohlašují, že žádná česká literatura už neexistuje a že všechno skončilo třeba Ivanem Klímou nebo Karlem Krylem. Ale současná česká literatura nejenže existuje a má se přes rozličné problémy spjaté s nynějším knižním trhem čiperně k světu, ale - což může být pro někoho tvrzení málem k nevíře - je o ni poměrně veliký zájem v zahraničí. Proč poměrně: nuže, naše národní literatura je přece jen "malá", takže nejednou slyšíme, že ve velkých zemích jako Spojené státy nebo třeba i slovanské Rusko vůbec nemají čeští spisovatelé šanci obstát.


Přesto je o díla tuzemského písemnictví pořád zájem a dokonce - byť je to vskutku neuvěřitelné - tento zájem narůstá. Naše ministerstvo kultury a jím zřízená odborná komise nedávno projednávala žádosti o podporu překladů české literatury v zahraničí a takových žádostí se je k začátku letošního roku nashromáždilo plných třiasedmdesát! Přitom jde výhradně o podporu tzv. krásné literatury či našeho myšlení o literatuře, nikoli o texty pro děti a mládež nebo kupříkladu o detektivky a podobně komerčně orientované tituly. Všechny žádosti sice komise nemohla akceptovat, nicméně valnou většinu ve výrazné míře podpořila - a je zajímavé, že v cizině projevují zájem jak o díla naší národní klasiky, tak o literaturu nejsoučasnější - tedy i o ty tituly, o nichž se doma někdy nikoli oprávněně píše, že nemají dostatečný čtenářský ohlas. Namátkou: jeden vychloubačný naparovačný spisovatel se kasal, že jeho knížek se u nás prodá nesrovnatelně víc než knihy Jáchyma Topola. Možná, možná, jenomže v zahraničí je naopak o díla Jáchyma Topola mnohem větší zájem než zrovna o spisky nejmenovaného skorobulvaristy.
Samozřejmě našince potěší, že třeba v Itálii chystají překlad próz Josefa Čapka, že Lotyšové připravují výbor z díla Jaroslava Seiferta, že mj. v Japonsku, v Koreji (!) či ve Švédsku (a v přehojné míře v Polsku!) si překládají Bohumila Hrabala, podívejme se však raději na to, kteří noví či širší veřejnosti méně známí autoři by měli v dohledné době být přeloženi v zahraničí. V tomto směru asi nepřekvapí zájem o knihy Květy Legátové: přečtou si ji v Nizozemsku, Řecku, Švýcarsku... A zmíněný Jáchym Topol? Opět Nizozemsko, dále Německo, Španělsko... Nebo Miloš Urban: o něho je překvapivě velký zájem spíše z Nezápadu: Polsko, Slovensko, Chorvatsko, Ukrajina! Emil Hakl vyšel ve Velké Británii loni, ve Švédsku si přeložili "kavkazský" román novinářky Petry Procházkové Aluminiová královna, zatímco prvotinu Jaroslava Rudiše si vydají v Bělorusku (snad to Lukašenko ustojí!) a zájem o něj mají i v Bulharsku. Ivu Pekárkovou chystají ve Slovinsku, Vlastimila Třešňáka v Itálii, Patrika Ouředníka ve Španělsku a v Chorvatsku... A to není všechno, poněvadž se stává, že vyjde v zahraničí i jiná česká kniha, kdy ovšem nakladatel nepožádá o podporu a u nás se to pak nějaký čas ani neví. Ještě k Bělorusku: tam mají, světe div se, být vydány i texty našeho "prokletého" dekadenta či expresionisty Ladislava Klímy! A další zajímavost: v Polsku sestavují antologii českého literárního undergroundu.
Co z toho vyplývá: není asi záhodno se přít, zda česká literatura je "světová", nebo ani náhodou. Podstatné je, že je o ni ve světě zájem - a naštěstí i o tu současnou!